15.6.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 198/2
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 16. dubna 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – W. P. Willems v. Burgemeester van Nuth (C-446/12), H. J. Kooistra v. Burgemeester van Skarsterlân (C-447/12), M. Roest v. Burgemeester van Amsterdam (C-448/12), L. J. A. van Luijk v. Burgemeester van Den Haag (C-449/12)
(Spojené věci C-446/12 až C-449/12) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Biometrický pas - Biometrické údaje - Nařízení (ES) č. 2252/2004 - Článek 1 odst. 3 - Článek 4 odst. 3 - Použití shromážděných údajů k jiným účelům než k vydávání cestovních pasů a cestovních dokladů - Vytváření a používání databází obsahujících biometrické údaje - Zákonné záruky - Listina základních práv Evropské unie - Články 7 a 8 - Směrnice 95/46/ES - Články 6 a 7 - Právo na respektování soukromého života - Právo na ochranu osobních údajů - Použití na průkazy totožnosti“)
(2015/C 198/02)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Raad van State
Účastníci původního řízení
Žalobci: W. P. Willems (C-446/12), H. J. Kooistra (C-447/12), M. Roest (C-448/12), L. J. A. van Luijk (C-449/12)
Žalovaní: Burgemeester van Nuth (C-446/12), Burgemeester van Skarsterlân (C-447/12), Burgemeester van Amsterdam (C-448/12), Burgemeester van Den Haag (C-449/12)
Výrok
1)
Článek 1 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 444/2009 ze dne 6. května 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že uvedené nařízení se nevztahuje na takové průkazy totožnosti, jako jsou nizozemské průkazy totožnosti, které vydává členský stát svým státním příslušníkům, a to bez ohledu na dobu jejich platnosti i na možnost používat tyto průkazy k cestování mimo území tohoto státu.
2)
Článek 4 odst. 3 nařízení č. 2252/2004, ve znění nařízení č. 444/2009, musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům neukládá povinnost zaručit ve svých právních řádech, že biometrické údaje, které jsou shromažďovány a uchovávány na základě tohoto nařízení, nebudou shromažďovány, zpracovávány a používány k jiným účelům než k vydání cestovního pasu nebo cestovního dokladu, neboť tento aspekt nespadá do působnosti uvedeného nařízení.
(1) Úř. věst. C 26, 26.1.2013.
Full & Egal Universal Law Academy