ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(prvního senátu)
23. listopadu 2010(*)
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce – Neprodloužení smlouvy – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci F-8/10,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Johan Gheysens, bývalý smluvní zaměstnanec pro pomocné práce Rady Evropské unie, s bydlištěm v Malines (Belgie), zastoupený S. Orlandim, A. Coolenem, J.-N. Louisem a É. Marchalem, avocats,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené M. Balta a K. Zieleśkiewicz, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (první senát),
ve složení S. Gervasoni (zpravodaj), předseda, S. Van Raepenbusch a M. I. Rofes i Pujol, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. července 2010,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou došlou kanceláři Soudu faxem dne 25. ledna 2010 (k podání prvopisu žaloby došlo dne 27. ledna 2010) podal J. Gheysens tuto žalobu směřující zejména ke zrušení rozhodnutí o odmítnutí prodloužení jeho smlouvy na dobu určitou po 30. září 2009.
Právní rámec
2 Článek 29 odst. 1 služebního řádu úředníku Evropské unie (dále jen „služební řád“) stanoví:
„Orgán oprávněný ke jmenování před obsazením volného místa nejprve zváží:
a) možnost obsazení pracovního místa v rámci orgánu:
i) převedením nebo
ii) jmenováním v souladu s článkem 45a nebo
iii) povýšením;
b) případné žádosti o převedení, které v ostatních orgánech podali úředníci stejné platové třídy, nebo možnost vypsání vnitřního výběrového řízení v příslušném orgánu, jehož se mohou zúčastnit pouze úředníci a dočasní zaměstnanci v souladu s definicí uvedenou v článku 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců [Evropské unie];
a poté se řídí postupy pro výběrové řízení, které je založeno na kvalifikačních předpokladech nebo zkouškách, nebo na kvalifikačních předpokladech i zkouškách zároveň. […]“
3 Podle článku 3b pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“):
„Pro účely tohoto pracovního řádu se ‚smluvními zaměstnanci pro pomocné práce‘ rozumějí zaměstnanci přijatí orgánem na určitou dobu stanovenou v článku 88 do jedné z funkčních skupin podle článku 89a:
a) k výkonu činnosti na plný nebo zkrácený úvazek, jiné než je uvedena v čl. 3a odst. 1 [písm.] a), kteří nejsou zařazeni na pracovní místo uvedené v seznamu pracovních míst přiloženém k oddílu rozpočtu uvedeného orgánu,
b) poté, co byly přezkoumány možnosti dočasného umístění úředníků v rámci orgánu, k zastoupení některých osob, které v současné době nejsou schopny vykonávat své služební povinnosti, zejména:
i) úředníků nebo dočasných zaměstnanců ve funkční skupině AST;
ii) výjimečně úředníků nebo dočasných zaměstnanců ve funkční skupině AD, kteří zaujímají vysoce specializované pracovní místo, s výjimkou vedoucích odborů, ředitelů, generálních ředitelů a rovnocenných funkcí.
Přijímání smluvních zaměstnanců pro pomocné práce je vyloučeno, pokud se použije článek 3a.“
4 Pokud jde o délku smluv smluvních zaměstnanců na pomocné práce ve smyslu článku 3b PŘOZ, článek 88 PŘOZ stanoví:
„V případě smluvních zaměstnanců uvedených v článku 3b:
a) se smlouvy uzavírají na dobu určitou s možností obnovení;
b) skutečná doba trvání pracovního poměru u orgánu, včetně doby případného obnovení, nepřesáhne tři roky.
Období, na která se vztahuje smlouva smluvního zaměstnance uvedeného v článku 3a, se nezapočítávají pro účely uzavření nebo obnovení smluv podle tohoto článku.“
Skutkový základ sporu
5 Rada Evropské unie uzavřela se sdružením GP-DHV-FBO smlouvu o pomoci v oblasti nemovitostí na období od roku 1993 do roku 1997. V rámci této smlouvy toto sdružení poskytlo Radě k dispozici žalobce coby svého zaměstnance a držitele diplomu architektury, zejména k výkonu kreslení pomocí výpočetní techniky a „facility management“.
6 V roce 1998 Rada uzavřela přímo s architektonickou kanceláří žalobce smlouvu o poskytování služeb na částečný úvazek, která byla několikrát prodloužena až do 30. září 2004.
7 Z důvodu navýšení objemu a trvalé povahy výše uvedených pracovních úkolů „facility management“ se Rada rozhodla v rámci rozpočtu na rok 2004 přidělit jednotce „Nemovitosti“ pracovní místo kategorie B za účelem umožnění přijetí úředníka schopného plnit tyto úkoly. Žádný úředník ani úspěšný kandidát výběrového řízení však nemohl být jmenován na toto pracovní místo z důvodu technické povahy tohoto pracovního místa.
8 Smlouvou ze dne 1. října 2004 Rada přijala žalobce do pracovního poměru coby pomocného zaměstnance kategorie B, skupiny IV, třídy 2 na dobu jednoho roku k výkonu funkce „facility management operator“ v odboru generálního ředitelství (GŘ) A „Personál a administrativa“ a pověřila jej zejména politikou nemovitostí a projekty. Dodatkem ke smlouvě podepsaným dne 3. října 2005 byla tato smlouva prodloužena o jeden rok až do 30. září 2006.
9 Přípisem ze dne 11. května 2006 generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ Rady informoval žalobce, že je možno jeho smlouvu pomocného zaměstnance prodloužit o jeden rok až do 30. září 2007, ale že podle ustanovení služebního řádu není možné, aby získal smlouvu na dobu neurčitou.
