26.2.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 63/19
Žaloba podaná dne 30. listopadu 2010 — Evropská komise v. Spolková republika Německo
(Věc C-562/10)
2011/C 63/37
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: F. W. Bulst a I. Rogalski, zmocněnci)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Návrhová žádání žalobkyně
—
určit, že Spolková republika tím, že
1)
přiznává nárok na dávku ve stavu odkázanosti (Pflegegeld) podle znění § 34 odst. 1 bodu 1 SGB XI v případě přechodného pobytu osoby odkázané na péči v jiném členském státě EU pouze na dobu nejvýše šesti týdnů,
2)
nestanoví pro pečovatelské služby, které využívala osoba odkázaná na péči během přechodného pobytu v jiném členském státě EU a které byly zabezpečeny poskytovatelem služeb usazeným v jiném členském státě EU, náhradu nákladů ve výši věcných dávek (Sachleistungen) poskytnutých v Německu, resp. ji prostřednictvím § 34 odst. 1 vylučuje,
3)
neuhrazuje náklady spojené s pronájmem zdravotnických pomůcek během přechodného pobytu osoby odkázané na opatrování v jiném členském státě EU, resp. vylučuje náhradu nákladů prostřednictvím § 34 odst. 1 bodu 1 SGB XI i tehdy, jestliže jsou v Německu nahrazovány a náhrada nemá za následek zdvojení anebo jiné zvýšení dávek poskytovaných v Německu,
nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 56 SFEU,
—
uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Předmětem této žaloby je německá právní úprava pojištění pro případ odkázanosti (Pflegeversicherung), podle které osoby odkázané na péči, které pobírají v Německu dávky zákonného (sociálního) pojištění pro případ odkázanosti, nemají nárok na tyto dávky ve stejném rozsahu, pokud se dočasně usadí v jiném členském státě, a v tomto státě využívají (chtějí využít) služeb souvisejících s opatrováním nebo pobírají dávky ve stavu odkázanosti. Pro přechodný pobyt v jiném členském státě EU sporné předpisy o službách souvisejících s opatrováním stanoví podstatně nižší plnění v případě dávek ve stavu odkázanosti a zdravotnických pomůcek, než je tomu v případě opatrování v Německu.
Komise se domnívá, že sporné předpisy nejsou slučitelné s článkem 56 SFEU, neboť značně ztěžují využívání služeb souvisejících s opatrováním v jiném členském státě EU a tento stav není odůvodněný naléhavými důvody všeobecného zájmu, resp. není nutný. Služby související s opatrováním jakož i pronájem pečovatelských pomůcek jsou služby poskytované za protihodnotu a tudíž představují službu ve smyslu článku 56 SFEU. Patří tedy do působnosti ustanovení o volném pohybu služeb. Soudní dvůr ve své judikatuře týkající se náhrady nákladů na ošetření vynaložených v jiném členském státě EU zdůraznil, že členské státy musejí při výkonu své pravomoci upravovat systémy sociálního zabezpečení a respektovat právo Společenství. Skutečnost, že právní úprava patří do oblasti sociálního zabezpečení, proto nevylučuje uplatnění článku 56 SFEU.
Ve vztahu k předpisům týkajících se dávek ve stavu odkázanosti spočívá (diskriminační) omezení v tom, že nárok na dávku ve stavu odkázanosti u pojištěnce, který se zdržuje v cizině, existuje nejvýše šest týdnů. Tím je pro osobu odkázanou na péči ztíženo využívání služeb souvisejících s opatrováním v cizině po uplynutí tohoto období.
Pokud jde o právní úpravu věcných dávek, spočívá (diskriminační) omezení v tom, že nestanovuje náhradu nákladů za služby související s opatrováním, které využívala osoba odkázaná na péči s přechodným pobytem v jiném členském státě EU a které byly poskytnuty poskytovatelem služeb usazeným v jiném členském státě EU, resp. tuto náhradu vylučuje. Skutečnost, že ani v tuzemsku nejsou hrazeny náklady za služby zabezpečované organizacemi, se kterými nemá pojišťovna uzavřenou smlouvu, jak namítá spolková vláda, nevede k jinému závěru. V Německu totiž existuje velké množství poskytovatelů, kteří takovou smlouvu uzavřeli. Podle informací Komise naproti tomu v jiném členském státě EU žádný takový poskytovatel neexistuje. V tomto směru je pro pojištěnce (resp. pro osoby odkázané na péči) v zásadě vyloučeno využívání služeb souvisejících s opatrováním podle sociálního pojištění v jiném členském státě, zatímco v Německu — i když nikoli v případě každého poskytovatele — je to možné.
Konečně spočívá ve vztahu k právní úpravě poskytování zdravotnických pomůcek (diskriminační) omezení v tom, že náklady na nájem (a užívání) takových pomůcek v jiném členském státě EU se nenahrazují ani v případech, kdy se tyto osoby v souvislosti s péčí nacházejí v Německu.
Podle ustálené judikatury Soudního dvora vyžaduje volný pohyb služeb zaručený v článku 56 SFEU nejen odstranění jakékoli diskriminace poskytovatele služeb na základě státní příslušnosti, ale též zrušení všech omezení — i když platí bez rozdílu jak pro domácí poskytovatele tak i pro poskytovatele z jiných členských států — pokud jsou způsobilé narušit nebo omezit činnost poskytovatele služeb, který je usazený v jiném členském státě, kde legálně poskytuje podobné služby.
Důvody uvedené spolkovou vládou — ochrana veřejného zdraví a finanční rovnováhy systému pojištění pro případ odkázanosti — nejsou způsobilé odůvodnit existující omezení volného pohybu služeb.
Zaprvé překračují omezující předpisy významně rámec toho, co se na ochranu kvality sporných služeb nebo na ochranu zdraví jeví jako nevyhnutelné. Náhrada nákladů vynaložených v jiném členském státě EU je v zásadě a nezávisle na jakémkoli zkoumání kvality vyloučena. Z tohoto důvodu nebudou náklady nahrazeny ani tehdy, pokud je zaručena dostatečná kvalita služeb souvisejících s opatrováním a pokud je vyloučeno ohrožení zdraví osoby odkázané na péči.
Zadruhé německé právní přepisy, které vylučují náhradu nákladů vynaložených v zahraničí a v každém případě přiznávají výrazně nižší částku, než je plnění vyplácené v Německu, nejsou pro vyloučení značného ohrožení finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení nezbytné. Náklady vynaložené při využívání služeb souvisejících s opatrováním v zahraničí musejí být — za účelem zabránění omezení volného pohybu služeb — konečně nahrazeny pouze ve výši, ve které byly nahrazeny i v Německu.
Full & Egal Universal Law Academy