13.8.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 238/30
Žaloba podaná dne 13. června 2011 — Eurallumina v. Komise
(Věc T-308/11)
2011/C 238/52
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Eurallumina SpA (Portoscuso, Itálie) (zástupce: V. Leone, advokát)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhové žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společnosti Eurallumina,
—
podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí ve vztahu k opatření na základě nařízení z roku 2004 a následně i článek 3 napadeného rozhodnutí týkající se vrácení podpory nařízeného společnosti Eurallumina,
—
dále podpůrně zrušil článek 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká vrácení podpory nařízeného společnosti Eurallumina,
—
v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, které
jako novou protiprávní podporu, která je neslučitelná se společným trhem a jejíž vrácení se nařizuje, kvalifikuje opatření upravené v článku 1 nařízení předsedy Rady ministrů č. 14042 ze dne 6. února 2004 (dále jen „nařízení z roku 2004“) a v rozhodnutích přijatých Autorità per l’Energia Elettrica e il Gas (Úřad pro elektrickou energii a plyn, dále jen „AEEG“), kterými se uvedené nařízení vykonává (dále jen společně „opatření na základě nařízení z roku 2004“)
jako protiprávní novou podporu, která je neslučitelná se společným trhem, kvalifikuje opatření, které Itálie oznámila a které je upravené v čl. 11 odst. 2 zákona č. 80 ze dne 14. května 2005, kterým se nahrazuje legislativní nařízení č. 35 ze dne 14. března 2005 (dále jen „zákon č. 80/2005“) a v rozhodnutí AEEG, které provádí uvedený zákon (dále jen společně „opatření na základě zákona č. 80/2005“)
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů.
1)
První žalobní důvod vychází z porušení obecné zásady řádné správy.
Žalobkyně uvádí, že se Komise dopustila pochybení, když dvě výše uvedená opatření posuzovala společně, i když tato opatření s ohledem na jejich objektivní rozdílnost v souvislosti s právním základem, adresáty a předpokládaným mechanismem vyrovnání vyžadovala samostatné posouzení. Uvedené pochybení způsobilo překrývání argumentů Komise a ztížilo obhajobu.
2)
Druhý žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití čl. 107 odst. 1 SFEU v souvislosti s pojmem státní podpora
Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když usoudila, že uvedená dvě opatření jsou státní podporou, protože v obou případech chybí jednak předpoklad výhody v porovnání s běžnými tržními podmínkami, která by mohla narušit hospodářskou soutěž, a jednak předpoklad ovlivnění obchodu v rámci Společenství. Konkrétně:
Opatření na základě nařízení z roku 2004 neposkytuje žádnou výhodu, protože představuje jen subjektivní rozšíření opatření, ohledně kterého již Komise ve věci „Alumix“ (1) dospěla k závěru, že nejde o podporu, a přitom vyloučila, že sazba elektrické energie, která se na Alumix uplatňuje, představuje pro tuto společnost výhodu. Opatření na základě nařízení z roku 2004 mimoto u společnosti Eurallumina nemůže ovlivnit trh v rámci Společenství, protože trh s hliníkem je v EU nedostatečný a případné snížení činnosti této společnosti by nebylo vyrovnáno vzrůstem vývozu hospodářských subjektů z jiných členských států, jejichž kapacita je už naplněná.
Opatření na základě zákona č. 80/2005, jenž neposkytuje v porovnání s běžnými tržními podmínkami žádné výhody, protože s ohledem na odlišnost trhu s energií v Itálii, a zejména na Sardinii, kde se cena elektřiny udržuje na uměle vysoké úrovni z důvodu chybějícího napojení na kontinent, je odkaz na ceny na evropské burzovní úrovni přiměřený, aby se uplatňovaná sazba považovala za „tržní“ v případě činnosti příjemců. V souvislosti s obchodem v rámci Společenství platí stejné argumenty jako v případě opatření na základě nařízení z roku 2004.
3)
Třetí žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití čl. 107 odst. 3 SFEU v souvislosti s výjimkou pro regionální podpory ve smyslu písm. a)
Žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že dvě uvedená opatření nejsou slučitelná se společným trhem jako regionální podpora, a to z následujících důvodů:
existence regionální nevýhody vyplývající jednak z chybějícího napojení Sardinie na kontinent, z čehož vyplývá, že zásobování příjemců energie je nevýhodné, a jednak ze skutečnosti, že příjemci, kteří mají „vysokou spotřebu energie“ představují produktivní základ ostrova a ve výrazné míře určují místní úroveň zaměstnanosti,
přiměřenosti a dostatečnosti zkoumaných opatření za účelem vyrovnání uvedených nevýhod jako přechodných opatření zaměřených k zabránění odchodu příjemců předtím, než se tato strukturální nevýhoda odstraní — díky již zahájeným a dnes i ukončeným iniciativám italského státu, které jsou vhodné k vytvoření dostatečné kapacity na spojení Sardinie a díky zvláštním investicím do výkonnosti, ke kterým se uvedené podniky samy zavázaly,
de facto dočasné a degresivní povaze obou opatření.
4)
Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí a to z nedostatku odůvodnění
Žalobkyně tvrdí, že Komise dostatečně neodůvodnila své rozhodnutí ohledně:
rozdílu mezi opatřením na základě nařízení z roku 2004 a opatřením, kterého se týká rozhodnutí „Alumix“,
existence kritéria případného narušení hospodářské soutěže a existence vlivu na obchod mezi členskými státy,
přiměřenosti opatření na základě nařízení z roku 2004
5)
Pátý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení okolností, které odůvodňují legitimní očekávání
Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že neexistují okolnosti, které odůvodňují legitimní očekávání společnosti Eurallumina, že se v případě opatření na základě nařízení z roku 2004 nejedná o podporu.
(1) Úř. věst. C 288, s. 4
Full & Egal Universal Law Academy