20.11.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 317/20
Kasační opravný prostředek podaný dne 15. září 2010 Cementir Italia Srl proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 1. července 2010 ve věci T-63/08, Cementir Italia Srl v. Evropská komise
(Věc C-449/10 P)
2010/C 317/37
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Cementir Italia Srl (zástupci: T. Salonico, G. Barone a A. Marega, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání navrhovatelky
Navrhovatelka navrhuje Soudnímu dvoru:
—
zrušit napadený rozsudek (1) a rozhodnutí (2) v rozsahu, v jakém popírá, že sporné opatření má odškodňovací a kompenzační povahu a naopak jej považuje za nezákonnou státní podporu neslučitelnou se společným trhem; nebo
—
zrušit napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém popírá, že příkaz k navrácení obsažený v rozhodnutí je v rozporu se zásadou oprávněné důvěry a v důsledku toho zrušit rozhodnutí, které Italské republice ukládá neprodleně navrátit podporu a úroky; a
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelka má za to, že napadený rozsudek je postižen vadou a že v důsledku toho je třeba ho zrušit z následujících důvodů:
—
porušení článků 107 a 108 SFEU, rozporné odůvodnění a zjevná chyba spočívající ve zkreslení poskytnutých důkazů v tom, že rozsudek vykládá sporné opatření jako státní podporu, a nikoliv jako kompenzační opatření ve prospěch navrhovatelky. Tribunál se dopustil nesprávného výkladu v tom, že striktně vykládal vnitrostátní právní předpisy a judikaturu dovolávanou navrhovatelkou v prvním stupni, které ukazují, že sporné opatření nepředstavuje státní podporu, ale zachovalo si odškodňovací účel stanovený italským zákonodárcem v roce 1962 a uznaný Komisí a Tribunálem,
—
porušení čl. 14 odst. 1 nařízení ES č. 659/1999 (3), jakož i zásady kontradiktornosti, nedostatečného odůvodnění v tom, že Tribunál rozhodl, že příkaz k navrácení obsažený v rozhodnutí není v rozporu se zásadou oprávněné důvěry. Rozsudek Tribunálu je nesprávný a není dostatečně odůvodněný v tom, že popírá, že dlouhá odmlka ze strany Komise pokud jde o vysvětlení poskytnutá italskými orgány v roce 1991 o skutečnosti, že první prodloužení sazby Terni si zachovává původní odškodňovací účel, představuje okolnost takové povahy, která u navrhovatelky vedla ke vzniku oprávněné důvěry o tom, že prodloužení sazby Terni, mezi nimi sporné opatření, nepředstavují státní podporu.
(1) Rozsudek Tribunálu (pátého senátu) ze dne 1. července 2010 ve věci T-63/08.
(2) Rozhodnutí Komise 2008/408/ES ze dne 20. listopadu 2007 o státní podpoře č. C 36/A/06 (ex NN 38/06), kterou Itálie poskytla ve prospěch společností ThyssenKrupp, Cementir a Nuova Terni Industrie Chimiche (Úř. věst. L 144, s. 37).
(3) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
Full & Egal Universal Law Academy