STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
ELEANOR SHARPSTON
přednesené dne 30. května 2013 ( 1 )
Věc C‑40/12 P
Gascogne Sack Deutschland GmbH, dříve Sachsa Verpackung GmbH
proti
Evropské komisi
„Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Kartelová dohoda — Trh s plastovými průmyslovými pytli — Pokuty — Porušení základního práva na spravedlivé projednání věci Tribunálem v přiměřené lhůtě“
Předmluva
1.
Dne 16. listopadu 2011 vydal Tribunál tři samostatné rozsudky ( 2 ), jimiž zamítl tři žaloby na neplatnost rozhodnutí Komise ve věci ve věci COMP/38354 – průmyslové pytle. ( 3 ) V tomto rozhodnutí Komise shledala, že docházelo k závažnému dlouhotrvajícímu porušování tehdejšího článku 81 ES (nyní článek 101 SFEU), a několika dceřiným společnostem a jejich mateřským společnostem uložila vysoké pokuty. Projednávaný kasační opravný prostředek je jedním z kasačních opravných prostředků podaných proti těmto rozsudkům Tribunálu. ( 4 )
2.
V těchto kasačních opravných prostředcích se nastolují nové otázky týkající se práva hospodářské soutěže, navíc se Tribunálu vytýká, že nerozhodl o žalobách k němu podaných v přiměřené lhůtě. Z tohoto důvodu je jednoznačně na Soudním dvoru, aby usiloval o projednání těchto kasačních opravných prostředků bez průtahů. Aby bylo tomuto požadavku učiněno zadost a aby byla zároveň zohledněna potřeba zajistit nezbytný čas k překladu, rozdělila jsem posuzované otázky mezi tři stanoviska následujícím způsobem.
3.
Body 6 až 32 tohoto stanoviska obsahují klíčová ustanovení právních předpisů spolu s popisem kartelové dohody, řízení, jež vedlo k přijetí rozhodnutí Komise, a uložené pokuty. Vzhledem k tomu, že každý z kasačních opravných prostředků nastoluje poněkud odlišné otázky, pokud jde o okolnosti, za nichž mateřské společnosti odpovídají či neodpovídají za jednání dceřiných společností, které 100% vlastní, budu se touto problematikou zabývat ve všech třech stanoviscích. Má analýza otázek, jež vyplývají z výtky, že Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě (zejména kritérií pro určení, zda došlo k nadměrným průtahům, a možných prostředků nápravy, pokud k nim skutečně došlo), je obsažena v mém stanovisku Groupe Gescogne v bodech 70 až 150. ( 5 ) Detailní argumenty uplatněné každou z navrhovatelek (například) v souvislosti se správností úvah obsažených v rozsudcích Tribunálu, budou samozřejmě zkoumány v příslušném stanovisku k danému kasačnímu opravnému prostředku. ( 6 )
Úvod
4.
Projednávaná věc vyvolává dvě důležité otázky. První otázkou je, jak se mají stanovit pokuty v případě, kdy stoprocentně vlastněná dceřiná společnost poruší pravidla hospodářské soutěže a toto protiprávní jednání se na základě společné a nerozdílně odpovědnosti přičte její mateřské společnosti.
5.
Druhá otázka se týká práva na účinnou soudní ochranu zaručenou článkem 47 Listiny základních práv (dále jen „Listina“) ( 7 ) a články 6 a 13 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“). Klíčové otázky v tomto případě jsou, co je „přiměřená lhůta“ pro účely článku 47 Listiny a co představuje účinný prostředek nápravy, pokud by Tribunál nerozhodl v této lhůtě.
Právní předpisy
Evropská úmluva o ochraně lidských práv
6.
Článek 6 odst. 1 EÚLP stanoví, že každý má právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Článek 13 EÚLP stanoví, že každý, jehož práva a svobody přiznané EÚLP byly porušeny, musí mít účinný právní prostředek nápravy. Za okolností, kdy Evropský soud pro lidská práva (dále jen „Štrasburský soud“) v řízení před tímto soudem prohlásí, že došlo k porušení EÚLP, článek 41 stanoví, že Štrasburský soud v případě potřeby přizná poškozené straně spravedlivé zadostiučinění (výslovné rovnocenné ustanovení týkající se Soudního dvora neexistuje).
Základní práva
7.
Článek 41 Listiny zaručuje, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.
8.
Článek 47 Listiny je nadepsaný „Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces“. Stanoví mimo jiné,
„Každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem.
[…]“
9.
Článek 48 Listiny zaručuje presumpci neviny a právo na obhajobu. Podobná záruka je obsažena v čl. 6 odst. 2 EÚLP.
10.
Článek 51 odst. 1 Listiny stanoví:
„Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny ve Smlouvách.“
11.
Článek 52 odst. 3 Listiny stanoví, že výklad práv zaručených Listinou je stejný jako výklad odpovídajících práv zakotvených v EÚLP.
Ustanovení smluv
Smlouva o EU
12.
Článek 19 odst. 1 SEU ukládá Soudnímu dvoru jako orgánu (který zahrnuje tento Soudní dvůr, Tribunál a jakékoliv specializované soudy), aby „zajišťoval dodržování práva při výkladu a provádění Smluv“. Členské státy tak musí „stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie“.
Smlouva o FEU
13.
Článek 101 SFEU (dříve článek 81 ES) zakazuje podnikům, aby se účastnily dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které vylučují, omezují nebo narušují hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.
14.
Článek 261 SFEU stanoví:
„Nařízení vydaná společně Evropským parlamentem a Radou nebo Radou na základě ustanovení této Smlouvy mohou na Soudní dvůr přenést pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci týkající se sankcí, které tato nařízení stanoví.“
15.
V obecnější rovině zakládá článek 263 SFEU pravomoc Soudního dvora přezkoumávat legalitu aktů orgánů, včetně Komise, „pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení této [S]mlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění, anebo pro zneužití pravomoci“.
Pokuty v právu hospodářské soutěže
16.
Body 29, 33 a 37 odůvodnění nařízení č. 1/2003 ( 8 ) uvádějí:
„(29)
Dodržování článků 81 a 82 Smlouvy a splnění povinností uložených podnikům a sdružením podniků podle tohoto nařízení by mělo být vymahatelné prostřednictvím pokut a penále.“
[…]
(33)
Jelikož všechna rozhodnutí přijatá Komisí podle tohoto nařízení podléhají podle Smlouvy přezkoumání Soudním dvorem, měla by na Soudní dvůr být v souladu s článkem 229 Smlouvy [nyní článek 261 SFEU] přenesena pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci týkající se rozhodnutí Komise, kterými se ukládají pokuty nebo penále.
[…]
(37)
„Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznané zejména [Listinou]. Proto je třeba toto nařízení vykládat a uplatňovat s ohledem na tato práva a zásady.“
17.
Článek 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 ( 9 ) stanoví, že pokud podnik poruší článek 101 SFEU:
„Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty … Pokuta u každého podniku a sdružení podniků podílejících se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok“ (dále jen „maximální výše 10 %“).
18.
Soudy EU vykládají toto ustanovení zvláštním způsobem. Slova „celkový obrat“ v čl. 23 odst. 2 znamenají celosvětový obrat skupiny společností, která se považuje za „podnik“ pro účely tohoto ustanovení, to znamená všechny její součásti posuzované společně. ( 10 ) Slova „předchozí hospodářský rok“ se vykládají tak, že odkazují na finanční rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise. ( 11 ) V důsledku toho tento rok představuje referenční okamžik pro výpočet maximální výše 10 %.
19.
Článek 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 stanoví, že „při stanovování výše pokuty se přihlíží k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání“.
