27.8.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 252/12
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Düsseldorf (Německo) dne 18. února 2011 — Der Generalbundesanwalt beim Bundesgerichtshof v. Mohsen Afrasiabi, Behzad Sahabi a Heinz Ulrich Kessel
(Věc C-72/11)
2011/C 252/23
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Oberlandesgericht Düsseldorf
Účastníci původního řízení
Žalobce: Der Generalbundesanwalt beim Bundesgerichtshof
Žalovaní: Mohsen Afrasiabi, Behzad Sahabi, Heinz Ulrich Kessel
Předběžné otázky
1)
Je k tomu, aby se mohlo jednat o zpřístupnění ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 (1), zapotřebí, aby hospodářské zdroje mohly být bezprostředně použity osobou či subjektem zařazeným na seznam k získání finančních prostředků nebo služeb? Musí být naopak čl. 7 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 vykládán v tom smyslu, že se zákaz nepřímého zpřístupnění vztahuje na dodávku a instalaci funkčního hospodářského zdroje, který však není okamžitě použitelný (v tomto případě vakuové pece), u třetí osoby v Íránu, s jehož pomocí chce třetí strana později zhotovovat výrobky pro právnickou osobu, subjekt nebo orgán uvedené v přílohách IV a V nařízení?
2)
Je třeba čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 vykládat v tom smyslu, že o obejití se může jednat pouze tehdy, jestliže pachatel své jednání formálně — ale pouze naoko — přizpůsobí zákazům vyplývajícím z čl. 7 odst. 1 až 3 nařízení (ES) č. 423/2007, takže se na jeho jednání ani v případě nejširšího výkladu nevztahují právní normy stanovící zákaz? Dochází k vzájemnému vyloučení skutkových podstat zákazu obejití a zákazu zpřístupnění? V případě kladné odpovědi: Může jednání, na něž se (dosud) nevztahoval zákaz (nepřímého) zpřístupnění, přesto představovat obejití ve smyslu čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 423/2007?
Představuje naopak čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 423/2007 podpůrné ustanovení, pod něž lze subsumovat jakékoli jednání, jež má ve svém důsledku vést ke zpřístupnění hospodářského zdroje osobě nebo subjektu zařazenému na seznam?
3)
Vyžaduje subjektivní stránka skutkové podstaty — „vědomá a záměrná účast“ — čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 423/2007, aby se jednak skutečně vědělo o způsobeném nebo zamýšleném obejití zákazu zpřístupnění a aby byla krom toho zohledněna i širší volní složka, přinejmenším v tom smyslu, že byl pachatel srozuměn s obejitím zákazu? Musí naopak pachateli záležet přímo na obejití zákazu, takže v tomto smyslu je jeho jednání úmyslné?
Lze však mít za to, že není nutné vědomé obejití, ale naopak postačuje, že pachatel považuje obejití zákazu pouze za možné, avšak je srozuměn s tím, že k němu dojde?
(1) Nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103 s. 1)
Full & Egal Universal Law Academy