14.4.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 112/5
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 27. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Krajského soudu v Plzni – Česká republika) – OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. v. Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s.
(Věc C-351/12) (1)
(„Směrnice 2001/29/ES - Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti - Pojem ‚sdělování veřejnosti‘ - Šíření děl na pokojích lázeňského zařízení - Přímý účinek ustanovení směrnice - Články 56 SFEU a 102 SFEU - Směrnice 2006/123/ES - Volný pohyb služeb - Hospodářská soutěž - Výlučné právo na kolektivní správu autorských práv“)
2014/C 112/06
Jednací jazyk: čeština
Předkládající soud
Krajský soud v Plzni
Účastníci původního řízení
Žalobce: OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s.
Žalovaná: Léčebné lázně Mariánské Lázně a.s.
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Krajský soud v Plzni – Výklad článků 3 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01 s. 230), článků 56, 101 a 102 SFEU a článků 14 a 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, s. 36) – Výjimky a omezení práv na rozmnožování a na sdělování a omezení těchto práv – Díla vysílaná prostřednictvím televizních a rozhlasových přijímačů umístěných na pokojích pacientů lázeňského zařízení – Přímý účinek ustanovení směrnice – Vnitrostátní právní předpisy, které navrhovateli přiznávají výlučné právo kolektivní správy autorských práv na vnitrostátním území
Výrok
1)
Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která vylučuje právo autorů udělit svolení k tomu, aby lázeňské zařízení, které je podnikatelským subjektem, sdělovalo jejich díla prostřednictvím vědomého zpřístupnění signálu pomocí televizních nebo rozhlasových přijímačů na pokojích pacientů tohoto zařízení, nebo takovéto sdělování zakázat. Článek 5 odst. 2 písm. e), odst. 3 písm. b) a odst. 5 této směrnice nemůže mít na tento výklad vliv.
2)
Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se jej kolektivní správce autorských práv nemůže dovolávat ve sporu mezi jednotlivci s cílem vyloučit použití právní úpravy členského státu, která je s tímto ustanovením v rozporu. Soud, jemuž byl takový spor předložen, je však povinen vykládat uvedenou právní úpravu v co největším možném rozsahu ve světle znění, jakož i účelu tohoto ustanovení, aby tak mohlo být dosaženo výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným tímto ustanovením.
3)
Článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, jakož i články 56 SFEU a 102 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která výkon kolektivní správy autorských práv k určitým chráněným dílům na území tohoto státu vyhrazuje pouze jednomu kolektivnímu správci autorských práv, a tím takovému uživateli těchto děl, jako je lázeňské zařízení dotčené ve věci v původním řízení, brání ve využívání služeb poskytovaných správcem usazeným v jiném členském státě.
Článek 102 SFEU však musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že prvně zmíněný kolektivní správce autorských práv požaduje za své služby sazby, které jsou podstatně vyšší než sazby uplatňované v jiných členských státech, za podmínky, že srovnání výše sazeb bylo provedeno na jednotném základě, nebo že vyžaduje přemrštěné ceny bez přiměřeného poměru k hospodářské hodnotě poskytnutého plnění, je známkou zneužití dominantního postavení.
(1) Úř. věst. C 295, 29.9.2012.
Full & Egal Universal Law Academy