20.
Článek 31 nařízení č. 1/2003 stanoví: „Soudní dvůr má neomezenou příslušnost přezkoumávat rozhodnutí, kterými Komise stanovila pokutu nebo penále. Může uloženou pokutu nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.“
21.
V rozhodné době byly použitelné rovněž pokyny Komise z roku 1998. ( 12 ) Preambule těchto pokynů mimo jiné uváděla:
„Zásady uvedené v těchto pokynech by měly zajistit průhlednost a nestrannost rozhodnutí Komise, co se týče podniků i Soudního dvora, při zachování volnosti rozhodování svěřené Komisi příslušnými právními předpisy udělovat pokuty v rozsahu 10 % celkového obratu. Tato volnost se však musí řídit koherentní a nediskriminační politikou, která je v souladu s cíli sledovanými při ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže.
Nová metoda stanovování výše pokuty se bude řídit následujícími pravidly, která vycházejí ze základní částky, jež bude zvýšena s ohledem na přitěžující okolnosti, nebo snížena s ohledem na polehčující okolnosti.“
22.
Bod 1 pokynů Komise z roku 1998 uvedl, že se základní částka stanoví podle závažnosti a doby trvání protiprávního jednání, což jsou jediná kritéria uvedená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.
Rozhodnutí
Kartelová dohoda
23.
Rozhodnutí bylo určeno 25 podnikům, včetně Groupe Gascogne a její dceřiné společnosti Gascogne Sack Deutschland (v době přijetí rozhodnutí nazvané Sachsa Verpackung GmbH, dále jen „GSD“ nebo „Gascogne Sack Deutschland“) a společnosti Kendrion. ( 13 )
24.
Holdingová společnost Gascogne Deutschland GmbH vlastní 90 % společnosti GSD. Vlastníkem zbývajících 10 % je Groupe Gascogne, která vlastní 100 % kapitálu společnosti Gascogne Deutschland GmbH. GSD vyrábí papírové pytle (které nejsou předmětem rozhodnutí) a plastové pytle.
25.
V listopadu 2001 informovala skupina British Polythene Industries PLC (dále jen „BPI“) Komisi o existenci kartelové dohody v odvětví průmyslových pytlů a vyjádřila ochotu spolupracovat s Komisí na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 1996 ( 14 ). Společnost BPI poskytla Komisi důkazy, které jí umožnily provést v červnu 2002 kontroly.
26.
Kartelová dohoda fungovala na dvou úrovních. Na globální úrovni ji zastřešovalo obchodní sdružení Valveplast, jehož členy mohli být výrobci, kteří měli registrované sídlo a výrobní zařízení v rámci vnitřního trhu. Členové platili každoroční členský poplatek.
27.
Pod záštitou sdružení Valveplast nebo mimo něj působila řada podskupin, včetně regionálních skupin: belgická podskupina, podskupina Beneluxu, německá podskupina, francouzská podskupina a podskupina Teppema (nebo nizozemská podskupina).
28.
Osoby, kterým bylo určeno rozhodnutí, se účastnili jediného a trvajícího porušování článku 101 SFEU na území Beneluxu, Francie, Německa a Španělska tím, že se dohodli na stanovení cen průmyslových pytlů, určení společných modelů výpočtu cen, rozdělení podílů na trhu, prodejních kvót, odběratelů a obchodů, předkládání společných nabídek v nabídkových řízeních a výměně individualizovaných informací. Komise konstatovala, že dotčené podniky prováděly tyto protisoutěžní praktiky během období v délce od 3 do 20 let.
29.
Komise měla za to, že podíl společnosti Groupe Gascogne v její dceřiné společnosti nebyl čistě finanční. Groupe Gascogne tím, že jmenovala vedoucí pracovníky skupiny, aby zasedali v dozorčí radě společnosti GSD (Beirat), zamýšlela pravidelně dohlížet na řízení své dceřiné společnosti. Komise proto rozhodla, že Groupe Gascogne musí být shledána společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se dopustila GSD, od okamžiku, kdy nabyla tuto dceřinou společnost (1. leden 1994) až do ukončení předmětných protisoutěžních praktik (26. červen 2002).
Pokuty
30.
Základní částka pokuty byla stanovena podle závažnosti a doby trvání protiprávního jednání. ( 15 )
31.
Komise kvalifikovala protiprávní jednání jako velmi závažné. ( 16 )
32.
Komise měla za to, že je vhodné zacházet s podniky zapojenými do kartelové dohody odlišně podle jejich relativního významu na trhu v roce 1996. Proto rozdělila podniky do šesti kategorií. Největší výrobci byli zařazeni do první kategorie. Společnost GSD byla zařazena do šesté kategorie. Na tomto základě Komise stanovila základní částku pokuty společnosti GDS ve výši 5,5 milionů euro.
33.
Komise dále zohlednila dobu trvání protiprávního jednání. V případě společnosti GSD se jednalo o období 14 let a 4 měsíců. Komise proto použila sazbu zvýšení 140 % na výchozí částku pokuty, což vedlo k částce 7,7 milionů eur. Připočtením této částky k základní částce 5,5 milionů eur vyšla konečná pokuta ve výši 13,2 milionů eur.
34.
Na základě čl. 2 písm. i) rozhodnutí byla tedy společnosti GSD uložena pokuta ve výši 13,2 milionů eur. Groupe Gascogne je odpovědná za tuto částku do výše 9,9 milionů eur. ( 17 ) Tato částka odráží období osmi let a pěti měsíců, během kterého byla GSD stoprocentní dceřinou společností Groupe Gascogne. Společnost GSD je tedy individuálně odpovědná pouze za částku 3,3 milionů eur.
Shrnutí napadeného rozsudku
35.
GSD v prvním stupni ( 18 ) navrhla, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí v rozsahu, v němž je určeno jí a společnosti Groupe Gascogne, a v rozsahu, v němž se konstatuje, že GSD porušila článek 81 ES a Groupe Gascogne je společně a nerozdílně odpovědná za pokutu uloženou společnosti GSD v čl. 2 písm. i) tohoto rozhodnutí;
—
podpůrně změnil a snížil výši pokuty, která byla uložena rozhodnutím;
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
36.
GSD uvedla na podporu svého prvního návrhového žádání tři žalobní důvody: i) že měla Komise neprávem za to, že GSD hrála aktivní úlohu v kartelové dohodě; ii) že odůvodnění rozhodnutí bylo nedostatečné v rozsahu, v němž Komise právně dostatečným způsobem nepodložila své tvrzení, že se GSD účastnila kartelové dohody v rámci „německé podskupiny“; a iii) že Komise porušila článek 15 nařízení č. 17 tím, že nesprávně dospěla k závěru, že společnost GSD nebyla samostatným podnikem, a tím, že rovněž nesprávně rozhodla, že Groupe Gascogne musí být jako její mateřská společnost shledána společně a nerozdílně odpovědnou za platbu pokuty. GSD dále argumentovala, že Komise nesprávně stanovila část pokuty přičitatelnou společnosti GSD za dobu její účasti na protiprávním jednání, která překročila maximální výši 10 % jejího obratu.
37.
Podpůrně GSD tvrdila, že by měla být snížena pokuta. Uvedla, že Komise nesprávně posoudila výši uložené pokuty, porušila zásadu proporcionality tím, že nesprávně vyložila závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, a náležitě nezohlednila polehčující okolnosti a spolupráci společnosti GSD v rámci oznámení o spolupráci. ( 19 )
38.
