17.4.2010
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 100/54
Žaloba podaná dne 27. ledna 2010 — Akzo Nobel a další v. Komise
(Věc T-47/10)
2010/C 100/80
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Akzo Nobel NV (Amsterdam, Nizozemsko) Akzo Nobel Chemicals GmbH (Düren, Německo), Akzo Nobel Chemicals B.V. (Amersfoort, Nizozemsko), Akcros Chemicals Ltd (Stratford-upon-Avon, Spojené království) (zástupci: C. Swaak a Marc van der Woude, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání žalobkyň
—
zcela nebo částečně zrušit čl. 1 odst. 1 a 2 napadeného rozhodnutí nebo
—
snížit pokuty uložené čl. 2 odst. 1 a 2 napadeného rozhodnutí nebo
—
určit, že Akzo Nobel Chemicals GmbH a Akzo Nobel Chemicals B.V. nemůže být přičítána odpovědnost za porušení právních předpisů před rokem 1993, že Akzo Nobel N.V. nemůže být přičítána odpovědnost za porušení právních předpisů v období let 1987 až 1998, ani samotné, ani společně s podniky přináležejícími ke skupině Elementis;
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně se domáhají zrušení rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu 2009 (věc COMP/38.589-Tepelné stabilizátory) v rozsahu, v němž Komise přičítá žalobkyním odpovědnost za porušení článku 81 ES (nyní článek 101 Smlouvy o fungování Evropské unie) a článku 53 EHP tím, že se tajně dohodli na stanovení cen, rozdělení trhů prostřednictvím kvót dodávek, přidělování zákazníků a výměně hospodářsky citlivých informací zejména o zákaznících, výrobních množstvích a objemu prodeje v odvětví cínových stabilizátorů. Podpůrně se žalobkyně domáhají podstatného snížení pokuty, která jim byla uložena.
Žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že jim přičetla odpovědnost, se dopustila několika nesprávných právních a skutkových posouzení, a na podporu svých tvrzení uvádějí tři žalobní důvody.
V prvním žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise při svém šetření údajných porušení právních předpisů ohledně cínových stabilizátorů a epoxidovaného oleje ze sojových bobů (ESBO)/esterů porušila zásady správní péče, přijatelného prodlení a práva na obhajobu. Prodlení při šetření Komise nezakládá pozastavení promlčecí lhůty podle čl. 25 odst. 6 nařízení 1/2003 (1). Žalobkyně dále tvrdí, že Komise neumožněním přístupu ke všem dokumentům svědčícím v jejich prospěch i neprospěch, jež byly založeny v jejich spisu, porušila právo žalobkyň na obhajobu.
Ve druhém žalobním důvodu žalobkyně uplatňují, že Komise neprokázala existenci porušení právních předpisů a odpovědnost žalobkyň za tato porušení po celou dobu jejich trvání. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise neprokázala existenci porušení právních předpisů během části tvrzené doby, což mělo vést k vyměření nižší pokuty. Komise porušila pravidlo promlčení po deseti letech stanovené v článku 25 nařízení 1/2003, a z důvodů uplynutí času nemůže ukládat žalobkyním pokuty.
Třetí důvod žalobkyň má podpůrnou povahu a je relevantní pouze v případě, pokud Soud rozhodne, že Komisi není z důvodu promlčení bráněno v postupu proti žalobkyním, anebo pokud by porušení právních předpisů, o které se jedná v prvním žalobním důvodu, nevedlo ke zrušení celého rozhodnutí. Zaprvé Komise neprávem přičetla společnostem Pure Chemicals Ltd a Akzo Nobel N.V. odpovědnost za jednání Akcros joint ventures, jelikož odpovědnost za protisoutěžní jednání nese pouze Akcros joint ventures. Zadruhé Komise nemůže z důvodu promlčení postupovat proti Akzo Nobel Chemicals GmbH a Akzo Nobel Chemicals B.V. ohledně období před joint ventures. Žalobkyně uvádějí, že Komise měla žalobkyním a (společnostem) skupiny Elementis přičíst odpovědnost ohledně období joint ventures odděleně. Navíc Komise při svém výpočtu výše pokuty nesprávně započetla obrat joint ventures dvojmo.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).
Full & Egal Universal Law Academy