7.9.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 260/16
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 18. července 2013 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio — Itálie) — Sky Italia Srl v. Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni
(Věc C-234/12) (1)
(Televizní vysílání - Směrnice 2010/13/EU - Článek 4 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 - Reklamní šoty - Vnitrostátní právní úprava, která pro subjekty placeného televizního vysílání stanoví maximální podíl vysílacího času, který může být vyhrazen reklamě, jenž je nižší než podíl stanovený pro subjekty volně dostupného televizního vysílání - Rovné zacházení - Volný pohyb služeb)
2013/C 260/26
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Sky Italia Srl
Žalovaný: Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni
Za přítomnosti: Reti Televisive Italiane (RTI) SpA, Maria Iaccarino
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Tribunale Amministrativo Regionale Per il Lazio — Výklad článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (Úř. věst. L 95, s. 1) — Výklad článků 49, 56 a 63 SFEU, jakož i článku 11 Listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s článkem 10 EÚLP, jak jej vykládá Evropský sud pro lidská práva — Maximální podíl vysílacího času, jenž lze věnovat reklamě — Vnitrostátní právní předpisy stanovící pro placené televizní kanály nižší maximální podíl než pro ostatní kanály
Výrok
Článek 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách), jakož i zásada rovného zacházení a článek 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, která pro subjekty placeného televizního vysílání stanoví kratší limity pro vysílací čas vyhrazený televizní reklamě než pro subjekty volně dostupného televizního vysílání, pokud je dodržena zásada proporcionality, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.
(1) Úř. věst. C 217 21.7.2012
Full & Egal Universal Law Academy