10 Druhým dodatkem byla smlouva žalobce coby pomocného zaměstnance prodloužena až do 30. září 2007.
11 Přípisem ze dne 6. června 2007 generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ odpověděl na e-mail místopředsedy odborů „Union Syndicale“ ze dne 25. května 2007 týkající se právní situace žalobce v rámci Rady. V tomto přípisu, který žalobce obdržel v kopii, bylo uvedeno, že Rada mu byla výjimečně ochotna nabídnout smlouvu smluvního zaměstnance s ohledem na jeho osobní situaci. V uvedeném přípisu bylo upřesněno, že se žalobce mohl po dobu platnosti této smlouvy zúčastnit výběrových řízení pořádaných Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO), ale že pokud v jednom z těchto výběrových řízení neuspěje, nemůže být zaměstnán jako úředník Rady. V e-mailu ze dne 22. června 2007 místopředseda odborů „Union Syndicale“ vyjádřil souhlas s návrhem, že žalobci bude nabídnuta smlouva smluvního zaměstnance. V přípisu ze dne 5. července 2007 generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ vzal tuto dohodu na vědomí.
12 Dne 1. října 2007 Rada se žalobcem uzavřela smlouvu na dobu určitou na pozici smluvního zaměstnance pro pomocné práce ve skupině III, třídě 11, 1. stupni na období dvou let. V článku 4 této smlouvy bylo dohodnuto, že tuto smlouvu lze prodloužit a že skutečná délka zaměstnání, včetně případného prodloužení smlouvy, nemůže přesáhnout tři roky.
13 Dne 23. října 2007 EPSO zveřejnil oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/99/07 pro sestavení rezervního seznamu uchazečů na pozici administrátorů pro oblast stavebnictví (Úř. věst. C 248 A, s. 1). Žalobce se zúčastnil zkoušek v rámci tohoto výběrového řízení, ale nebyl zapsán na seznam úspěšných kandidátů. V hlavě I tohoto oznámení o výběrovém řízení bylo uvedeno, že výběrové řízení bylo uspořádáno za účelem přijetí inženýrů (AD 5) v oblasti stavebnictví.
14 Přípisem ze dne 21. prosince 2007 žalobce podal stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí, kterým ho Rada přijala jako smluvního zaměstnance pro pomocné práce na období dvou let a zařadila jej do funkční skupiny III, třídy 11, 1. stupně. V této stížnosti žalobce tvrdil, že měl být zařazen do funkční skupiny IV a přijat na dobu neurčitou.
15 Rozhodnutím Rady ze dne 24. června 2008 byla tato stížnost zamítnuta.
16 Dne 10. října 2008 žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu zapsanou pod jednacím číslem F-83/08, která byla pozastavena usnesením předsedy druhého senátu Soudu ze dne 20. února 2009 až do doby, kdy bude pravomocně rozhodnuto o sporu ve věci F-134/07, Adjemian a další v. Komise. Řízení o kasačním opravném prostředku proti rozsudku Soudu ze dne 4. června 2009 (Adjemian a další v. Komise, F-134/07 a F-8/08, Sb.VS s. I-A-1-149 a II-A-1-841) ještě probíhá před Tribunálem Evropské unie (věc T-325/09 P).
17 Přípisem ze dne 29. dubna 2009 generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ žalobci připomněl, že platnost jeho smlouvy uplyne dne 30. září 2009 a že doba trvání jeho smlouvy by mu měla umožnit zúčastnit se výběrového řízení. Orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“) uvedl, že právě byly zveřejněny seznamy úspěšných kandidátů výběrových řízení EPSO/AD/99/07 a že na nich jméno žalobce není uvedeno. Přípis končil následující větou:
„Musím Vám připomenout, že jak bylo upřesněno v předcházejících přípisech, pokud neuspějete v jiném výběrovém řízení EPSO, Vaši smlouvu smluvního zaměstnance nebude po uplynutí její platnosti v září tohoto roku možno prodloužit.“
18 Přípisem ze dne 12. května 2009 žalobce požádal generálního ředitele GŘ A „Personál a administrativa“ o prodloužení smlouvy o jeden rok s upřesněním, že si to přeje vedoucí jeho oddělení v zájmu kontinuity služby a že jeho smlouva stanoví, že celková doba jeho zaměstnání může dosáhnout tří let.
19 Dne 17. června 2009 EPSO zveřejnil oznámení o otevřeném výběrovém řízení pro nábor asistentů a asistentek (AST 3) v oblasti správy budov (EPSO/AST/94/09) (Úř. věst. C 137 A, s. 1). Žalobce byl připuštěn k účasti ve výběrovém řízení. Ke dni jednání dosud nebyl zveřejněn seznam úspěšných kandidátů.
20 Přípisem ze dne 24. června 2009, jehož předmětem bylo „[u]končení smlouvy [žalobce] ke dni 30. září 2009“ generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ informoval žalobce o tom, že mu odmítá prodloužit smlouvu po 30. září 2009 z důvodu, že na základě ustanovení článku 29 služebního řádu byl povinen obsadit pracovní místo zastávané žalobcem povýšením, převedením úředníka nebo jmenováním úspěšného kandidáta výběrového řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce není úspěšným kandidátem výběrového řízení, nemůže nadále zastávat pracovní místo v Radě po 30. září 2009. Autor přípisu žalobci připomněl, že dvouletá smlouva smluvního zaměstnance pro pomocné práce, jejíž platnost k tomuto datu uplyne, s ním byla uzavřena jen výjimečně s ohledem na jeho osobní situaci a s cílem poskytnout mu možnost zúčastnit se výběrového řízení.
21 Přípisem ze dne 3. července 2009 žalobce požádal generálního ředitele GŘ A „Personál a administrativa“, aby přehodnotil rozhodnutí ze dne 24. června 2009 a opíral se přitom o přání svého vedoucího oddělení, aby jeho smlouva byla prodloužena o rok, a o trvalý charakter pracovních úkolů, které vykonával v Radě po dobu téměř šestnácti let. V tomto přípise žalobce zdůraznil, že z důvodu svého povolání architekta, a nikoliv inženýra nemohl doufat, že bude zapsán na seznam úspěšných kandidátů výběrového řízení EPSO/AD/99/07.