Na jednání v prvním stupni GSD uvedla, že použitím domněnky o rozhodujícím vlivu bylo porušeno její právo na obhajobu, přičemž se dovolávala článku 6 EÚLP a článku 48 Listiny. Tribunál rozhodl, že tvrzení společnosti GSD představují nový žalobní důvod, protože nebyla zahrnuta v původní žalobě. Tribunál, který odkázal na čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 svého jednacího řádu tedy rozhodl, že tento žalobní důvod je nepřípustný.
Důvody kasačního opravného prostředku
39.
GSD uvádí čtyři důvody kasačního opravného prostředku.
40.
Zaprvé GSD tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož nevyvodil žádné důsledky z toho, že vstup Smlouvy o EU v platnost dne 1. prosince 2009, a zejména jejího článku 6, který Listině přiznává stejnou právní sílu jako Smlouvám, byl právní okolností, která vyšla najevo v průběhu řízení. ( 20 )
41.
Zadruhé GSD tvrdí, že Tribunál dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí ohledně použití článku 15 nařízení č. 17.
42.
Zatřetí GSD tvrdí, že Tribunál neprovedl svou pravomoc soudního přezkumu a dostatečně nepřezkoumal úvahu Komise týkající se dopadu protiprávního jednání na trh.
43.
Začtvrté GSD podpůrně tvrdí, že Tribunál porušil zásadu spravedlivého procesu v přiměřené lhůtě zakotvenou v článku 6 EÚLP a zásadu účinné soudní ochrany. V důsledku toho GSD navrhuje zrušení napadeného rozsudku nebo podpůrně snížení výše pokuty, aby se tak zohlednily finanční důsledky, které pro ni vyplývají z uplynutí doby delší, než kolik činí přiměřená lhůta.
První důvod kasačního opravného prostředku: povýšení Listiny na úroveň Smlouvy po (vstupu v platnost) Lisabonské smlouvy
Shrnutí tvrzení
44.
GSD tvrdí, že změna v právní hodnotě Listiny měla přímé důsledky pro řízení před Tribunálem. Z výkladu čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že účastník řízení nemůže předkládat nové právní nebo skutkové důvody v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. GSD podala dne 20. října 2010 žádost o znovuzahájení písemné části řízení a na jednání žádala o povolení uvést tvrzení týkající se údajného porušení článků 48 a 52 odst. 1 Listiny.
45.
Komise zaprvé tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je příliš obecný a nepřesný a zadruhé, že Soudní dvůr již rozhodl, že domněnka rozhodujícího vlivu je v souladu s presumpcí neviny. V důsledku toho Komise tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný.
Analýza
46.
Z článku 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že důvod vznesený společností GSD, který se týká článku 48 Listiny ve spojení s článkem 6 EÚLP, by mohl být přípustný jen tehdy, pokud by se zakládal na skutkových nebo právních okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.
47.
Ze žádosti společnosti GSD o znovuzahájení písemné části řízení vyplývá, že GSD měla za to, že tento důvod nebyl uplatněn v její původní žalobě.
48.
Přezkum tohoto dokumentu potvrzuje, že je tomu tak.
49.
Dále Tribunál konstatoval, že důvod vznesený společností GSD nepředstavuje rozšíření písemných tvrzení uvedených v její žalobě a že s nimi úzce nesouvisel. S oběma uvedenými posouzeními souhlasím.
50.
Z bodů 85 až 95 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál přesto přezkoumal věcné argumenty společnosti GSD týkající se domněnky rozhodujícího vlivu a práv zaručených článkem 48 Listiny.
51.
Nic nebránilo společnosti GSD v tom, aby se dovolávala práv zaručených článkem 48 Listiny vykládaného s ohledem na článek 6 EÚLP během písemné části řízení. Zaprvé tato práva již představovala součást obecných zásad unijního práva. Zadruhé, i když Listina ještě nebyla právně závazná, Soudní dvůr již před vstupem článku 6 SEU v platnost často při přijímání rozsudků vycházel z jejích ustanovení. ( 21 ) Dále Soudní dvůr již rozhodl, že Lisabonská smlouva jen kodifikuje Listinu. ( 22 )
52.
V bodech 91 až 95 napadeného rozsudku Tribunál vyložil čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2 svého jednacího řádu. Z bodu 92 vyplývá, že Tribunál konstatoval, že GSD vznesla na jednání nové skutečnosti. V bodě 93 Tribunál konstatoval, že změna postavení Listiny nevyvolala novou právní okolnost v rozsahu, v němž presumpce neviny již byla zaručená jako obecná zásada unijního práva. Tribunál proto výtku společnosti GSD zamítl.
53.
Dodávám, že v každém případě Soudní dvůr již nedávno posoudil a zamítl tvrzení, že domněnka rozhodujícího vlivu je v podstatě presumpcí viny a proto je neslučitelná s článkem 48 Listiny. ( 23 ) Souhlasím s tímto rozhodnutím. Domnívám se, že domněnka rozhodujícího vlivu není presumpcí viny. Je domněnkou, že mateřská společnost – v dobrém či špatném – ovládá svojí stoprocentní dceřinou společnost, a je proto odpovědná za její chování.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku: nedostatek odůvodnění s ohledem na použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003
54.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku společnosti GSD se skládá ze dvou částí.
Nedostatečné odůvodnění zamítnutí argumentu, že Groupe Gascogne nevykonávala rozhodující vliv na GSD
55.
První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti GSD se v zásadě týká významu pojmu „podnik“ v rozsahu, v němž Komise v rozhodnutí připsala protisoutěžní praktiky společnosti GSD společnosti Groupe Gascogne. GSD tvrdí, že napadený rozsudek je nedostatečně odůvodněný, pokud jde o otázku, proč byla Groupe Gascogne shledána společně a nerozdílně odpovědnou za pokutu uloženou společnosti GSD podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. GSD uvádí, že Tribunál nepřezkoumal, zda GSD úspěšně vyvrátila domněnku, že Groupe Gascogne vykonávala rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti GSD.
Relevantní části napadeného rozsudku
56.
GSD se opírá o následující body napadeného rozsudku:
„89
Za účelem vyvrácení těchto skutečností žalobkyně v odpovědi na žádost o informace uvedla, že měla samostatnou odpovědnost za vlastní transakce a byla řízená v rámci skupiny jako ziskové centrum. Poznamenala rovněž, že její výkonný ředitel p. R. zabezpečoval řízení prodeje od roku 1996, přičemž oddělení prodeje kromě toho tvořilo osm obchodních náměstků, kteří všichni dodržovali pokyny vedení. Dále tvrdí, že nedostávala žádné písemné pokyny ani informační oběžníky a že ceny byly dojednávány se zákazníky individuálně. Konečně se domnívá, že je věcí Komise, aby použila svou vyšetřovací pravomoc k prokázání, že nejednala samostatně.
90
Je však třeba konstatovat, že tyto skutečnosti nemohou vyvrátit domněnku, podle které Groupe Gascogne vykonávala rozhodující vliv na žalobkyni. Žalobkyně totiž pouze tvrdí, že Group Gascogne nevykonávala skutečnou kontrolu nad její obchodní politikou a navíc v tomto ohledu nepředložila žádný důkaz.“ ( 24 )
Shrnutí tvrzení
– Kasační opravný prostředek společnosti GSD
57.
GSD má za to, že Tribunál neuvedl jasně a jednoznačně důvody, na kterých se rozsudek zakládá. Tribunál pouze v bodě 90 napadeného rozsudku uvedl, že skutkové okolnosti, které GSD uvedla v odpovědi na žádost o informace týkající se otázky, zda jednala nezávisle na společnosti Groupe Gascogne, nevyvrátily domněnku rozhodujícího vlivu. Tribunál tímto neposoudil nové skutečnosti uvedené společností GSD. Omezil se na konstatování zásady, aniž by jasně a jednoznačně uvedl důvody, které ho vedly k takovému závěru.
