3.8.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 225/36
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 27. června 2013 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Højesteret — Dánsko) — Malaysia Dairy Industries Pte. Ltd v. Ankenævnet for Patenter og Varemærker
(Věc C-320/12) (1)
(Sbližování právních předpisů - Směrnice 2008/95/ES - Článek 4 odst. 4 písm. g) - Ochranné známky - Podmínky nabytí a udržení práva k ochranné známce - Zamítnutí zápisu nebo neplatnost - Pojem „nedostatek jednání v dobré víře“ přihlašovatele ochranné známky - Vědomí přihlašovatele ochranné známky o existenci zahraniční ochranné známky)
2013/C 225/62
Jednací jazyk: dánština
Předkládající soud
Højesteret
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Malaysia Dairy Industries Pte. Ltd
Žalovaný: Ankenævnet for Patenter og Varemærker
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Højesteret — Výklad čl. 4 odst. 4 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25) — Zamítnutí zápisu ochranné známky nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou — Pojem „nedostatek jednání v dobré víře“ — Přihlašovatel ochranné známky, který při podání přihlášky věděl nebo musel vědět o zahraniční ochranné známce — Zrušení zápisu plastové láhve na mléko jakožto ochranné známky z důvodu, že přihlašovatel v době podání přihlášky věděl o podobné starší ochranné známce používané v zahraničí konkurenční společností
Výrok
1)
Článek 4 odst. 4 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „nedostatek jednání v dobré víře“ ve smyslu tohoto ustanovení je autonomním pojmem unijního práva, který musí být v Evropské unii vykládán jednotně.
2)
Článek 4 odst. 4 písm. g) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že k prokázání existence nedostatku dobré víry původce přihlášky ochranné známky ve smyslu uvedeného ustanovení je třeba zohlednit všechny relevantní faktory projednávaného případu, které existují v okamžiku podání přihlášky. Okolnost, že si je původce dotčené přihlášky při podání přihlášky vědom nebo si musí být vědom toho, že třetí osoba užívá v zahraničí ochrannou známku, kterou lze zaměnit s přihlašovanou ochrannou známkou, nepostačuje sama o sobě k prokázání existence nedostatku dobré víry původce uvedené přihlášky.
3)
Článek 4 odst. 4 písm. g) směrnice 2008/95 musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům neumožňuje zavést režim zvláštní ochrany zahraničních ochranných známek odlišný od režimu upraveného tímto ustanovením, který by byl založen na tom, zda původce přihlášky ochranné známky věděl nebo měl vědět o zahraniční ochranné známce.
(1) Úř. věst. C 258, 25.8.2012.
Full & Egal Universal Law Academy