13.8.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 238/9
Kasační opravný prostředek podaný dne 7. června 2011 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 24. března 2011 ve věci T-382/06, Tomkins v. Evropská komise
(Věc C-286/11 P)
2011/C 238/14
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská komise (zástupci: F. Castillo de la Torre, V. Bottka, R. Sauer, zmocněnci)
Další účastnice řízení: Tomkins plc
Návrhová žádání
Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
zrušil napadený rozsudek;
—
zamítl žalobu podanou k Tribunálu v plném rozsahu;
—
uložil žalobkyni náhradu veškerých nákladů tohoto řízení a nákladů řízení v prvním stupni.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Komise vznáší pět následujících důvodů kasačního opravného prostředku:
V prvním důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál tím, že zrušil část délky trvání účasti společnosti Tomkins na protiprávním jednání stanovené rozhodnutím Komise na základě skutečností, které jmenovaná společnost nikdy neuplatnila, jasně rozhodl ultra petita. Judikatura soudů Unie neuznává výjimky z pravidla stanoveného v rozsudku ve věci C-310/97 P AssiDomän, které vycházejí z toho, že dva žalobci jsou součástí téhož podniku. Soudní dvůr ve věci ArcelorMittal Luxembourg (spojené věci C-201/09 P a C-216/09 P) nedávno ujasnil, že podání žaloby jedním subjektem v rámci skupiny nemá na právní postavení ostatních subjektů v témže podniku vliv.
Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku má Komise za to že, Tribunál se rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že návrhová žádání společnosti Pegler (dceřiná společnost, ve věci T-386/06) a společnosti Tomkins (mateřská společnost, ve věci T-382/06) měla „totožný předmět“. Ačkoliv bylo období, které společnost Tomkins zpochybňuje, mnohem kratší než období, které v samostatné věci zpochybňuje společnost Pegler, délka účasti na protiprávním jednání byla zkrácena pro obě společnosti stejným způsobem. Společnost Pegler však nejenže zpochybňuje mnohem delší období, ale také svoji žalobu založila na odlišných či dokonce na opačných žalobních důvodech než společnost Tomkins. Záměrem společnosti Pegler při zpochybňování délky trvání účasti na protiprávním jednání bylo sebe vyvinit a obvinit společnost Tomkins, zatímco společnost Tomkins sledovala omezenější cíl, a to zpochybnit důkazy týkající se prvních 38 dní (které by ani neovlivnily délku trvání účasti na protiprávním jednání, jež byla při ukládání zohledněna).
Posouzení Tribunálu je krom toho založeno na skutkově nesprávném předpokladu, že společnost Tomkins uvedla, že „pokud bude rozhodnutí zrušeno ve vztahu ke společnosti Pegler, mělo by být také zrušeno v rozsahu, v němž se týká žalobkyně“ (bod 42 napadeného rozsudku). Společnost Tomkins takový žalobní důvod neuvedla v žalobě ani v replice (což by v každém případě bylo pozdě). Jedná se tedy o zkreslení žalobního důvodu žalobkyně, což je dostatečným důvodem ke zrušení napadeného rozsudku.
Třetí důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje k nezohlednění skutečnosti, že společnost Tomkins byla součástí podniku, který se nepochybně dopustil protiprávního jednání. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť snížil odpovědnost subjektu (mateřské společnosti Tomkins) v rámci „podniku Tomkins“ z důvodu, že v případě jiné části tohoto podniku, a to dceřiné společnosti Pegler, byla délka účasti na protiprávním jednání zkrácena. Snížení odpovědnosti společnosti Pegler za protiprávní jednání však bylo založeno na jejím statusu „spící společnosti“ a nikoli na skutečnosti, že dotčená skupina se na protiprávním jednání nepodílela. Komise má za to, že okolnost, že tato konkrétní dceřiná společnost (společnost Pegler) ze skupiny nemusela být po určitou dobu v rámci skupiny tím správným subjektem, kterému je rozhodnutí určeno, se týká pouze dané dceřiné společnosti a nevyviňuje celý „podnik“. To platí zejména v situaci, kdy Tribunál nepopřel (ani samotná společnost Tomkins), že se daný podnik vedený společností Tomkins účastnil protiprávního jednání v průběhu většiny dotčeného období.
Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku Komise zakládá na nedostatku odůvodnění a rozporech v napadeném rozsudku. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se uplatní podpůrně k prvnímu důvodu, takže i kdyby Tribunál nerozhodl ultra petita, měl by být rozsudek zrušen, neboť neposkytuje dostatečné a jasné odůvodnění pro částečné zrušení (nedostatek odůvodnění). Existují alespoň dvě významné otázky, v nichž je napadený rozsudek nejasný.
—
Zaprvé, při popisu výjimky z rozsudku AssiDomän, o níž se Tribunál domnívá, že by měla být učiněna, jsou podmínky uvedené výjimky nejasné a rozporné.
—
Druhým nesoudržným nebo nejasným aspektem odůvodnění Tribunálu je skutečnost, že v bodě 57 napadeného rozsudku týkajícím se odrazujícího násobícího koeficientu se od Komise požaduje, aby „podle článku 266 SFEU vyvodila důsledky z tohoto omylu a ze společné a nerozdílné odpovědnosti zaplatit pokutu s ohledem na žalobkyni.“ Tribunál však v bodě 59 vykonal, pokud jde o pokutu, svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a určil výši pokuty, která se na společnost Tomkins uplatní. Výrok napadeného rozsudku konečnou výši pokuty opakuje, aniž by uvedl, že výši pokuty je třeba dále upravit. Bez ohledu na přesný význam bodu 57 napadeného rozsudku Komise uvádí, že zrušení odrazujícího násobícího koeficientu ve věci T-386/06, Pegler v. Komise, by nemělo ovlivnit násobící koeficient společnosti Tomkins.
Konečně v pátém důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil „zásadu kontradiktornosti“ a právo na spravedlivý proces, neboť Komisi neposkytl možnost se vyjádřit k záměru Tribunálu snížit pokutu společnosti Tomkins, na základě žalobních důvodů vznesených v samostatné věci společností Pegler.
Full & Egal Universal Law Academy