22 Dopisem ze dne 14. července 2009 generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ potvrdil rozhodnutí ze dne 24. června 2009 a upřesnil, že si přál obsadit pracovní místo zastávané žalobcem jmenováním úředníka a že argumenty uvedené v dopise ze dne 3. července 2009 nebyly takové povahy, aby toto rozhodnutí zvrátily.
23 Dopisem ze dne 24. července 2009 žalobce podal k tomuto dni stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, v níž požádal o zrušení rozhodnutí ze dne 29. dubna a 24. června 2009. V tomtéž dopise rovněž požádal o přijetí všech opatření nezbytných k nápravě své administrativní situace (dále jen „žádost o administrativní nápravu“).
24 Přípisem ze dne 2. října 2009, doručeným dne 13. října 2009, OOUPS zamítl stížnost (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“), jakož i žádost o administrativní nápravu (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu“).
Návrhová žádání účastníků řízení
25 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil rozhodnutí neprodloužit jeho smlouvu po 30. září 2009 a rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
26 Rada navrhuje, aby Soud:
– odmítl žalobu jako zjevně nepřípustnou a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K předmětu žaloby
27 Žalobce navrhuje zejména, aby Soud zrušil rozhodnutí neprodloužit jeho smlouvu po 30. září 2009, aniž však výslovně upřesňuje, o jaké rozhodnutí se jedná. S přihlédnutím k četnosti aktů přijatých Radou týkajících se neprodloužení smlouvy žalobce je třeba určit, který z těchto aktů představuje sporné rozhodnutí.
28 Ze znění přípisu ze dne 29. dubna 2009 vyplývá, že smlouva žalobce „končí dnem 30. září 2009“. Tento přípis však nepředstavuje konečné stanovisko správy k ukončení pracovního poměru žalobce. Uvedený přípis totiž končí odstavcem připomínajícím skutečnost, že smlouva dotčeného zaměstnance nebude moci být prodloužena, pokud neuspěje v jiném výběrovém řízení nežli výběrovém řízení EPSO/AD/99/07. Generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ tak žalobci sdělil, že ještě existuje naděje na prodloužení jeho smlouvy, jednalo se přitom o vyhlídku, která nebyla čistě hypotetická, jelikož dne 17. června 2009 EPSO zveřejnil oznámení o otevřeném výběrovém řízení v oblasti správy budov a žalobce se tohoto výběrového řízení zúčastnil.
29 Naproti tomu přípis ze dne 24. června 2009 neponechává žalobci žádnou naději na prodloužení jeho smlouvy. Předmětem tohoto dopisu je předně „[u]plynutí platnosti smlouvy [žalobce] ke dni 30. září 2009“, zatímco přípis ze dne 29. dubna 2009 se obecněji týká „smlouvy [žalobce]“. Přípis ze dne 24. června 2009 dále jasně oznamuje právní důvody – povinnost OOJ obsadit volné pracovní místo úředníkem – a skutkové důvody – neúspěch žalobce ve výběrovém řízení – odůvodňující neprodloužení smlouvy. Konečně autor uvedeného přípisu již nepočítá s tím, že by případný úspěch žalobce ve výběrovém řízení mohl odůvodnit prodloužení pracovního poměru po 30. září 2009.
30 Dva poznatky potvrzují, že přípis ze dne 24. června 2009 je opravdu rozhodnutím, kterým správa zaujala konečné stanovisko ke smluvní situaci žalobce. Zaprvé je tento přípis odpovědí na žádost podanou žalobcem dne 12. května 2009, v níž žalobce zejména uvádí přání svého nadřízeného, aby jeho smlouva byla prodloužena o jeden rok. Zadruhé generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ ve svém přípise ze dne 14. července 2009 žalobci odpověděl, že musí „potvrdit obsah [svého] přípisu ze dne 24. června 2009“.
31 Rada ostatně na jednání v odpověď na otázku Soudu sama uvedla, že aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení byl v tomto sporu přípis ze dne 24. června 2009.
32 Bylo-li by třeba shledat, že rozhodnutí neprodloužit žalobcovu smlouvu bylo přijato přípisem ze dne 29. dubna 2009, a nikoliv přípisem ze dne 24. června 2009, toto by nemělo v žádném případě dopad na přípustnost žaloby, neboť žalobcova stížnost byla podána ve lhůtě tří měsíců po doručení přípisu ze dne 29. dubna 2009, ani na analýzu žalobních důvodů, jelikož se oba přípisy v zásadě opírají o stejné odůvodnění vycházející z toho, že žalobce není úspěšným kandidátem výběrového řízení, a nemůže tedy nadále zastávat své pracovní místo.
33 Pokud jde o žádost žalobce směřující ke zrušení rozhodnutí neprodloužit smlouvu po 30. září 2009, žaloba musí být posouzena tak, že je namířena proti rozhodnutí ze dne 24. června 2009 (dále jen „sporné rozhodnutí“).
34 Žaloba je kromě toho rovněž namířena proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu.
K přípustnosti
Argumenty účastníků řízení
35 Rada tvrdí, že žaloba je nepřípustná v plném rozsahu z důvodu nedostatku jasnosti a přesnosti a dále z důvodu nepřípustnosti stížnosti, která rovněž vyplývá z nedostatku jasnosti a přesnosti.
36 Konkrétně k návrhovému žádání týkajícímu se rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu Rada namítá, že toto návrhové žádání, pokud by mělo být vykládáno jako návrhové žádání směřující k tomu, aby jí bylo nařízeno přijmout opatření v určitém smyslu, jsou nepřípustná. Soud totiž nemá v rámci přezkumu zákonnosti na základě článku 91 služebního řádu pravomoc vydávat příkazy.
