14.12.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 367/12
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. října 2013 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Hof van Cassatie van België — Belgie) — United Antwerp Maritime Agencies (UNAMAR) NV v. Navigation Maritime Bulgare
(Věc C-184/12) (1)
(Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Články 3 a 7 odstavec 2 - Svobodná volba práva - Meze - Imperativní ustanovení - Směrnice 86/653/EHS - Nezávislí obchodní zástupci - Smlouvy o prodeji nebo nákupu zboží - Ukončení smlouvy o obchodním zastoupení zmocnitelem - Vnitrostátní právní úprava přijatá k provedení unijního práva, která stanoví jednak ochranu překračující minimální požadavky směrnice a jednak ochranu obchodních zástupců v rámci smluv o poskytování služeb)
2013/C 367/19
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hof van Cassatie van België
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: United Antwerp Maritime Agencies (UNAMAR) NV
Žalovaná: Navigation Maritime Bulgare
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Hof van Cassatie van België — Výklad článku 3 a čl. 7 odst. 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (Úř. věst. 2005, C 169, s. 10) a směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (Úř. věst. L 382, s. 17; Zvl. vyd. 06/01, s. 177) — Svoboda volby smluvních stran — Meze — Smlouva o obchodním zastoupení — Smluvní ujednání určující právo státu zmocnitele jako použitelné právo — Předložení věci soudu místa provozovny obchodního zástupce
Výrok
Článek 3 a čl. 7 odst. 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, musejí být vykládány v tom smyslu, že použití práva členského státu Evropské unie, které si smluvní strany zvolily ve smlouvě o obchodním zastoupení a které splňuje minimální ochranu předepsanou směrnicí Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců, může být soudem, který věc projednává a který má sídlo v jiném členském státě, vyloučeno ve prospěch lex fori z důvodu vycházejícího z imperativní povahy pravidel upravujících situaci nezávislých obchodních zástupců v právním řádu posledně uvedeného členského státu pouze v případě, že soud, který věc projednává, podrobně konstatuje, že v rámci tohoto provedení považoval zákonodárce státu sídla soudu v dotyčném právním řádu za zásadní přiznat obchodnímu zástupci ochranu přesahující rámec ochrany stanovené uvedenou směrnicí, přičemž v této souvislosti zohlední povahu a účel těchto imperativních ustanovení.
(1) Úř. věst. C 200, 7.7.2012.
Full & Egal Universal Law Academy