14.12.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 367/18
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. října 2013 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesgerichtshof — Německo) — RLvS Verlagsgesellschaft mbH v. Stuttgarter Wochenblatt GmbH
(Věc C-391/12) (1)
(Směrnice 2005/29/ES - Nekalé obchodní praktiky - Osobní působnost - Klamavá opomenutí v placené reklamě ve formě novinových článků (advertorial) - Právní úprava členského státu, která zakazuje jakékoli zveřejnění za úplatu bez označení výrazem „inzerce“ („Anzeige“) - Úplná harmonizace - Přísnější opatření - Svoboda tisku)
2013/C 367/31
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesgerichtshof
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: RLvS Verlagsgesellschaft mbH
Žalovaná: Stuttgarter Wochenblatt GmbH
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Bundesgerichtshof — Výklad směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22) a zejména jejího čl. 3 odst. 5, článku 4 a čl. 7 odst. 2, jakož i bodu 11 její přílohy I — Klamavá opomenutí v placené reklamě ve formě novinových článků (advertorial) — Právní úprava členského státu, která zakazuje zveřejnění za úplatu bez označení výrazem „inzerce“ („Anzeige“)
Výrok
Za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, není směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) určena k tomu, aby byla uplatňována vůči vydavatelům tisku, takže za těchto okolností musí být tato směrnice vykládána v tom smyslu, že nebrání použití vnitrostátního ustanovení, podle něhož jsou tito vydavatelé povinni zvlášť označit, v projednávané věci výrazem „inzerce“ („Anzeige“), každé zveřejnění ve svých periodických tiskovinách, za které obdrží odměnu, s výjimkou případů, kdy reklamní povahu tohoto zveřejnění lze obecně rozpoznat již na základě uspořádání a podoby tohoto zveřejnění.
(1) Úř. věst. C 343, 10.11.2012.
Full & Egal Universal Law Academy