9.2.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 38/5
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 13. prosince 2012 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Sąd Okręgowy we Wrocławiu — Polsko) — Iwona Szyrocka v. Siger Technologie GmbH
(Věc C-215/11) (1)
(Nařízení (ES) č. 1896/2006 - Řízení o evropském platebním rozkazu - Návrh na vydání rozkazu, který nesplňuje formální požadavky stanovené vnitrostátními právními předpisy - Taxativní povaha požadavků, které musí návrh splňovat - Možnost požadovat úroky narostlé do data zaplacení jistiny)
2013/C 38/04
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Okręgowy we Wrocławiu
Účastnice původního řízení
Navrhovatelka: Iwona Szyrocka
Odpůrkyně: Siger Technologie GmbH
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Sąd Okręgowy we Wrocławiu — Výklad článků 4, 7, 8, 9 a 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (Úř. věst. L 399, s. 1) — Návrh na vydání evropského platebního rozkazu, který nesplňuje formální požadavky stanovené nařízením a vnitrostátními právními předpisy — Právo použitelné na řízení o doplnění nebo opravě návrhu — Možnost uplatnit úroky z pohledávky od data splatnosti do data zaplacení
Výrok
1)
Článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, musí být vykládán v tom smyslu, že taxativním způsobem upravuje požadavky, které musí splňovat návrh na vydání evropského platebního rozkazu.
Vnitrostátní soud může na základě článku 25 uvedeného nařízení a s výhradou podmínek uvedených v tomto článku určit výši soudních poplatků podle podmínek stanovených jeho vnitrostátním právem za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace ve vnitrostátním právu, a v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem.
2)
Článek 4 a čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1896/2006 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby žalobce v rámci návrhu na vydání evropského platebního rozkazu požadoval úroky za období od data jejich splatnosti do data zaplacení jistiny.
3)
Pokud je žalovanému přikázáno zaplatit žalobci úroky narostlé do data zaplacení jistiny, je na uvážení vnitrostátního soudu, jaký konkrétní způsob zvolí pro vyplnění formuláře evropského platebního rozkazu, který se nachází v příloze V nařízení č. 1896/2006, za předpokladu, že takto vyplněný formulář žalovanému umožňuje si být plně vědom rozhodnutí, že musí zaplatit úroky narostlé do data zaplacení jistiny a jasně identifikovat úrokovou sazbu, jakož i datum, od kterého jsou tyto úroky požadovány.
(1) Úř. věst. C 219, 23.7.2011.
Full & Egal Universal Law Academy