Závěry Soudu
37 Zaprvé, pokud jde o návrhové žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu, články 90 a 91 služebního řádu váží přípustnost soudní žaloby podané bývalým zaměstnancem proti orgánu, k němuž příslušel, na podmínku řádného průběhu předchozího správního řízení, které zavádějí. Tato pravidla mají kogentní povahu a účastníci řízení se od nich nemohou odchýlit (viz usnesení Soudu prvního stupně ze dne 11. května 1992, Whitehead v. Komise, T-34/91, Recueil, s. II-1723, body 18 a 19, jakož i ze dne 6. listopadu 1997, Liao v. Rada, T-15/96, Recueil FP, s. I-A-329 a II-897, bod 54). Podle článku 77 jednacího řádu může Soud kdykoliv bez návrhu po vyslechnutí účastníků řízení posoudit, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení.
38 Každé žalobě proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, který vydal OOUPS, musí povinně předcházet stížnost před zahájením soudního řízení, která byla předmětem výslovného nebo konkludentního zamítavého rozhodnutí. Žaloba podaná před tím, než je tento postup před zahájením soudního řízení ukončen, je z důvodu své předčasnosti nepřípustná podle čl. 91 odst. 2 služebního řádu (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 20. června 1990, Marcato v. Komise, T-47/89 a T-82/89, Recueil, s. II-231, bod 32, a ze dne 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T-197/98, Recueil FP s. I-A-55 a II-241, bod 53).
39 Ze stížnosti ze dne 24. července 2009 vyplývá, že obsahuje dvě části, jednak stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu směřující proti spornému rozhodnutí, jednak žádost o nápravu administrativní situace žalobce, jejíž dosah přesahuje pouhé zpochybnění odmítnutí prodloužení smlouvy.
40 V odpověď na stížnost tedy OOUPS přijal přípisem ze dne 2. října 2009 dvě odlišná rozhodnutí, jednak rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, jednak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu (viz obdobně výše uvedený rozsudek Rudolph v. Komise, body 53 až 55).
41 Je přitom nesporné, že žalobce nepodal stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu.
42 V důsledku toho je návrhové žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o administrativní nápravu nepřípustné.
43 Zadruhé, pokud jde o námitky nepřípustnosti vznesené proti spornému rozhodnutí, Soud připomíná, že podle ustálené judikatury soud Unie má právo posoudit podle okolností každého případu, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje meritorní zamítnutí návrhových žádání, i když předtím nerozhodl o námitce nepřípustnosti vznesené žalovaným proti těmto návrhovým žádáním (viz v tomto smyslu zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C-23/00 P, Recueil, s. I-1873, body 51 a 52; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. června 2005, Regione autonoma della Sardegna v. Komise, T-171/02, Sb. rozh. s. II-2123, bod 155; rozsudek Soudu ze dne 8. dubna 2008, Bordini v. Komise, F-134/06, Sb. VS s. I-A-1-87 a II-A-1-435, bod 56).
44 V projednávané věci má Soud za to, že řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje meritorní přezkum návrhových žádání směřujících proti spornému rozhodnutí a případně jejich meritorní zamítnutí, aniž je třeba zkoumat námitky nepřípustnosti vznesené proti tomuto rozhodnutí.
K návrhovým žádáním směřujícím proti spornému rozhodnutí
Argumenty účastníků řízení
45 Žalobce zaprvé obecně tvrdí, že sporné rozhodnutí porušuje článek 25 služebního řádu a povinnost odůvodnění, zásady vyplývající ze směrnice Rady 1999/70 ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43), pravidla stanovící minimální podmínky k zabránění nezákonnému propouštění pracovníků, povinnost péče a povinnost řádné správy a dále že sporné rozhodnutí postrádá právní základ.
46 Zadruhé žalobce upřesňuje, že sporné rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v nedostatku odůvodnění, a že tedy není schopen pochopit důvody, pro které jeho smlouva nebyla prodloužena. Kromě toho tento nedostatek odůvodnění nebyl rozhodnutím o zamítnutí stížnosti napraven. Předně okolnost, že žalobce není úspěšným kandidátem otevřeného výběrového řízení, sama o sobě neumožňuje odůvodnit odmítnutí prodloužit smlouvu nejvýše na tři roky podle článku 3b PŘOZ. Dále popírá, že pracovní místo, které zastával, bylo pracovním místem uvedeným v plánu pracovních míst připojenému k oddílu rozpočtu přiděleného Radě, které musí být obsazeno podle podmínek stanovených v článku 29 služebního řádu, jelikož žádné oznámení o volném pracovním místě pro obsazení tohoto místa nebylo zveřejněno. Konečně Rada nevzala v rozporu s povinností péče v úvahu zájem žalobce, který pracoval pro orgán řadu let, aby byla jeho smlouva prodloužena. Rada stejně tak nepřihlédla k přání vedoucího oddělení žalobce, který požádal o prodloužení smlouvy žalobce z důvodu kontinuity služby.
47 Zatřetí sporné rozhodnutí podle tvrzení žalobce porušuje článek 3b PŘOZ vykládaný s ohledem na zásady vyplývající ze směrnice 1999/70 a na výše uvedený rozsudek Adjemian a další v. Komise. Podle žalobce jej totiž Rada nemohla zákonně zaměstnat jako smluvního zaměstnance pro pomocné práce, neboť pracovní místo, které zastával, nesloužilo k pokrytí přechodných a občasných potřeb. Rada měla jeho smlouvu překvalifikovat v souladu s povinnostmi vyplývajícími z PŘOZ.
48 Začtvrté žalobce tvrdí, že Rada tím, že odmítla prodloužit jeho smlouvu smluvního zaměstnance pro pomocné práce z důvodu, že nebyl zapsán na seznam úspěšných kandidátů, aby se mohl stát úředníkem, přestože v průběhu platnosti jeho smlouvy EPSO uspořádal pouze jedno výběrové řízení v oblasti správy budov, porušila zásadu plnění smluv v dobré víře.