– Odpověď Komise
58.
Komise navrhuje zamítnutí první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Tvrdí, že Tribunál není povinen podrobně reagovat na každý argument, který byl před ním uplatněn, zejména pokud takové argumenty nejsou dostatečně jasně a přesně formulovány. GSD nepředložila žádný nový důkaz pro vyvrácení domněnky rozhodujícího vlivu. Její tvrzení byla ve skutečnosti uvedená v odlišném kontextu, a sice v rámci zpochybnění použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 s ohledem na maximální výši 10 %.
Analýza
59.
Z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která přísluší Tribunálu (na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie), neukládá Tribunálu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, na kterých se napadený rozsudek zakládá a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum. ( 25 )
60.
Zaprvé je zřejmé, že v bodech 78 až 80 napadeného rozsudku Tribunál uvedl argumenty společnosti GSD týkající se významu pojmu „podnik“ pro účely článku 101 SFEU.
61.
Zadruhé v bodech 85 až 87 uvedl Tribunál právní zásady, na kterých založil své posouzení otázek, i) zda společnosti GSD a Groupe Gascogne tvořily podnik, ii) zda se použije domněnka rozhodujícího vlivu a iii) zda GSD vyvrátila domněnku, že Groupe Gascogne skutečně vykonávala takový rozhodující vliv na její obchodní politiku.
62.
Zatřetí z bodů 88 a 89 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál ve svém posouzení i) zohlednil skutečnost, že GSD byla stoprocentní dceřinou společností Groupe Gascogne, ii) měl za to, že GSD nevyvrátila domněnku rozhodujícího vlivu tím, že by prokázala, že ve skutečnosti jednala při určování své obchodní politiky samostatně a iii) zamítl tvrzení společnosti GSD, že bylo věcí Komise prokázat, že takovou samostatností nedisponovala.
63.
Je pravda, že Tribunál neřekl výslovně, že GSD nesla důkazní břemeno ohledně vyvrácení domněnky. Nicméně toto břemeno jednoznačně tvořilo základ odůvodnění uvedeného v bodech 89 a 90 napadeného rozsudku.
64.
Jelikož tyto body napadeného rozsudku umožňují společnosti GSD seznámit se s důvody, na kterých Tribunál založil své úvahy, a Soudnímu dvoru poskytují možnost disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum v rámci tohoto kasačního opravného prostředku, není v rozporu s tvrzením společnosti GSD tento rozsudek stižen nedostatkem odůvodnění.
65.
Za těchto okolností musí být první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnosti GSD zamítnuta.
Nedodržení maximální výše pokuty za období před nabytím společnosti GSD společností Groupe Gascogne
66.
Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je uvedena podpůrně. Týká se výkladu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, který stanoví, že pokuta uložená každému podniku, který se účastní protiprávního jednání, nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za hospodářský rok, který předchází přijetí rozhodnutí Komise.
Shrnutí tvrzení
– Kasační opravný prostředek společnosti GSD
67.
Společnost GSD zpochybňuje základ, ze kterého Komise vycházela při stanovení pokuty za období před jejím nabytím společností Groupe Gascogne. Celková výše pokuty je 13,2 milionů eur a Groupe Gascogne je společně a nerozdílně odpovědná za 9,9 milionů eur z této částky. GSD před Tribunálem argumentovala, že částka 3,3 milionů eur (rozdíl mezi 13,2 miliony eur a 9,9 miliony eur), odpovídá období od 9. února 1988 do 31. prosince 1993, tedy období předtím, než ji Groupe Gascogne nabyla. Tato částka přesahuje maximální výši (10 % obratu společnosti GSD) stanovenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.
68.
GSD se opírá o přístup, který Komise zaujala v rozhodnutí 2005/349/ES (dále jen „rozhodnutí o organických peroxidech“) ( 26 ), na podporu svého tvrzení, že když je období, kdy došlo k protiprávnímu jednání, rozděleno na i) období, během kterého je za protiprávní jednání odpovědná jen dceřiná společnost a ii) období, kdy jsou dceřiná a mateřská společnost považovány za společně a nerozdílně odpovědné, má Komise při použití maximální výše 10 % zohlednit jen obrat dceřiné společnosti za prvně uvedené období. GSD tvrdí, že z rozsudku Elf Aquitaine v. Komise ( 27 ) vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil, že Komise mohla bez odůvodnění změnit svou praxi a rozhodnout, že neuplatní rozhodnutí o organických peroxidech. Komise může při stanovení maximální výše 10 % zohlednit celosvětový obrat skupiny jen v souvislosti s druhým uvedeným obdobím. Nicméně tuto zásadu Komise v projednávaném případě nepoužila. Pokuta ve výši 3,3 milionů eur byla stanovena na úrovni, která přesáhla 10 % obratu společnosti GSD (20078400 eur) v hospodářském roce předcházejícím přijetí rozhodnutí.
– Odpověď Komise
69.
Komise odpovídá, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je irelevantní. Zdůrazňuje zaprvé, že GSD netvrdila, že se Komise nebo Tribunál dopustili pochybení, když použili čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Rozsudek Tribunálu je proto v tomto bodě konečný. Zadruhé samotné rozhodnutí o organických peroxidech není důkazem o „praxi Komise“ používané při stanovení maximální výše 10 % podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Zatřetí přístup přijatý v rozhodnutí o organických peroxidech je z právního hlediska nesprávný. Kromě toho se projednávaná věc se liší od rozsudku Elf Aquitaine ( 28 )
70.
Tribunál se neztotožnil s přístupem ve věci organických peroxidů. V bodě 108 napadeného rozsudku uvedl:
„Na rozdíl od tvrzení žalobkyně z výše uvedeného vyplývá, že pokud se rozlišuje mezi prvním obdobím, pro které je dceřiná společnost shledána samostatně odpovědnou za protiprávní jednání, a druhým obdobím, pro které je mateřská společnost shledána společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání spolu s dceřinou společností, čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 nevyžaduje, aby Komise ověřila, zda část pokuty, za jejíž zaplacení mateřská společnost společně a nerozdílně neodpovídá, přesahuje maximální výši 10 % obratu samotné dceřiné společnosti. Jediným účelem prahové hodnoty stanovené tímto ustanovením je zabránit uložení nadměrné pokuty s ohledem na celkovou velikost hospodářského subjektu ke dni přijetí rozhodnutí. Obrat společnosti, která je jediná odpovědná za protiprávní jednání, jak bylo zaznamenáno v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání nebo k uložení pokuty, má v této souvislosti omezený význam.“ ( 29 )
Analýza
71.
Jak se má vyložit pojem „podnik“ v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, když tento subjekt nezůstal v průběhu protiprávního jednání stejný? Má se při stanovení maximální výše 10 % za období, za které je shledána odpovědnou jen dceřiná společnost, zohlednit celosvětový obrat skupiny nebo se má vycházet pouze z obratu dceřiné společnosti za hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise?
72.
Při přezkumu těchto otázek je třeba mít na zřeteli, že období protiprávního jednání, za které je GSD samostatně odpovědná a pozdější období, za které je společně a nerozdílně odpovědná se společností Groupe Gascogne, nejsou sporné.
73.
