28.1.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 25/60
Žaloba podaná dne 17. listopadu 2011 — Oppenheim v. Komise
(Věc T-586/11)
2012/C 25/116
Jednací jazyk: němčina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Sal. Oppenheim jr. & Cie. AG & Co. KGaA (Kolín nad Rýnem, Německo) (zástupci: W. Deselaers, J. Brückner a M. Haisch, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
Zrušil rozhodnutí Komise K(2011) 275 v konečném znění ze dne 26. ledna 2011 o státní podpoře Německa C-7/10 „KStG, systém převodu daňových ztrát („Sanierungsklausel“)“, upravené rozhodnutím K(2011) 2608 ze dne 2011.
—
uložil žalované náhradu nákladu řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně pět žalobních důvodů.
1)
První žalobní důvod, vycházející z absence selektivity prima facie a nesprávného určení referenčního rámce
Žalobkyně tvrdí, že nedochází k selektivitě prima facie ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Uvádí, že určení referenčního režimu Komisí je nevhodné a že použitelný referenční režim, to znamená zachování nevyužitých ztrát na úrovni společnosti navzdory změně její akcionářské struktury, představuje obecné pravidlo vnitrostátního daňového práva. Mimoto tvrdí, že systém převodu daňových ztrát představuje výjimku z této výjimky a vede tedy zpět k referenčnímu režimu, v důsledku čehož je tedy sám v souladu s tímto režimem.
2)
Druhý žalobní důvod, vycházející z toho, že dotčené ustanovení představuje obecné opatření
Žalobkyně tvrdí, že systém převodu daňových ztrát představuje obecné opatření, což vylučuje jeho kvalifikaci státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Podotýká, že toto ustanovení je určeno všem společnostem podléhajícím zdanění v Německu a použije se na ně teoreticky i prakticky nezávisle na jejich velikosti, oblasti, ve které mají sídlo, a výrobního odvětví, do něhož náležejí.
3)
Třetí žalobní důvod, vycházející z odůvodnění povahou a systematikou daňového systému
V rámci svého třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že dotčené ustanovení je odůvodněno povahou a systematikou německého daňového systému. Přivádí totiž zpět k referenčnímu režimu, jelikož představuje logickou odchylku od výjimky z nemožnosti převodu ztrát stanovené v § 8c odst. 1 KStG.
4)
Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z nezatížení státního rozpočtu
Žalobkyně tvrdí, že ustanovení o převodu daňových ztrát nemůže zatěžovat veřejný rozpočet takovým způsobem, aby ho bylo možné kvalifikovat jako státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Uvádí, že v případě restrukturalizace spočívá jediná alternativa v platební neschopnosti dotyčné společnosti a jejím ozdravění, takže ustanovení o převodu daňových ztrát umožňuje společnost zachránit a uchovává tak možnost budoucích daňových odvodů dotyčné společnosti.
5)
Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady legitimního očekávání, chráněné unijním právem
Žalobkyně zdůrazňuje očekávání, které vyvodila z praxe Komise, která se nevyslovila proti předchozímu ustanovení § 8c KStG, jakož i srovnatelným pravidlům existujícím v jiných členských státech. Toto očekávání musí být rovněž chráněno z důvodu závazných informací a nepředvídatelnosti kvalifikace ustanovení o převodu daňových ztrát jako státní podpory.
Full & Egal Universal Law Academy