49 Rada namítá, že několik žalobních důvodů vznesených žalobcem je nepřípustných.
50 Zaprvé žalobní důvody vycházející z porušení zásad vyplývajících ze směrnice 1999/70, z porušení pravidel stanovících minimální podmínky k zabránění nezákonnému propouštění pracovníků, z neexistence právního základu, porušení povinnosti péče a zásady řádné správy byly předloženy v rozporu s ustanoveními čl. 35 odst. 1 písm. d) a e) jednacího řádu. Tyto důvody totiž byly uplatněny bez sebemenšího relevantního rozvedení, které by umožnilo žalované seznámit se s jejich obsahem a opodstatněností a následně se hájit.
51 Zadruhé Rada tvrdí, že žalobní důvod, podle něhož žalobce nemohl být přijat na základě ustanovení článku 3b PŘOZ, je nepřípustný, jelikož žalobce nenapadl právní základ své smlouvy ve lhůtě tří měsíců od jejího podpisu. Sporné rozhodnutí nepředstavuje novou skutečnost, která by způsobila nový běh lhůty týkající se právního základu smlouvy.
52 Zatřetí Rada namítá, že žalobní důvod vycházející z porušení zásady plnění smluv v dobré víře nebyl vznesen ve stížnosti, a že je tedy nepřípustný.
53 Začtvrté žalobní důvod vycházející z porušení pravidel stanovících minimální podmínky k zabránění nezákonnému propouštění je irelevantní, jelikož se tento spor týká ukončení platnosti žalobcovy smlouvy po uplynutí doby, na kterou byla uzavřena, a nikoliv rozhodnutí o výpovědi.
54 Podpůrně Rada tvrdí, že žaloba je neopodstatněná.
55 Zaprvé, pokud jde o žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění, Rada má za to, že rozhodnutí o neprodloužení smlouvy není touto vadou stiženo. Žalobce byl totiž předně dobře informován o tom, že mu smlouva byla nabídnuta výjimečně na období 24 měsíců, aby mu bylo umožněno zúčastnit se případného pozdějšího výběrového řízení uspořádaného EPSO. Dále přípisem ze dne 29. dubna 2009 byla žalobci řádně připomenuta tato situace a ukončení jeho pracovního poměru ke dni 30. září 2009. Konečně, ve sporném rozhodnutí bylo upřesněno, že OOUPS byl povinen obsadit pracovní místo zastávané až do tehdejší doby žalobcem jmenováním úředníka, jelikož toto pracovní místo bylo zahrnuto do seznamu rozpočtových pracovních míst v orgánu a bylo volné. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl úspěšným uchazečem výběrového řízení, Rada s ním nemohla pokračovat ve smluvním vztahu, když kromě toho věděla, že původní smlouva smluvního zaměstnance pro pomocné práce byla uzavřena výjimečně s cílem umožnit mu úspěšně absolvovat výběrové řízení.
56 Zadruhé má Rada za to, že sporné rozhodnutí neporušuje zásady vyplývající ze směrnice 1999/70. Tato směrnice není určena orgánům, ale členským státům a neukládá povinnosti orgánům v rámci jejich vztahů se svými zaměstnanci. Tato směrnice každopádně nezakazuje využití smluv na dobu určitou. V projednávané věci bylo cílem první smlouvy na dobu určitou uzavřené s žalobcem zajistit výkon specifických úkolů v očekávání obsazení daného pracovního místa úředníkem. Druhá smlouva byla uzavřena výjimečně k zohlednění osobní situace žalobce.
57 Zatřetí Rada nechápe, z jakých důvodů rozhodnutí o neprodloužení smlouvy na dobu určitou o jeden rok porušuje článek 3b PŘOZ. Kromě toho tvrzení žalobce, že po dobu šestnácti let vykonával tytéž úkoly a měl tutéž odpovědnost v různém smluvním postavení, jsou nepřesná, neboť náplň těchto úkolů, jejich četnost a odpovědnosti, které z nich pro žalobce vyplývaly, se lišily.
58 Začtvrté Rada tvrdí, že žalobní důvod vycházející z porušení zásady plnění smluv v dobré víře není skutkově podložený. Rada nevázala protiprávně prodloužení smlouvy žalobce na podmínku úspěchu ve výběrovém řízení. Smlouva byla naopak žalobci výjimečně nabídnuta, aby mohl být případně přijat jako úředník. Navíc v rozporu s tím, co tvrdí žalobce, byla v průběhu dvou let trvání jeho smlouvy uspořádána dvě výběrová řízení odpovídající jeho profilu, a výběrová komise přijala jeho přihlášku.
Závěry Soudu
– K obecně a abstraktně formulovaným žalobním důvodům
59 Žalobce obecně a abstraktně tvrdí, že sporné rozhodnutí porušuje zásady vyplývající ze směrnice 1999/70, pravidla stanovící minimální podmínky k zabránění nezákonnému propouštění pracovníků, povinnost péče a zásadu řádné správy a dále že sporné rozhodnutí postrádá právní základ.
60 Je třeba připomenout, že podle čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu musí žaloba obsahovat popis žalobních důvodů a uplatňovaných právních a skutkových argumentů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit jeho obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (usnesení Soudu prvního stupně ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T-85/92, Recueil, s. II-523, bod 20, usnesení Soudu ze dne 26. června 2008, Nijs v. Účetní dvůr, F-1/08, Sb. VS s. I-A-1-229 a II-A-1-1231, bod 24). Je tomu tak tím spíš, že podle čl. 7 odst. 3 přílohy I statutu Soudního dvora Evropské unie písemná část řízení před Soudem v zásadě zahrnuje pouze jednu výměnu spisů, nerozhodne-li Soud jinak. Tato zvláštnost řízení před Soudem vysvětluje, že na rozdíl od toho, co čl. 21 první pododstavec statutu Soudního dvora stanoví pro řízení před Soudním dvorem nebo Tribunálem Evropské unie, popis žalobních důvodů a argumentů v žalobě nemůže být stručný (výše uvedený rozsudek Adjemian a další v. Komise).