Vzhledem k neexistenci judikatury Soudního dvora odkazuje GSD na rozhodnutí Komise o organických peroxidech. V tomto rozhodnutí Komise rozdělila odpovědnost za pokutu uloženou mateřské společnosti a dceřiné společnosti s přihlédnutím k období před nabytím dceřiné společnosti (dále jen „PC“) mateřskou společností (dále jen „Laporte“), kdy byla za protiprávní jednání odpovědná jen PC. Komise v důsledku toho při stanovení maximální výše 10 % odkázala na obrat společnosti PC v hospodářském roce předcházejícím přijetí rozhodnutí o organických peroxidech a nikoliv na celosvětový obrat společnosti Laporte.
74.
Pokud jde o argument společnosti GSD týkající se předchozí rozhodovací praxe Komise, je ustálenou judikaturou, že předchozí rozhodovací praxe Komise neslouží jako právní rámec pro stanovení částky pokut v oblasti hospodářské soutěže, jelikož Komise v této oblasti disponuje širokou posuzovací pravomocí, při jejímž výkonu není vázána předchozími posouzeními. ( 30 ) Komise tedy nebyla povinna použít přístup, který zaujala v rozhodnutí o organických peroxidech. Dále souhlasím s Komisí, že toto jediné rozhodnutí nepředstavuje praxi.
75.
Nicméně z toho nevyplývá, že přístup Komise v projednávané věci byl slučitelný s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.
76.
Na jednání před Soudním dvorem Komise uvedla, že se s ohledem na dva rozsudky Tribunálu ve věci Tokai Carbon a další v. Komise ( 31 ) a YKK a další v. Komise ( 32 ) domnívá, že přístup, který zaujala v rozhodnutí o organických peroxidech, byl nesprávný a že přístup, který se použil v tomto případě, je vhodnější.
77.
Podle mého názoru se rozsudek Tokai týkal odlišné situace. V rozsudku Tokai byly v okamžiku spáchání protiprávního jednání mateřská a dceřiná společnost součástí téhož podniku, ale jejich vztah se změnil v referenčním okamžiku, na základě kterého se stanovila maximální výše 10 % obratu. ( 33 ) V této fázi již nebyla mateřská společnost odpovědná za svou bývalou dceřinou společnost, ale tyto společnosti byly sesterskými společnostmi. Obě společnosti byly shledány společně a nerozdílně odpovědnými za dobu trvání protiprávního jednání, ale rozhodnutí bylo určeno samostatně dřívější dceřiné společnosti a dřívější mateřské společnosti a maximální výše 10 % se uplatnila na každou ze společností, kterým bylo rozhodnutí určeno. ( 34 )
78.
Rozsudek YKK ( 35 ) se týkal mateřské společnosti (dále jen „YKK“) a stoprocentní dceřiné společnosti (dále jen „YKK Stockco“), o kterých se konstatovalo, že tvořily stejný podnik v okamžiku přijetí rozhodnutí Komise. Na základě tohoto rozhodnutí byla YKK shledána společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se dopustila YKK Stockco. K protiprávnímu jednání docházelo po dobu 10 let. Komise konstatovala, že YKK Stockco se účastnila protisoutěžních praktik po dobu šesti let před jejím nabytím společností YKK. Protisoutěžní jednání následně pokračovalo další čtyři roky poté, co se dceřiná společnost stala součástí skupiny YKK. Komise shledala, že YKK je společně a nerozdílně odpovědná za pokutu uloženou společnosti YKK Stockco od okamžiku, kdy se stala jediným vlastníkem dceřiné společnosti.
79.
YKK Stockco argumentovala, že Komise měla při stanovení maximální výše 10 % zohlednit pouze její obrat za (šestileté) období protiprávního jednání, za které byla samostatně odpovědná. Celosvětový obrat skupiny tedy neměl sloužit jako základ, ze kterého byla pro tuto část pokuty vypočtena maximální výše 10 %. Tribunál s tímto tvrzením nesouhlasil. Rozhodl, že společnosti YKK Stockco a YKK byly společně a nerozdílně odpovědné v referenčním okamžiku, na základě kterého se vypočetla maximální výše 10 % a Komise tedy správně použila celosvětový obrat za celou dobu trvání protiprávního jednání jako východisko pro výpočet maximální výše 10 %.
80.
Stanovisko Komise je založené na tom, že Soudní dvůr by měl zohlednit finance podniku v době přijetí rozhodnutí jako záruku proti uložení nadměrných pokut stanovených na základě finanční situace podniku v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání. ( 36 )
81.
Zdá se mi, že přístup použitý v rozhodnutí o organických peroxidech je více soudržný se zněním a cíli čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 než přístup přijatý v projednávaném případě.
82.
Není mi známa žádná judikatura, ve které by Soudní dvůr vyložil čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v takových okolnostech, jako jsou okolnosti projednávaného případu. K této otázce budu přistupovat následujícím způsobem.
83.
Zaprvé druhý pododstavec čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 uvádí, že „pokuta u každého podniku … podílejícího se na protiprávním jednání nesmí přesáhnout 10 % jeho celkového obratu za předchozí hospodářský rok“. Tribunál sám nic výslovně nekonstatoval, ale implicitně přijal konstatování Komise uvedené v rozhodnutí, že GSD byla plně odpovědná za protiprávní jednání v období před jejím nabytím společností Groupe Gascogne. ( 37 ) Jelikož GSD byla podnikem, který se účastnil protiprávního jednání během období od 9. února 1988 do 1. ledna 1994, je to zřejmě pouze GSD, která je „podnikem“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, pokud jde o protiprávní jednání, ke kterému docházelo během tohoto období.
84.
Pokud jde o pozdější období od 1. ledna 1994 do 26. června 2002, „podnikem“ účastnícím se protiprávního jednání byla (na základě domněnky rozhodujícího vlivu) společnost Groupe Gascogne a rovněž (na základě skutečného jednání) společnost GSD. V důsledku toho jsou obě společnosti společně a nerozdílně odpovědné za toto období.
85.
Zadruhé, pokud se totožnost pachatele v průběhu protiprávního jednání změní, protože dceřinou společnost následně v plném rozsahu nabude mateřská společnost, pojem „podnik“ uvedený v čl. 23 odst. 2 druhém pododstavci nařízení č. 1/2003 je dostatečně široký na to, aby pokryl tuto „změnu konfigurace“.
86.
Zatřetí, přestože se pokuta týká jednání dceřiné společnosti v minulosti, čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 tím, že stanoví maximální výši 10 %, vyžaduje, aby použitým referenčním bodem byl okamžik přijetí rozhodnutí Komise. V tomto ohledu se postavení dceřiné společnosti nijak neliší od postavení jakéhokoliv jiného podniku, jelikož maximální výše 10 % je stanovená na základě hospodářského roku předcházejícího přijetí rozhodnutí Komise. Proto je důležité odlišit obrat dceřiné společnosti od obratu její mateřské společnosti, přičemž maximální výše 10 % použitá na tuto dceřinou společnost s ohledem na pokutu uloženou za období před jejím nabytím mateřskou společností by se měla určit jen na základě jejího obratu.
87.
Začtvrté se mi takový výklad zdá soudržnější s cíli čl. 23 odst. 2 než přístup Komise. Účelem maximální výše 10 % je chránit podnik před nadměrnými pokutami, které by ho mohly po obchodní stránce zničit. ( 38 ) Pokud je dceřiná společnost sankciovaná za protiprávní jednání, za které je v plném rozsahu odpovědná, a podléhá maximální výši vypočítané na základě celosvětového obratu celé skupiny, je pravděpodobnější, že výsledkem bude vyšší hodnota (jelikož 10 % celosvětového obratu skupiny společností bude obvykle vyšší než 10 % obratu jediné dceřiné společnosti). Tato metoda výpočtu tedy povede k uložení vyšší pokuty než v případě, kdy by se maximální výše 10 % stanovila jen na základě obratu dceřiné společnosti.
