10.9.2011
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 269/56
Žaloba podaná dne 21. července 2011 — Eurofer v. Komise
(Věc T-381/11)
2011/C 269/123
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobce: Europäischer Wirtschaftsverband der Eisen- und Stahlindustrie (Eurofer) ASBL (Lucemburk, Lucembursko) (zástupci: S. Altenschmidt a C. Dittrich, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (K[2001] 2772, Úř. věst. L 130, s. 1 a násl.),
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobce napadá rozhodnutí Komise ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (1). Navrhuje, aby bylo v celém rozsahu zrušeno.
Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.
1)
První žalobní důvod vycházející z porušení článku 10a směrnice 2003/87/ES (2) stanovením referenční úrovně produktu pro tekutý kov
Žalobce se odvolává na protiprávnost hodnot pro stanovení referenční úrovně produktu, které jsou uvedeny v příloze I napadeného rozhodnutí.
Žalobce uvádí, že stanovením referenční úrovně produktu pro tekutý kov dochází k porušení článku 10a směrnice 2003/87, jelikož Komise nezohledňuje celý obsah uhlíku odpadových plynů, které vznikají při výrobě železa a oceli, včetně jejich využití při výrobě elektřiny, ale naopak provedla srážku ve výši přibližně 25 %. Ze znění čl. 10a odst. 1, pododstavce 3, druhé věty směrnice 2003/87, ze systematiky i z účelu uvedené směrnice, jakož i z jejího historického výkladu podle žalobce vyplývá, že Komise není oprávněna provádět takové srážky.
2)
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti odůvodnění stanovené v čl. 296 pododst. 2 SFEU
Žalobce dále uvádí, že Komise své rozhodnutí dostatečně neodůvodnila. Domnívá se, že odůvodnění týkající se stanovení referenční úrovně produktu je nedostatečné. Ani pochybnosti Komise uvedené ve vztahu k možným narušením hospodářské soutěže podle něj nebyly řádně odůvodněny. Žalobce se domnívá, že tím došlo k porušení čl. 296 pododst. 2 SFEU.
3)
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality
Napadené rozhodnutí podle žalobce porušuje i zásadu proporcionality v rozsahu, ve kterém se týká stanovení referenční úrovně pro tekutý kov.
4)
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení
Žalobce se dále odvolává na porušení zásady rovného zacházení.
5)
Pátý žalobní důvod vycházející z nutnosti zrušit celé rozhodnutí
Žalobce se domnívá, že uvedené rozhodnutí musí být zrušeno v celém rozsahu, neboť v případě částečného zrušení omezeného výlučně na referenční úroveň pro tekutý kov by se na základě právní úpravy obsažené v čl. 10 odst. 2 písm. b) ve spojení s čl. 3 písm. c) napadeného rozhodnutí automaticky použila pro přidělení bezplatných povolenek záložní metoda. Ta by pro žalobce vyústila v ještě horší výsledek, než kdyby byly použity nesprávné hodnoty referenční úrovně stanovené Komisí.
(1) Úř. věst. L 130, s. 1.
(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, s.32); Zvl. vyd. 15/07 s. 631.
Full & Egal Universal Law Academy