26.11.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 347/21
Kasační opravný prostředek podaný dne 30. září 2011 ThyssenKrupp Elevator (CENE) GmbH, dříve ThyssenKrupp Aufzüge GmbH a ThyssenKrupp Fahrtreppen GmbH proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 13. července 2011 ve spojených věcech T-144/07, T-147/07, T-148/07, T-149/07, T-150/07 a T-154/07, ThyssenKrupp Liften Ascenseurs a další v. Evropská komise
(Věc C-503/11 P)
2011/C 347/31
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ThyssenKrupp Elevator (CENE) GmbH, dříve ThyssenKrupp Aufzüge GmbH a ThyssenKrupp Fahrtreppen GmbH (zástupce: K. Blau-Hansen, Rechtsanwältin)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
—
Zrušit rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. července 2011 ve spojených věcech T-144/07, T-147/07, T-148/07, T-149/07, T-150/07 a T-154/07 (ThyssenKrupp Liften Ascenseurs a další v. Evropská komise) v plném rozsahu, pokud zamítá žalobu a pokud se týká účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek;
—
Podpůrně přiměřeně dále snížit pokutu uloženou účastnicím řízení podávajícím kasační opravný prostředek v článku 2 napadeného rozhodnutí Evropské komise ze dne 21. února 2007;
—
Dále podpůrně vrátit věc Tribunálu k novému rozhodnutí;
—
uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) dotyčným opravným prostředkem napadají rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. července 2011 ve věci T-147/07 a další (ThyssenKrupp Liften Ascenseurs a další v. Evropská komise) v rozsahu, v němž tento rozsudek zamítá žalobu ze dne 7. května 2007 podanou proti rozhodnutí Evropské komise K(2007) 512 konečné ze dne 21. února 2007 (věc COMP/E-1/38.823 — výtahy a eskalátory) a v němž se týká navrhovatelek.
Navrhovatelky vytýkají nepříslušnost Komise, porušení podstatných formálních předpisů, porušení Smlouvy ES resp. SFEU a právních norem, které je třeba použít při provádění těchto smluv jakož i zneužití pravomocí a porušení základních práv v rámci čtyř důvodů kasačního opravného prostředku:
Zaprvé navrhovatelky vytýkají, že Tribunál nesprávně potvrdil příslušnost Komise k provedení řízení. Zastávají názor, že Tribunál měl prohlásit rozhodnutí Komise za neplatné z důvodu nepoužitelnosti článku 101 SFEU (bývalý článek 81 ES) z důvodu neexistence mezistátního významu vytýkaných lokálních porušení práv. I kdyby Tribunál prohlásil článek 101 SFEU za použitelný, měl zohlednit, že s příslušností Komise se neslučuje každopádně systém souběžných příslušností podle oznámení ESHS založený nařízením č. 1/2003 (1). Konečně Tribunál nezohlednil, že dodatečné zahájení řízení Komisí představuje porušení zásady určitosti a zákonnosti v souvislosti s tresty, chráněné základními právy.
Zadruhé vytýkají navrhovatelky, že Tribunál nesprávně potvrzuje rozhodnutí Komise o solidární odpovědnosti navrhovatelek na základě obratu skupiny ThyssenKrupp AG. Rozsudek porušuje v tomto ohledu článek 23 nařízení č. 1/2003, princip právního státu v podobě zásady nulla poena sine lege, zásadu proporcionality trestů, zásadu in dubio pro reo a zásadu zavinění. Rozsudek je nesprávný v rozsahu, v němž spočívá na předpokladu, že dceřiná společnost společně se svou mateřskou společností (a jinými společnostmi skupiny) tvoří společenství dlužníků v podobě hospodářské jednotky. Krom toho a nezávisle na tom porušuje i zásadu zavinění, neboť navrhovatelkám byla uložena společně s jejich mateřskými společnostmi pokuta jakožto solidárním dlužníkům. Podpůrně je vytýkáno, že Tribunál potvrdil solidární odpovědnost navzdory absenci uspořádání podílů na dluhu ve vnitřním vztahu.
Zatřetí vytýkají navrhovatelky, že Tribunál porušil ve svém rozsudku povinnost komplexního přezkumu, která mu přísluší, a to tím, že dostatečně nepřezkoumal nepřiměřenost stanovení výchozí částky, násobícího koeficientu z titulu odrazení ani nedostatečné ohodnocení spolupráce navrhovatelek s Komisí a tím porušil základní právo na spravedlivý proces a v něm spočívající záruku právní ochrany.
Začtvrté je vytýkáno porušení zásady proporcionality a rovného zacházení ohledně stanovení výchozí částky pro porušení týkající se Německa, neboť do stanovení výchozí částky byly zahrnuty uzavřené obraty, ačkoli tomu odporovaly naléhavé důvody. Tribunál provedl vůči společnosti Schindler v tomto ohledu dostatečně diferencované odůvodnění, avšak vůči navrhovatelkám toto rozlišení protiprávně neprovedl.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 1, s.1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).
Full & Egal Universal Law Academy