88.
Podle mého názoru proto přístup Komise nezaručuje – v rozporu s cílem právních předpisů – že nebudou uložené nadměrné pokuty.
89.
Konečně se zdá rozumné předpokládat, že za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávaného případu, Komise rozdělí odpovědnost za období před a po nabytí dceřiné společnosti mateřskou společností, aby se zohlednila zásada osobní odpovědnosti. ( 39 ) Právě z důvodu, že k protisoutěžnímu jednání dceřiné společnosti během dřívějšího období došlo předtím, než ona a mateřská společnost tvořily stejný podnik, se nevyvozuje společná a nerozdílná odpovědnost mateřské společnosti za toto období protiprávního jednání. Obdobně se mi jeví nicméně jako velmi složité odůvodnit, že se celosvětový obrat skupiny zohlední pro určení maximální výše 10 % ve vztahu k pokutě, kterou musí dceřiná společnost sama zaplatit a která byla uložená za protiprávní jednání, kterého se nedopustila samotná mateřská společnost a které se jí za předmětné období nepřipisuje.
90.
Podle mého názoru tedy Tribunál nesprávně vyložil čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a napadený rozsudek je v této souvislosti stižen vadou. Na základě toho se domnívám, že pokuta uložená společnosti GSD za období od 9. února 1988 do 1. ledna 1994 by měla být stanovena ve výši 2078400 eur (10 % jejího obratu za hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí).
Třetí důvod kasačního opravného prostředku: dopad protiprávního jednání na trh
Tribunál dostatečně neodůvodnil konstatování, že protiprávní jednání musí být kvalifikováno jako velmi závažné
91.
Třetím důvodem kasačního opravného prostředku zpochybňuje GSD napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál potvrdil, že Komise správně kvalifikovala protiprávní jednání jako velmi závažné.
Shrnutí tvrzení
– Kasační opravný prostředek společnosti GSD
92.
GSD tvrdí, že Tribunál neuvedl dostatečné a soudržné důvody, když zkoumal odůvodnění rozhodnutí ohledně skutečného dopadu protiprávního jednání na trh. Argumentuje, že z tohoto rozhodnutí není schopna zjistit, zda o dopadu kartelové dohody na trh svědčí kritéria, která uvedla Komise či zda Komise zastává názor, že dopad kartelové dohody nelze změřit. GSD proto tvrdí, že jí rozhodnutí neumožňuje obranu, protože výtky, které má vyvrátit, jsou nejasné. Tribunál se dopustil pochybení, když potvrdil úvahy Komise uvedené v rozhodnutí, v rozsahu, v němž uvedl, že dopad kartelové dohody na trh nelze změřit a přesto akceptoval, že protiprávní jednání bylo řádně kvalifikováno jako velmi závažné.
– Odpověď Komise
93.
Komise má zaprvé za to, že výtka společnosti GSD je nepřípustná, protože v prvním stupni neuvedla, že měla obtížně pochopit rozhodnutí; zadruhé, že je odůvodnění rozhodnutí dostatečně jasné; zatřetí, že protiprávní jednání mělo skutečný dopad na trh, ale tento dopad se nedal změřit, a začtvrté, že je ustálenou judikaturou, že při stanovení výše pokuty je otázka, zda došlo ke skutečnému dopadu na trh, okolností, kterou je možné zohlednit, ale nejedná se o nezbytný požadavek.
Analýza
94.
Stejně jako Komise považuji argument, že rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněné, za nepřípustný, jelikož tento argument nebyl vznesen v prvním stupni. Pro Soudní dvůr však může být užitečné, pokud stručně přezkoumám výtku společnosti GSD z věcné stránky.
95.
Znamená skutečnost, že Tribunál potvrdil, že protiprávní jednání bylo velmi závažným porušením článku 101 SFEU a schválil rozhodnutí Komise určit základní částku pokuty bez prokázání skutečného dopadu na trh, že tento soud nepřezkoumal odůvodnění rozhodnutí? Je odůvodnění napadeného rozsudku v tomto ohledu soudržné a dostatečné?
96.
Společnost GSD neurčila konkrétní body tohoto rozsudku, na kterých se zakládá její výtka ohledně nedostatečného odůvodnění.
97.
Mám za to, že se Tribunál nedopustil pochybení při výkonu své přezkumné pravomoci.
98.
Obecně je přesné, že skutečný dopad protiprávního jednání na trh je jedním z více kritérií, které je třeba zohlednit při stanovení závažnosti tohoto protiprávního jednání. Dále je tento činitel relevantní při posuzování závažnosti protisoutěžního jednání jen tehdy, když je „skutečný dopad na trh“ objektivně změřitelný. ( 40 )
99.
Při stanovení základní částky pokuty je třeba zohlednit dobu trvání protiprávního jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti tohoto jednání, jako je jednání každého z podniků, úloha každého z nich při zavádění kartelové dohody, zisk, který mohou z protisoutěžních jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Evropské unie. ( 41 )
100.
Z toho vyplývá, že dopad protisoutěžního jednání na trh není sám o sobě určujícím kritériem při stanovení základní částky pokuty. Zvláště okolnosti týkající se úmyslného aspektu jednání mohou být důležitější než ty, které se týkají takových dopadů, zejména pokud se jedná o protiprávní jednání, která jsou ze své podstaty závažná. ( 42 )
101.
Tribunál posuzoval otázku závažnosti protiprávního jednání ve dvou fázích, přičemž se nejprve zabýval skutečným dopadem, který mělo na trh, a poté tím, zda Komise ve své metodě o stanovování výše pokut použila na účastníky kartelové dohody rozdílné zacházení. Posledně uvedená otázka není součástí tohoto kasačního opravného prostředku.
102.
Pokud jde o skutečný dopad na trh, GSD přednesla před Tribunálem následující tvrzení. Zaprvé uvedla, že Komise tím, že rozhodla, že nebylo nezbytné měřit dopad protiprávního jednání na trh, nepoužila své pokyny z roku 1998. Zadruhé se GSD opřela o dřívější rozsudek Degussa v. Komise, ( 43 ) ve kterém Tribunál rozhodl, že když byl dopad protiprávního jednání na trh prokázán jen částečně, je třeba snížit pokutu uloženou Komisí. Zatřetí GSD argumentovala, že Komise měla při posouzení závažnosti protisoutěžního jednání zohlednit, že GSD nebyla zapojená do určitých protisoutěžních praktik.
103.
Tribunál přezkoumal každý z argumentů společnosti GSD. V bodě 117 uvedl: ( 44 )
„[…] skutečný dopad protiprávního jednání na trh je zohledněn pro účely posouzení závažnosti protiprávního jednání jen tehdy, když jej lze měřit.“
104.
Tribunál proto v bodě 118 konstatoval: „Argument žalobkyně, podle kterého Tribunál musí v zásadě snížit pokutu uloženou Komisí, pokud nelze změřit dopad protiprávního jednání na trh, nemůže tedy obstát.“
105.
Tribunál následně přezkoumal rozsudek Degussa a dospěl k závěru, že se odlišoval od projednávaného případu: ( 45 )
„V uvedené věci Tribunál snížil částku pokuty, jelikož se konstatovalo, že Komise nezohlednila řadu skutečností nasvědčujících tomu, že kartelová dohoda neměla ve skutečnosti v daném období žádné účinky. […] Navíc v bodech 241 a 242 tohoto rozsudku rozhodl, že pro stejné období nemohla být prokázána žádná dohoda o cenách, ani žádné provádění dřívější dohody o cenách.“
106.
