10.9.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 269/26
Kasační opravný prostředek podaný Deichmann SE proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 13. dubna 2011 ve věci T-202/09, Deichmann SE v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), podaný dne 20. června 2011
(Věc C-307/11 P)
2011/C 269/49
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Deichmann SE (zástupce: O. Rauscher, advokát)
Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 13. dubna 2011 ve věci T-202/09;
—
zrušit rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 3. dubna 2009 ve věci R 224/2007-4;
—
uložit OHIM náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Tento kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Tribunálu, kterým Tribunál zamítl žalobu navrhovatelky směřující proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu ze dne 3. dubna 2009, jímž byl zamítnut návrh na zápis obrazové ochranné známky zobrazující přerušovanými čárami olemovaný prýmek. Ochrana byla požadována pro třídy 10 („ortopedická obuv“) a 25 („obuv“) Niceské dohody.
Napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 74 odst. 1 první větou nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (dále jen „NOZ“).
Toto rozhodnutí je založeno na nesprávném předpokladu, že pouhá možnost resp. pravděpodobnost užívání sporného označení, jež postrádá rozlišovací způsobilost stačí, aby byla odmítnuta rozlišovací způsobilost ochranné známky jako celku. Ve skutečnosti však stačí již nikoliv nepravděpodobná možnost užívání označení s rozlišovací způsobilostí, aby bylo možné nepřihlédnout k důvodu, jenž by bránil poskytnutí ochrany z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti. To vyplývá ze srovnání čl. 7 odst. 1 písm. b) NOZ se zněním čl. 7 odst. 1 písm. c) NOZ a představuje mezitím ustálenou zásadu v judikatuře německého Spolkového soudního dvora a Spolkového patentového soudu.
V případě (ortopedické) obuvi je označení chápáno mimo jiné jako označení původu v případě — jak je tomu v případě označení obuvi obvyklé —, že je umístěno ve středu zadní části vlepovací stélky, na etiketě nebo krabici, v níž je obuv uložena. Vzhledem k této zřejmé možnosti užívání nemůže předpoklad Tribunálu, že ochranná známka, pro kterou je ochrana požadována, znázorňuje součást samotného zboží, obstát.
Tribunál se krom toho ve věci nezabýval zjevnou, navrhovatelkou uváděnou praxí označování v oblasti sportovní obuvi a obuvi pro volný čas, ačkoliv byl povinen tak na základě v čl. 74 odst. 1 první větě NOZ kodifikované zásady učinit z moci úřední.
Nakonec neměl Tribunál rozlišovací způsobilost sporné ochranné známky odmítnout s odůvodněním, že příslušelo navrhovatelce, aby na základě konkrétních a spolehlivých údajů prokázala, že přihlašovaná ochranná známka má rozlišovací způsobilost.
Full & Egal Universal Law Academy