61 Výše uvedené žalobní důvody, jak byly předloženy, nedodržují ustanovení čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu, a jsou tedy nepřípustné.
– K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 25 služebního řádu a povinnosti odůvodnění
62 Je třeba podotknout, že podle ustálené judikatury je cílem povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 25 druhém pododstavci služebního řádu, uplatnitelné obdobně na smluvní zaměstnance pro pomocné práce na základě ustanovení článků 11 a 81 PŘOZ, který pouze přebírá všeobecnou povinnost zakotvenou v článku 253 ES, zaprvé poskytnout dotčené osobě dostatečné údaje pro posouzení opodstatněnosti aktu, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, a příhodnosti podání žaloby k Soudu, a zadruhé umožnit Soudu výkon přezkumu legality aktu. Z toho vyplývá, že takto stanovená povinnost uvést odůvodnění představuje základní zásadu práva Unie, od níž se lze odchýlit pouze z naléhavých důvodů (rozsudky Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, Recueil, s. 2861, bod 22, a ze dne 23. září 2004, Hectors v. Parlament, C-150/03 P, Sb. rozh. s. I-8691, bod 39; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 20. března 1991, Pérez-Ménguez Casariego v. Komise, T-1/90, Recueil, s. II-143, bod 73, a ze dne 6. července 2004, Huygens v. Komise, T-281/01, Recueil FP s. I-A-203 a II-903, bod 105).
63 Podle ustálené judikatury je OOUPS povinen odůvodnit svá rozhodnutí nejpozději ve stádiu zamítnutí stížnosti (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 3. března 1993, Vela Palacios v. HSV, T-25/92, Recueil, s. II-201, bod 22, a ze dne 14. července 1998, Brems v. Rada, T-219/97, Recueil FP, s. I-A-381 a II-1085, bod 83) a rozsah povinnosti uvést odůvodnění musí být v každém případě posouzen v závislosti na konkrétních okolnostech (rozsudky Soudního dvora ze dne 14. července 1977, Geist v. Komise, 61/76, Recueil, s. 1419, bod 28, a ze dne 13. prosince 1989, Prelle v. Komise, C-169/88, Recueil, s. 4335, bod 9; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. července 1995, Ojha v. Komise, T-36/93, Recueil FP, s. I-A-161 a II-497, bod 60). Rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, když bylo přijato v kon čl. u, který je dotyčnému úředníkovi znám a umožňuje mu pochopit dosah opatření, které bylo vůči němu přijato (rozsudky Soudního dvora ze dne 29. října 1981, Arning v. Komise, 125/80, Recueil, s. 2539, bod 13, a ze dne 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C-294/95 P, Recueil, s. I-5863, bod 35; výše uvedený rozsudek Soudu prvního stupně Ojha v. Komise, bod 60, a rozsudek Soudu ze dne 1. dubna 2004, N v. Komise, T-198/02, Recueil FP, s. I-A-115 a II-507, bod 70).
64 Je rovněž třeba připomenout, že rozhodnutí odmítající prodloužit smlouvu na dobu určitou je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení ve smyslu článku 25 služebního řádu, pokud se liší od dotčené smlouvy, o což se jedná zejména tehdy, když se zakládá na nových skutečnostech nebo když představuje zaujetí stanoviska správy po žádosti dotčeného zaměstnance, které se týká možnosti, jež je uvedena ve smlouvě, tuto smlouvu prodloužit (viz v tomto smyslu usnesení Soudního dvora ze dne 23. října 2009, Komise v. Potamianos, C-561/08 P a C-4/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 45, 46 a 48; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T-160/04, Sb. VS s. I-A-1-75 a II-A-1-469, body 21 a 23). Toto zamítavé rozhodnutí musí být odůvodněno (viz obdobně rozhodnutí o zamítnutí přijetí dočasného zaměstnance k politické skupině v Parlamentu, výše uvedený rozsudek Hectors v. Parlament, bod 40; rozhodnutí o propuštění dočasného zaměstnance přijatého na dobu neurčitou, rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. září 2009, ETF v. Landgren, T-404/06 P, Sb. rozh. s. II-2841, body 143 až 170).
65 V projednávané věci se sporné rozhodnutí liší od smlouvy uzavřené dne 1. října 2007 mezi Radou a žalobcem.
66 Zaprvé toto rozhodnutí obsahuje novou skutečnost oproti smlouvě uzavřené dne 1. října 2007, neboť upřesňuje, že tato smlouva nebude moci být prodloužena po uplynutí její původní doby dvou let. Článek 4 této smlouvy přitom výslovně stanovil případnou možnost prodloužení o jeden rok. Kromě toho generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ ve svých přípisech ze dne 6. června a 5. července 2007 žalobci výslovně nesdělil, že smlouva, která mu byla nabídnuta, nemohla být prodloužena až na dobu tří let uvedenou v článku 88 PŘOZ.
67 Zadruhé žalobce podal přípisem ze dne 12. května 2009 žádost o prodloužení své smlouvy za podpory svého nadřízeného a sporné rozhodnutí představuje zaujetí stanoviska Rady k této žádosti.
68 V důsledku toho sporné rozhodnutí, které představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení ve smyslu článku 25 služebního řádu, muselo být odůvodněno.
69 Ve sporném rozhodnutí přitom Rada upřesnila, že na základě ustanovení článku 29 služebního řádu bylo nutno obsadit pracovní místo zastávané žalobcem povýšením, převedením úředníka nebo jmenování úspěšného kandidáta výběrového řízení, a že jelikož žalobce nebyl zapsán na seznam úspěšných kandidátů výběrového řízení, nemohl nadále zastávat pracovní místo v Radě po 30. září 2009. Uvedením těchto údajů Rada dostatečně odůvodnila sporné rozhodnutí.