Tribunál naopak shledal: ( 46 )
„V projednávaném případě zaprvé Komise netvrdí, že je schopná změřit dopad protiprávního jednání na trh a zadruhé žalobkyně nepředložila žádný důkaz ani žádnou skutečnost, která by uváděla, že kartelová dohoda ve skutečnosti nevyvolala žádné účinky a že v důsledku toho neměla žádný dopad na trh.“
107.
Tribunál uvedl řadu doplňujících zjištění ohledně účasti společnosti GSD na kartelové dohodě. Dospěl tak k závěru, že se GSD tím, že se účastnila systému výměny informací, ( 47 ) rozdělení trhu, ( 48 ) a stanovení cen, ( 49 ) dopustila ze své podstaty závažných porušení pravidel hospodářské soutěže.
108.
Je pravda, že Tribunál výslovně neuvedl, že provádění protisoutěžního jednání není samo o sobě rozhodujícím kritériem pro stanovení základní částky pokuty. Nicméně z jeho celkového posouzení závažnosti protiprávního jednání vyplývá, že jeho zjištění se nezakládala pouze na obecném dopadu protisoutěžního jednání na trh. Tribunál zamítl argumenty společnosti GSD, kterými se domáhala snížení základní částky pokuty. Kromě toho konstatoval, že jednání společnosti GSD bylo relevantním faktorem při posuzování závažnosti porušení pravidel hospodářské soutěže.
109.
Proto vzhledem k tomu, že Tribunál posoudil rozhodnutí s ohledem na zásady stanovené v judikatuře Soudního dvora ( 50 ), dostatečně odůvodnil napadený rozsudek.
110.
Z toho vyplývá, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.
Nesprávné právní posouzení týkající se „skutečného dopadu protiprávního jednání na trh “
111.
Společnost GSD napadá druhou částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku, která je podána podpůrně, metodou použitou Komisí při stanovení základní částky pokuty.
Shrnutí tvrzení
– Kasační opravný prostředek společnosti GSD
112.
GSD tvrdí, že pokud se Komise rozhodne zohlednit skutečný dopad protiprávního jednání na trh, musí uvést konkrétní, hodnověrná a přiměřená kritéria, na základě kterých se má posoudit, jaký mohl být skutečný dopad protiprávního jednání na hospodářskou soutěž na tomto trhu. V tomto případě Komise vůbec taková kritéria neuvedla. Ze skutečnosti, že se kartelová dohoda prováděla, jen vyvodila závěr, že měla skutečný dopad na trh. GSD tvrdí, že takový postoj není v souladu s judikaturou Soudního dvora a že odůvodnění Tribunálu týkající se této otázky bylo nedostatečné.
– Odpověď Komise
113.
Komise má za to, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je z řady důvodů nepřípustná a irelevantní. Zaprvé GSD nezpochybnila, že protiprávní jednání mělo dopad na trh. Zadruhé GSD neoznačila žádný konkrétní bod napadeného rozsudku, ve kterém se Tribunál podle jejího názoru dopustil nesprávného právního posouzení. Zatřetí je tato část třetího důvodu kasačního opravného prostředku irelevantní, protože z bodu 765 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že úroveň pokuty nebyla určená na základě skutečného dopadu protiprávního jednání na trh. Začtvrté základní částka pokuty byla stanovena podle jiných činitelů, než je dopad kartelové dohody na trh; zakládala se na koluzních praktikách kartelové dohody, provádění těchto praktik a velikosti dotčené zeměpisné oblasti.
Analýza
114.
Uvedl Tribunál s ohledem na to, že Komise nezměřila dopad kartelové dohody na trh, jelikož se domnívala, že jej nelze změřit, při přezkumu rozhodnutí Komise, které stanovilo základní částku pokuty, dostatečné důvody pro rozhodnutí, že tuto částku nesníží?
115.
Mám za to, že Tribunál odůvodnil napadený rozsudek dostatečně jasně k tomu, aby umožnil zúčastněným osobám seznámit se s důvody, na kterých se zakládá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum. ( 51 )
116.
Tribunál přihlédl ke skutečnosti, že Komise nevycházela z prokázání skutečného dopadu kartelové dohody na trh. ( 52 ) Tribunál rovněž zohlednil jiné činitele, jako například povahu účasti společnosti GSD na protiprávním jednání, povahu protisoutěžních praktik a velikost dotčené zeměpisné oblasti. ( 53 )
117.
Tribunál v bodě 117 svého rozsudku odkazuje na pokyny Komise z roku 1998 a tímto postupem se nedopustil nesprávného právního posouzení. Tribunál v bodě 118 napadeného rozsudku konstatoval, že použití kritéria „skutečného dopadu na trh“ je nepovinné. ( 54 ) V souvislosti se stanovením základní částky pokuty konstatoval, že toto kritérium nelze změřit. Rozhodl, že Komise nebyla za těchto okolností povinna uvést doplňující důkazy k prokázání skutečného dopadu.
118.
Závažnost protiprávního jednání tak byla v projednávaném případě posouzena na základě činitelů, které zahrnovaly chování společnosti GSD a velikost dotčeného zeměpisného trhu. Toto je plně v souladu s bodem 1 A pokynů Komise z roku 1998 a s judikaturou Soudního dvora. ( 55 )
119.
Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je tedy irelevantní.
120.
Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut v plném rozsahu.
Neschopnost zaplatit uloženou pokutu
121.
Společnost GSD předložila Soudnímu dvoru na jednání informace o její současné finanční situaci, přičemž tvrdila, že pokutu uloženou rozhodnutím není schopna zaplatit. Podobná tvrzení nebyla předložena v řízení v prvním stupni.
122.
Právní základ těchto tvrzení není jasný, jelikož na jejich podporu nebyla citována žádná ustanovení Smlouvy, statutu Soudního dvora ani jeho jednacího řádu.
123.
Domnívám se, že tvrzení společnosti GSD ohledně její platební neschopnosti jsou nepřípustná ze tří důvodů.
124.
Zaprvé jsou kasační opravné prostředky k Soudnímu dvoru omezeny jen na právní otázky. Jakékoliv posouzení případné platební neschopnosti společnosti GSD vyvolává skutkové otázky, kterými se Soudní dvůr nezabývá v rámci kasačního opravného prostředku. Zadruhé Soudnímu dvoru při rozhodování o kasačním opravném prostředku nepřísluší, aby z důvodů ekvity nahradil svým vlastním posouzením posouzení Tribunálu, když Tribunál v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci rozhoduje o částce pokut uložených podnikům pro porušení unijního práva. ( 56 ) Zatřetí je ustálenou judikaturou, že Komise není povinna při stanovení výše pokuty zohlednit hospodářskou situaci podniku ( 57 ), jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu. ( 58 )
Nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě
Shrnutí tvrzení
Kasační opravný prostředek společnosti GSD
125.
Společnost GSD uvádí, že když podala k Tribunálu žalobu proti rozhodnutí a pokutě v něm uložené, zřídila si bankovní záruku na pokrytí zaplacení pokuty a jakýchkoliv úroků, které by z ní mohly vzejít, až do výsledku řízení v prvním stupni. GSD tvrdí, že délka tohoto řízení (pět let a deset měsíců) byla nepřiměřená. ( 59 )
126.
GSD tvrdí, že Tribunál porušil článek 47 Listiny tím, že nerozhodl v přiměřené lhůtě. V důsledku toho GSD navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek nebo podpůrně snížil výši uložené pokuty s přihlédnutím k finanční zátěži, která jí vznikla v důsledku porušení jejího základního práva.
Odpověď Komise
127.
