9.10.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 274/19
Kasační opravný prostředek podaný dne 10. srpna 2010 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 9. června 2010 ve věci T-237/05, Éditions Odile Jacob SAS v. Komise
(Věc C-404/10 P)
2010/C 274/30
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská komise (zástupci: B. Smulders, O. Beynet a P. Costa de Oliveira, zmocněnci)
Další účastníci řízení: Éditions Odile Jacob SAS, Lagardère SCA
Návrhová žádání navrhovatelky
—
zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2010 ve věci T-237/05, Éditions Odile Jacob SAS v. Komise v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2005, jímž byl zamítnut přístup k dokumentům souvisejícím s řízením o kontrole spojování podniků č. COMP/M.2978;
—
zamítnout žalobu na neplatnost podanou společností Éditions Odile Jacob SAS, Lagardère SCA Tribunálu a rozhodnout s konečnou platností o otázkách, jež jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku;
—
uložit společnosti Éditions Odile Jacob SAS, Lagardère SCA náhradu nákladů řízení, které vznikly Komisi v prvním stupni, tak i v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí Komise dva důvody.
Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál chybně vyložil nařízení (ES) č. 1049/2001 (1), když při výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům nezohlednil ustanovení nařízení Rady č. 4064/89 (2) o kontrole spojování podniků. Obecná pravidla týkající se práv přístupu k dokumentům totiž musí podle jejího názoru zohlednit zvláštnosti řízení v oblasti hospodářské soutěže a záruky důvěrnosti poskytnuté podnikům, jichž se spojení týká.
Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku, který obsahuje pět částí, vytýká Komise Tribunálu chybný výklad čl. 4 odst. 2 a 3 výše uvedeného nařízení č. 1049/2001 v rozsahu, v němž rozhodl, že navrhovatelka měla povinnost konkrétně a individuálně posoudit každý dokument, jehož se týkala žádost o přístup, a to i v případech, na něž se zjevně vztahovala výjimka (první část). Komise rovněž napadá restriktivní výklad, který provedl Tribunál u výjimky týkající se ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu tím, že měl za to, že se tato výjimka nemůže uplatnit po přijetí rozhodnutí Komise o ukončení správního řízení kontroly spojování podniků (druhá část). Navrhovatelka navíc tvrdí, že se Tribunál dopustil zjevně nesprávného právního posouzení, když vyžadoval jednak, aby Komise provedla konkrétní a individuální posouzení dokumentů a uvedla jejich obsah, a jednak aby byly vyslyšeny třetí osoby, ačkoli byla zjevně použitelná výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů (třetí část). Krom toho Komise Tribunálu vytýká nesprávné právní posouzení, když zrušil její rozhodnutí o zamítnutí přístupu k interním dokumentům, ačkoli se na tyto dokumenty vztahuje výjimka týkající se „rozhodovacího procesu“ uvedená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci (čtvrtá část). Konečně pak navrhovatelka poukazuje na chybný výklad čl. 4 odst. 6 výše uvedeného nařízení (pátá část).
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43).
(2) Nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy