13.8.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 238/28
Žaloba podaná dne 10. června 2011 — HeidelbergCement v. Komise
(Věc T-302/11)
2011/C 238/49
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: HeidelbergCement AG (Heidelberg, Německo) (zátupci: U. Denzel a T. Holzmüller, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhové žádání žalobkyně
—
zrušit pro neplatnost články 1 a 2 rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2011 ve věci COMP/39520 — Cement a příbuzné výrobky podle čl. 263 odst. 4 SFEU v rozsahu, v němž se dotýkají žalobkyně;
—
uložit Komisi v souladu s čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
1)
První žalobní důvod: Porušení čl. 18 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003 (1)
Napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 18 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003, jelikož v tomto rozhodnutí není dostatečně specifikován předmět šetření a jelikož se jím vyžadují údaje o podnicích, které nejsou k vyjasnění vytýkaného jednání „nezbytné“ ve smyslu článku 18 nařízení č. 1/2003.
—
Žalobkyni nebylo sděleno ani v napadeném rozhodnutí, ani v žádné jiné fázi vyšetřovacího řízení, které konkrétní jednání je jí vlastně vytýkáno. Rozhodnutí je tedy v rozporu s povinností uvést účel šetření podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Podle ustálené judikatury soudů Unie musí být vytýkané jednání v rozhodnutí dostatečně přesně popsáno, aby mohli adresáti rozhodnutí i soudy posoudit nezbytnost vyžádaných informací za účelem předložení důkazů.
—
Rozhodnutí vyžaduje opětovně ve velkém rozsahu informace, které již byly Komisi v rámci odpovědí na dřívější žádosti o informace předány. Informace, které má již Komise k dispozici, nejsou „nezbytné“ ve smyslu čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003.
—
Nelze nalézt žádnou souvislost mezi vyžádanými informacemi a „podezřením“ Komise. Komise zneužívá své pravomoci vyplývající z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 za účelem obecného prošetření žalobkyně („fishing expedition“). Za účelem takových obecných šetření trhu má Komise k dispozici nástroj k šetření podle článku 17 nařízení č. 1/2003.
—
Komise překračuje své pravomoci vyplývající z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003, jelikož napadeným rozhodnutím ukládá žalobkyni povinnost provést rozbor a vyhodnocení vyžádaných informací.
2)
Druhý žalobní důvod: Porušení zásady proporcionality
Rozsah vyžádaných informací, volba prostředků a stanovení krátkých lhůt jsou v rozporu se zásadou proporcionality.
—
Uspořádání a zpracování vyžádaných informací v předepsané formě představuje pro žalobkyni nadměrnou zátěž. Tato zátěž není přiměřená vzhledem k obecnosti vyžádaných informací a účelu šetření.
—
Stanovení lhůty 12 týdnů pro odpověď a odmítnutí prodloužení této lhůty ze strany Komise je nepřiměřené. Není pro žalobkyni objektivně možné, aby tuto lhůtu dodržela.
3)
Třetí žalobní důvod: Porušení povinnosti uvést odůvodnění podle čl. 296 odst. 2 SFEU
Napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s požadavky podle čl. 296 odst. 2 SFEU na řádné odůvodnění právního aktu, jelikož z něj nevyplývá, jaké důvody vedly Komisi k vyžádání informací v takovém rozsahu, k vedení postupu podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a k vysoké časové tísni v řízení.
—
Z napadeného rozhodnutí jasně nevyplývá, jaké konkrétní jednání vytýkané žalobkyni Komise zkoumá, ani k jakým účelům Komise tyto mimořádně podrobné a rozsáhlé informace potřebuje.
—
Komise nepodává žádné odůvodnění, proč na rozdíl od dřívějších žádostí o informace považuje postup proti žalobkyni na základě čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 za přiměřený a nezbytný.
—
Komise nepodává dostatečné důvody, proč stanoví tak krátkou lhůtu pro odpověď a proč odmítá tyto lhůty prodloužit.
4)
Čtvrtý žalobní důvod: Porušení obecné zásady určitosti
Napadené rozhodnutí a s ním zaslaný formulář je podle názoru žalobkyň v rozporu s požadavky obecné zásady určitosti, jelikož jsou v mnoha bodech nejasné, neurčité a rozporné a neobsahovaly jasné pokyny, jak má žalobkyně postupovat. Žalobkyně nemůže bez pochybností určit, co přesně je povinna učinit, aby odvrátila hrozbu uložení sankce. Rozsáhlým dotazům a žádostem žalobkyně o upřesnění Komise nevyhověla nebo jim nevyhověla dostatečně.
5)
Pátý žalobní důvod: Zásah do práva žalobkyně na obhajobu
Napadené rozhodnutí porušuje právo na obhajobu žalobkyně zaručené článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a čl. 48 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie tím, že ukládá žalobkyni povinnost k aktivní spoluúčasti na vyhodnocení a rozboru údajů o podnicích, což ve skutečnosti spadá do rámce povinnosti Komise k předložení důkazů.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).
Full & Egal Universal Law Academy