70 V každém případě je třeba uvést, že dopisem ze dne 14. července 2009 Rada doplnila toto odůvodnění tím, že upřesnila, že si přála obsadit pracovní místo, které zastával žalobce, úředníkem a že argumenty vznesené žalobcem v dopise ze dne 3. července 2009 nebyly takové povahy, aby toto rozhodnutí zpochybnily.
71 Konečně, sporné rozhodnutí bylo přijato v kontextu, který byl žalobci znám. Zejména přípisem ze dne 29. dubna 2009 generální ředitel GŘ A „Personál a administrativa“ již dotčenému zaměstnanci sdělil, že mu nebude moci prodloužit smlouvu, pokud úspěšně neabsolvuje výběrové řízení.
72 Z toho vyplývá, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti odůvodnění a porušení článku 25 služebního řádu musí být zamítnut.
– K žalobnímu důvodu vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení
73 Žalobce ve svých písemných podáních nevznáší výslovně žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení. Nicméně v argumentaci věnované porušení povinnosti uvést odůvodnění uvádí, že okolnost, že žalobce není úspěšným kandidátem otevřeného výběrového řízení, sama o sobě neumožňuje odůvodnit odmítnutí prodloužení smlouvy nejvýše na tři roky podle článku 3b PŘOZ. Dále popírá, že pracovní místo, které zastával, je pracovním místem uvedeným v plánu pracovních míst připojeném k oddílu rozpočtu přiděleného Radě, které musí být obsazeno podle podmínek stanovených v článku 29 služebního řádu, jelikož nebylo zveřejněno žádné oznámení o volném pracovním místě týkající se tohoto místa. Konečně Rada údajně v rozporu s povinností péče nezohlednila legitimní zájem žalobce, který pro orgán pracoval řadu let, na prodloužení jeho smlouvy. Rada taktéž podle tvrzení žalobce nevzala v úvahu zájem služby, který prodloužení žalobcovy smlouvy představovalo pro kontinuitu služby.
74 S přihlédnutím k těmto poznatkům je třeba na žalobce nahlížet tak, že zpochybnil nejen formální odůvodnění sporného rozhodnutí, ale též důvody přijaté Radou.
75 Bylo judikováno, že neprodloužení smlouvy na dobu určitou spadá do široké posuzovací pravomoci příslušného orgánu, a přezkum soudu Unie se tedy musí omezit na ověření absence zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci. Prodloužení smlouvy na dobu určitou představuje pouze možnost ponechanou OOUPS, která podléhá podmínce, že je v souladu se zájmem služby (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. února 2003, Pyres v. Komise, T-7/01, Recueil FP s. I-A-37 a II-239, body 50 a 64; rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 2008, Klug v. EMEA, F-35/07, Sb. VS s. I-A-1-387 a II-A-1-2127, body 65 a 66).
76 Jak rovněž vyplývá z ustálené judikatury, oprávněný orgán má při rozhodování o postavení zaměstnance povinnost zohlednit veškeré skutečnosti, které mohou být pro jeho rozhodnutí určující, a zejména pak zájem dotčeného zaměstnance. To vyplývá z povinnosti správy jednat s náležitou péčí, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád a obdobně PŘOZ vytvořily ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a jeho zaměstnanci (výše uvedený rozsudek Pyres v. Komise, bod 51, a rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T-258/03, Sb. VS s. I-A-45 a II-189, bod 49; výše uvedený rozsudek Klug v. EMAE, bod 67).
77 V projednávané věci neumožňují poznatky uvedené žalobcem prokázat, že se Rada tím, že přijala sporné rozhodnutí, dopustila zjevně nesprávného posouzení.
78 Z výše uvedeného vyplývá, že sporné rozhodnutí, jak bylo upřesněno přípisem ze dne 14. července 2009 a rozhodnutím o zamítnutí stížnosti, bylo přijato z důvodu, že pracovní místo zastávané žalobce bylo součástí plánu rozpočtových pracovních míst Rady, a Rada si tudíž na toto místo přála jmenovat od 1. října 2009, po uplynutí dvouleté smlouvy nabídnuté žalobci, úředníka nebo úspěšného kandidáta výběrového řízení.
79 Zaprvé však z písemností ve spise vyplývá, že pracovní místo zastávané žalobcem je skutečně součástí pracovních míst uvedených v plánu rozpočtových pracovních míst Rady od roku 2004.
80 Zadruhé správa má širokou posuzovací pravomoc při výběru nejvhodnějších prostředků k uspokojení svých personálních potřeb (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 1989, van der Stijl a Cullington v. Komise, 341/85, 251/86, 258/86, 259/86, 262/86, 266/86, 222/87 a 232/87, Recueil, s. 511, bod 11). Kromě toho zásada, podle níž má každý úředník právo na služební postup v rámci svého orgánu, znamená, že když správa zamýšlí obsadit volné pracovní místo, musí nejprve podle článku 29 služebního řádu přezkoumat možnosti povýšení nebo převedení v rámci orgánu a až po tomto přezkumu zvážit ostatní možnosti, které se jí nabízejí (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 19. února 1998, Campogrande v. Komise, T-3/97, Recueil FP s. I-A-89 a II-215, bod 65).
81 Za těchto podmínek, s přihlédnutím k těmto zásadám a zejména ke svobodě volby, kterou má správa ohledně způsobu náboru pracovníků, Rada měla právo odmítnout prodloužení smlouvy žalobce opírajíc se o důvod vycházející z toho, že pracovní místo dotyčného zaměstnance muselo být obsazeno úředníkem. Kromě toho s přihlédnutím k pravidlu, podle něhož stálé pracovní místo zapsané do rozpočtových míst orgánu musí být v zásadě obsazeno přijetím úředníka, a s přihlédnutím k zájmu služby zaměstnat úředníka, aby zastával funkce trvalého charakteru, nepředstavuje kontinuita služby, jíž se dovolává žalobce, skutečnost dostačující k založení zjevně nesprávného posouzení.
