17.12.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 370/18
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen Sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 18. října 2011 — Zuheyr Freyeh Halaf v. Darzhavna agentsia za bezhantsite pri Ministerski savet
(Věc C-528/11)
2011/C 370/30
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Administrativen Sad Sofia-grad
Účastníci původního řízení
Žalobce: Zuheyr Freyeh Halaf
Žalovaná: Darzhavna agentsia za bezhantsite pri Ministerski savet
Předběžné otázky
1)
Je třeba čl. 3 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 343/2003 (1) ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států, vykládat v tom smyslu, že připouští, aby členský stát převzal povinnost provést posouzení žádosti o azyl, pokud u žadatele o azyl neexistují osobní okolnosti, které odůvodňují použití humanitárního ustanovení podle článku 15 tohoto nařízení, a pokud s ohledem na členský stát příslušný podle čl. 3 odst. 1 nařízení platí alespoň jedna z následujících skutkových okolností:
a)
ve spisu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jsou uvedeny skutečnosti a závěry, podle nichž členský stát příslušný de iure poruší unijní právní předpisy v oblasti azylu, které se týkají podmínek převzetí žadatelů o azyl, přístupu k řízení nebo povahy řízení o posouzení žádostí o azyl;
b)
členský stát příslušný de iure neodpověděl podle čl. 20 odst. 1 nařízení č. 343/2003 na žádost o přijetí žadatele zpět, přičemž toto nařízení neobsahuje žádné ustanovení o dodržení zásady solidarity podle článku 80 SFEU?
2)
Je pro účely použití čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003 přípustné, aby vnitrostátní soud členského státu, k němuž byl na základě tvrzení o porušení unijního práva v oblasti azylu v členském státě příslušném podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení podán návrh na použití tohoto nařízení, přezkoumal porušení tohoto práva a důsledky, které z toho vyplývají pro práva žadatele o azyl, která jsou mu přiznána unijním právem v případě jeho přemístění do příslušného členského státu, aniž by Soudní dvůr Evropské unie konstatoval v řízení stanoveném v unijním právu, že tento členský stát porušil příslušné unijní právní předpisy?
Pokud bude tato otázka zodpovězena kladně, mohou být zodpovězeny i další otázky, které se týkají stanovení kritérií pro porušení unijního práva:
Je třeba zohlednit pouze závažná porušení unijního práva, a která kritéria musí vnitrostátní soud použít při rozhodnutí, zda bylo unijní právo porušeno, pro účely použití ustanovení nařízení č. 343/2003, jehož výklad je třeba provést? Je třeba porušení unijního práva v oblasti azylu považovat za závažné pouze tehdy, pokud vede k porušení jakéhokoli práva, které je žadateli o azyl zaručeno na základě unijního práva, nebo musí být omezeno na porušení práva na azyl ve smyslu článku 18 Listiny základních práva Evropské unie? Pokud podle obecných kritérií a pravidel unijního práva neexistuje žádný právní základ k tomu, aby bylo žádosti dotčeného o azyl vyhověno, je třeba potom pouze přezkoumat, zda byly porušeny podmínky pro převzetí žadatelů o azyl v členském státě příslušném de iure?
3)
Jaký obsah má právo na azyl podle článku 18 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s článkem 53 Listiny, jakož i ve spojení s definicí podle čl. 2 písm. c) a dvanáctého bodu odůvodnění nařízení č. 343/2003?
4)
Je třeba čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003 vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu členského státu, aby vycházel ze skutečnosti, že domněnka dodržení zásady nenavracení a bezpečné země ve smyslu druhého bodu odůvodnění tohoto nařízení s ohledem na členský stát příslušný podle čl. 3 odst. 1 nařízení je vyvrácena, pokud toto neshledal Soudní dvůr Evropské unie, přičemž je třeba zohlednit:
—
uznané kontrolní pravomoci Úřadu UNHCR, které vyplývají z povinnosti podle čl. 78 odst. 1 SFEU týkající se dodržení nástrojů mezinárodního práva v oblasti azylu a výslovně podle článku 21 směrnice Rady 2005/85/ES (2) ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka,
—
skutečnosti a závěry uvedené ve spisech Úřadu UNHCR, podle nichž členský stát příslušný podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 343/2003 poruší unijní právní předpisy v oblasti azylu?
5)
Je třeba čl. 3 odst. 2 nařízení č. 343/2003 ve spojení s povinností dodržení nástrojů mezinárodního práva v oblasti azylu podle čl. 78 odst. 1 SFEU vykládat v tom smyslu, že členské státy musí v řízení o určení členského státu příslušného podle nařízení č. 343/2003 požádat Úřad UNHCR o stanovisko, pokud ve spisech tohoto úřadu jsou uvedeny skutečnosti a závěry, podle nichž členský stát příslušný podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 343/2003 porušil unijní právní předpisy v oblasti azylu?
V případě, že tato otázka bude zodpovězena kladně, může být zodpovězena i následující otázka:
Pokud nebyl Úřad UNHCR o takové stanovisko požádán, je tím závažně porušeno řízení o určení členského státu příslušného podle článku 3 nařízení č. 343/2003 a je tím porušeno právo na řádnou správu a právo na účinnou právní ochranu podle článku 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, a sice rovněž s ohledem na článek 21 směrnice 2005/85, který přiznává tomuto úřadu právo poskytnout při posouzení jednotlivých žádostí stanovisko?
(1) Úř. věst. L 50, s. 1; Zvl. vyd. 19/06 s. 109.
(2) Úř. věst. 326, s. 13.
Full & Egal Universal Law Academy