EUR-Lex -  62011TN0015 - CS

5.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 72/26

Žaloba podaná dne 6. ledna 2011 — Sina Bank v. Rada

(Věc T-15/11)

2011/C 72/43

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Sina Bank (Teherán, Írán) (zástupci: B. Mettetal a C. Wucher-North, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

—

zrušit bod 8 části B přílohy VIII nařízení č. 961/2010 (1) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušit rozhodnutí uvedené v dopise Rady ze dne 28. říjny 2010;

—

prohlásit bod 8 části B přílohy II k rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (2) v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, za nepoužitelný;

—

určit, že se čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010 nepoužije na žalobkyni;

—

určit, že se čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP nepoužije na žalobkyni;

—

uložit Radě, aby vedle vlastník nákladů řízení, nesla náhradu nákladů řízení žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje čtyři žalobní důvody:

1)

První žalobní důvod, kterým tvrdí, že hmotněprávní kritéria stanovená v napadeném nařízení a rozhodnutí z roku 2010 pro určení, nejsou splněna, pokud jde o žalobkyni, nebo že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení při určená, zda byla kritéria splněna. V důsledku toho není určení žalobkyně odůvodněné.

2)

Druhým žalobním důvodem tvrdí, že určení žalobkyně porušuje zásadu rovného zacházení:

—

žalobkyně byla vystavena nerovnému zacházení ve srovnání s postavením jiných íránských bank;

—

žalobkyně byla vystavena nerovnému zacházení ve srovnání s postavením jiných íránských bank zapsaných na seznam v nařízení a rozhodnutí z roku 2010;

—

žalobkyně byla vystavena nerovnému zacházení ve srovnání s postavením „Daftar“ a Mostaz’afan Foundation.

3)

Třetím žalobním důvodem tvrdí, že nebyla dodržena její práva na obranu a nebyla splněna povinnost uvést odůvodnění sankcí, jelikož:

—

žalobkyni nebyly Radou poskytnuty žádné informace k posouzení jejího postavení s výjimkou velmi stručného odůvodnění v délce dvou řádků, které bylo obecné a nepřesné;

—

navzdory skutečnosti, že žalobkyně předložila Radě podrobnou žádost o informace ohledně jejího určení, Rada neodpověděla ani žalobkyni, ani na dopisy jejích zástupců;

—

taková situace znemožňuje určit, zda je opatření přiměřeně, či zda je postiženo vadou;

—

jakýkoliv důkaz v neprospěch žalobkyně jí měl být pokud možno sdělen, buď společně s přijetím úvodního rozhodnutí o zmrazení jejích finančních prostředků,nebo co možná nejdřív poté.

4)

Čtvrtým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že omezující opatření porušují její právo na vlastnictví a jsou v rozporu se zásadou proporcionality rozhodnutí práva Evropské unie, jelikož

—

neexistuje spojitost mezi cílem sledovaným Radou a omezujícím opatřením uloženým žalobkyni;

—

Rada neidentifikovala žádnou transakci, na které by se žalobkyně podílela;

—

existují vhodnější proporcionální možná opatření proti rizikům údajných íránských „jaderných aktivit“ a financování takových aktivit.

(1)  Nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010, o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1).

(2)  Rozhodnutí Rady 2010/413/CFSP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39).

Full & Egal Universal Law Academy