82 Zatřetí přihlédnutí k osobnímu zájmu žalobce vyplývající z povinnosti péče nemůže při neexistenci dostatečného zájmu služby zavazovat správu k prodloužení jeho smlouvy smluvního zaměstnance pro pomocné práce. V projednávané věci však z rozprav na jednání vyplývá, že Rada přijala do služebního poměru úředníka krátce po odchodu žalobce, a není prokázáno, že by nová organizace práce, kterou Rada přijala po tomto přijetí do služebního poměru, bránila řádnému plnění úkolů, které byly dříve svěřeny žalobci.
83 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení musí být zamítnut.
– K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 3b PŘOZ vykládaného s ohledem na zásady vyplývající ze směrnice 1999/70
84 Žalobce tvrdí, že Rada porušila ustanovení článku 3b PŘOZ vykládaná s ohledem na zásady vyplývající ze směrnice 1999/70 tím, že jej přijala jako smluvního zaměstnance pro pomocné práce. S přihlédnutím k trvalému charakteru úkolů, které plnil, měl být žalobce jmenován dočasným zaměstnancem, a nikoliv smluvním zaměstnancem pro pomocné práce.
85 Tento žalobní důvod však nemá dopad na legalitu sporného rozhodnutí. Připustí-li se, že Rada měla žalobce přijmout jako dočasného zaměstnance, měla v každém případě povinnost zamítnout žádost o prodloužení smlouvy smluvního zaměstnance pro pomocné práce, aby neprodlužovala vytýkanou protiprávnost této situace.
– K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady plnění smluv v dobré víře
86 Žalobce namítá, že Rada plnila smlouvu smluvního zaměstnance pro pomocné práce se zlým úmyslem. Orgán totiž údajně od dotyčného požadoval, aby úspěšně absolvoval výběrové řízení před ukončením uvedené smlouvy, avšak v průběhu téže doby neuspořádal výběrové řízení odpovídající jeho profilu.
87 Zaprvé je třeba připomenout, že porušení zásady plnění smluv v dobré víře může být užitečně dovoláváno v rámci žaloby na náhradu škody a může případně umožnit získání náhrady za utrpěnou škodu vyplývající z tohoto chybného jednání (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1960, Von Lachmüller a další v. Komise, 43/59, 45/59, 48/59, Recueil, s. 933, 956; rozsudek Soudu ze dne 2. července 2009, Bennett a další v. OHIM, F-19/08, Sb. VS s. I-A-1-207 a II-A-1-1137, bod 163). Naproti tomu tento žalobní důvod, který není žalobním důvodem týkajícím se legality, nemá jako takový dopad na legalitu sporného rozhodnutí.
88 V každém případě za předpokladu, že tento žalobní důvod je relevantní, žalobce nemůže platně tvrdit, že podle zásady plnění smluv v dobré víře měla Rada před ukončením platnosti jeho smlouvy povinnost přimět EPSO, aby uspořádal výběrové řízení odpovídající přesně jeho profilu.
89 Předně výběrové řízení se pořádá výlučně za účelem uspokojení potřeb služby, a nikoliv k provedení smluvního závazku správy. Není však prokázáno, že zájem služby ukládal před ukončením smlouvy žalobce uspořádání otevřeného výběrového řízení přístupného výlučně architektům. Dále z písemností ve spise, zejména z dopisů ze dne 6. června a 5. července 2007 každopádně nevyplývá, že by na sebe Rada takový závazek skutečně vzala. V těchto dopisech správa pouze uvedla, že smlouva byla žalobci nabídnuta, aby mu bylo umožněno se případně zúčastnit výběrového řízení uspořádaného EPSO. Dopis ze dne 6. června 2007, který odkazuje na „výběrové řízení ,pro architekty‘, které bude zveřejněno ve druhé polovině tohoto roku“, zejména s přihlédnutím k použitým uvozovkám nelze vykládat tak, že znamená, že před ukončením žalobcovy smlouvy bude uspořádáno výběrové řízení vyhrazené výlučně architektům. Konečně je třeba pro úplnost poznamenat, že výběrové řízení EPSO/AD/99/07, ač nebylo vyhrazeno výlučně architektům, odpovídalo profilu žalobce, jelikož oblast 2 tohoto výběrového řízení byla nadepsána „Inženýrské stavitelství, zvláštní techniky nebo architektura“, a že úkoly, které mohou být svěřeny úředníkovi připuštěnému do tohoto výběrového řízení v oblasti 2, odpovídají úkolům, které by běžně mohly být svěřeny architektovi.
90 Zadruhé, pokud žalobce tímto žalobním důvodem zamýšlel tvrdit, že se Rada dopustila zneužití pravomoci, což je výklad, který byl ostatně na jednání výslovně odmítnut, tento žalobní důvod nelze v žádném případě přijmout.
91 Žalobce totiž nepředkládá žádné poznatky prokazující zneužití pravomoci. EPSO navíc během doby trvání smlouvy smluvního zaměstnance pro pomocné práce uspořádalo dvě výběrová řízení v oblasti správy budov, k účasti v nichž byl žalobce připuštěn.
92 Z toho plyne, že výše uvedený žalobní důvod musí být zamítnut.
93 Aniž je třeba rozhodnout o vznesených námitkách týkajících se nepominutelných podmínek řízení, návrhová žádání na zrušení sporného rozhodnutí musí být tudíž zamítnuta.
94 Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být v plném rozsahu zamítnuta.
K nákladům řízení
95 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
96 Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že žalobce neměl ve věci úspěch. Rada kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla žalobci uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné uložit žalobci náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba J. Gheysense se zamítá.
2) Johan Gheysens ponese veškeré náklady řízení.
Gervasoni
Van Raepenbusch
Rofes i Pujol
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. listopadu 2010.
Vedoucí soudní kanceláře
Předseda
W. Hakenberg
S. Gervasoni
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Evropské unie v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora .
* Jednací jazyk: francouzština.
Full & Egal Universal Law Academy