17.11.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 409/3
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. září 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van eerste aanleg te Brussel – Belgie) – Essent Belgium NV v. Vlaamse Reguleringsinstantie voor de Elektriciteits- en Gasmarkt
(Spojené věci C-204/12 až C-208/12) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Regionální program podpory, v jehož rámci se zařízením nacházejícím se v dotyčném regionu, která vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, vydávají obchodovatelná zelená osvědčení - Povinnost dodavatelů elektřiny předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet osvědčení - Odmítnutí zohlednit záruky původu z jiných členských států Evropské unie a států, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP - Správní pokuta v případě nepředložení osvědčení - Směrnice 2001/77/ES - Článek 5 - Volný pohyb zboží - Článek 28 ES - Články 11 a 13 Dohody o EHP - Směrnice 2003/54/ES - Článek 3“)
2014/C 409/03
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Rechtbank van eerste aanleg te Brussel
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Essent Belgium NV
Žalovaný: Vlaamse Reguleringsinstantie voor de Elektriciteits- en Gasmarkt
Za přítomnosti: Vlaams Gewest, Vlaamse Gemeenschap (C-204/12, C-206/12 a C-208/12)
Výrok
1)
Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu programu podpory, jako je program dotčený ve věcech v původním řízení, podle něhož příslušný regionální regulační orgán vydává obchodovatelná osvědčení o elektřině vyrobené na území daného regionu z obnovitelných zdrojů energie a podle něhož mají dodavatelé elektřiny povinnost předložit uvedenému orgánu každoročně určitý počet takových osvědčení v poměru k celkovému množství jimi dodané elektřiny v tomto regionu, jinak tito musí uhradit správní pokutu, přičemž uvedení dodavatelé nemohou uvedenou povinnost splnit za pomoci záruk původu z jiných členských států Evropské unie či třetích států, které jsou členskými státy Evropského hospodářského prostoru.
2)
Články 28 ES a 30 ES, jakož i články 11 a 13 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu programu podpory, jako je program dotčený ve věcech v původním řízení popsaný v bodě 1 tohoto výroku, pokud:
—
jsou zavedeny mechanismy zajišťující zřízení skutečného trhu s osvědčeními, na němž se bude moci účinně střetávat nabídka s poptávkou a který bude směřovat k rovnovážnému stavu, tak aby si dotčení dodavatelé mohli osvědčení opatřit za rovnocenných podmínek;
—
způsob výpočtu a výše správní pokuty, kterou mají dodavatelé uhradit, nesplní-li povinnost uvedenou v bodě 1 tohoto výroku, jsou stanoveny tak, že nepřekračují meze toho, co je nezbytné k tomu, aby byli výrobci motivováni skutečně zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a výrobci podléhající uvedené povinnosti skutečně kupovat požadovaná osvědčení, přičemž je třeba předejít zejména tomu, aby byli uvedení dodavatelé nepřiměřeně sankcionováni.
3)
Zákaz diskriminace stanovený v článku 18 SFEU, článku 4 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 a článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu programu podpory, jako je program popsaný v bodě 1 tohoto výroku.
(1) Úř. věst. C 227, 28.7.2012.
Full & Egal Universal Law Academy