Komise zaprvé tvrdí, že výtka společnosti GSD je nepřípustná, protože tato společnost nevznesla otázku nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě na jednání před Tribunálem. Zadruhé napadený rozsudek by se neměl zrušit v plném rozsahu, jelikož GSD si nestěžovala, že její právo na obhajobu bylo porušeno, protože Tribunál nerozhodl o věci společnosti GSD v přiměřené lhůtě. Zatřetí, i kdyby Soudní dvůr konstatoval, že řízení před Tribunálem bylo nepřiměřeně dlouhé, společnost GSD neutrpěla v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení žádnou majetkovou újmu. Začtvrté přiměřeným prostředkem nápravy za těchto okolností je, aby GSD podala samostatnou žalobu na náhradu škody. Zapáté podpůrně, pokud Soudní dvůr přizná v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu, měla by být tato náhrada symbolická.
Analýza
128.
Jak uvádí Komise, GSD během řízení v prvním stupni nevznesla otázku týkající se neprojednání její věci Tribunálem v přiměřené lhůtě. Není to překvapující. I když se žalobce může (jak to učinila společnost Kendrion) rozhodnout, že vznese tuto otázku již na jednání před Tribunálem, celková délka řízení v prvním stupni nemůže být známa, dokud Tribunál nevyhlásí rozsudek. Žalobce může (například) tvrdit, že Tribunálu trvalo po jednání příliš dlouho, než vynesl rozsudek, a že v důsledku toho toto období představuje další skutečnost, kterou je třeba zohlednit. ( 60 )
129.
Žalobce proto může chtít zhodnotit svou situaci až po skončení řízení v prvním stupni. Domnívám se, že GSD v tomto případě zaujala tento přístup. Pokud by to žalobci nemohli učinit, protože by byli povinni vznést tuto otázku v prvním stupni (aby se vyhnuli tomu, že ji nebudou moci vznést v rámci kasačního opravného prostředku), nezbytně by nemusely disponovat všemi relevantními informacemi k tomu, aby mohli přijmout takové rozhodnutí. Tím by mohlo být omezeno jejich právo na obhajobu. Žalobce by tedy měl mít právo rozhodnout se, zda chce uplatnit tento důvod v prvním stupni, nebo ho poprvé uvést až v řízení o kasačním opravném prostředku.
130.
Proto mám za to, že GSD může vznést otázku, zda Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě, poprvé až v řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem. ( 61 )
131.
V rozsudku Baustahlgewebe ( 62 ) Soudní dvůr rozhodl, že přiměřená lhůta by měla být posuzována případ od případu. Uplatnil proto následující kritéria odvozená z judikatury Štrasburského soudu: i) význam věci pro dotčenou osobu ii) složitost věci, iii) jednání dotčené osoby a iv) postup příslušných orgánů (dále jen „kritéria vyplývající z rozsudku Baustahlgewebe“). ( 63 )
132.
Ve svém stanovisku ve věci Groupe Gascogne se touto otázkou zabývám podrobně a navrhla jsem zde vytříbit kritéria vyplývající z rozsudku Baustahlgewebe. Zejména jsem uvedla, že při rozhodování o tom, zda byla věc projednaná v přiměřené lhůtě, je vhodnější zkoumat, zda se nevyskytla neodůvodněná období nečinnosti Tribunálu ( 64 ), než se zaměřit na celkovou délku řízení ode dne podání žaloby do dne vyhlášení rozsudku.
133.
GSD podala žalobu na neplatnost dne 23. února 2006. Písemná část řízení skončila dne 23. února 2007. Dne 23. září 2010, po období zjevné nečinnosti v délce tří let a sedmi měsíců, kancelář Soudního dvora informovala účastníky řízení, že věc byla přidělena čtvrtému senátu. Dne 20. října 2010 GSD požádala Soudní dvůr, aby znovu zahájil písemnou část řízení. ( 65 ) Dne 14. prosince 2010 byla GSD informována, že ve věci bylo nařízení jednání. Věc byla Tribunálem projednána dne 2. února 2011 a rozsudek byl vynesen dne 16. listopadu 2011. Celková délka řízení v prvním stupni představovala 5 let a 10 měsíců a od skončení písemné části řízení do jednání uplynuly přibližně 4 roky.
134.
Z použití čtyř kritérií uvedených v rozsudku Baustahlgewebe vyplývá, že jelikož byla společnosti GSD rozhodnutím uložena značná pokuta, je pro ni věc důležitá. Rovněž je zřejmé, že řízení v prvním stupni vyvolávalo složité otázky. Nemyslím si, že nepřiměřenou délku řízení je možné připsat jednání společnosti GSD. Je pravda, že dne 20. října 2010 požádala GSD Tribunál, aby znovu zahájil písemnou část řízení s cílem uvést nové argumenty ohledně nového postavení Listiny po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost (viz body 46 až 53 výše). Ze skutečnosti, že GSD bylo dne 14. prosince 2010 oznámeno, že v její věci bylo nařízeno jednání, nicméně vyplývá, že tento procesní úkon neměl žádný nebo jen malý vliv na celkovou délku řízení. Soudnímu dvoru nebyly poskytnuty žádné informace, které by vysvětlovaly nebo odůvodňovaly období nečinnosti trvající tři roky a osm měsíců od ukončení písemné části řízení do podání žádosti společnosti GSD o znovuzahájení písemné části řízení. Vzhledem k neexistenci takových důkazů je podle mého názoru jasné, že v této věci se nerozhodlo v přiměřené lhůtě. Jak jsem uvedla ve svém stanovisku ve věci Groupe Gascogne ( 66 ), domnívám se (obecně řečeno), že tato fáze řízení mohla trvat až dva roky, aniž by se vyznačovala „nadměrným“ průtahem při projednání případu. Z toho vyplývá, že řízení v této věci trvalo v prvním stupni před Tribunálem – zaokrouhleně – asi o rok a osm měsíců déle, než mělo trvat.
135.
Domnívám se proto, že bylo porušeno základní právo společnosti GSD na projednání věci Tribunálem v přiměřené lhůtě.
136.
Z mého stanoviska ve věci Groupe Gascogne ( 67 ) vyplývá, že pokud se prokáže porušení článku 47 Listiny, takové zjištění by samo o sobě nemělo vést ke zrušení napadeného rozsudku.
137.
Dále jak uvádí Komise, GSD netvrdila, že v důsledku této procesní vady bylo porušeno její právo na obhajobu.
138.
Nedomnívám se proto, že by měl být napadený rozsudek zrušen.
139.
Podpůrný důvod společnosti GSD směřující ke snížení pokuty je podle mého názoru založený na přístupu Soudního dvora ve věci Baustahlgewebe, ( 68 ) a není předložen jako samostatný návrh na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy.
140.
S ohledem na tento důvod se domnívám, že když nebyl uplatněn žádný návrh na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, zjištění, že Tribunál porušil článek 47 Listiny uvedené v samotném rozsudku, představuje spravedlivé zadostiučinění. ( 69 )
141.
Dospěla jsem tedy k závěru, že pokud se GSD domnívá, že utrpěla újmu v důsledku toto, že Tribunál nerozhodl o její věci v přiměřené lhůtě, žaloba na náhradu škody podaná k Tribunálu představuje vhodnější a účinnější prostředek nápravy pro účely článku 47 Listiny vykládaného s ohledem na čl. 6 odst. 1 a článek 13 EÚLP, než určité snížení úrovně pokuty. ( 70 )Proto navrhuji, aby Soudní dvůr prohlásil, že kasační opravný prostředek společnosti GDS nebyl před Tribunálem projednán v přiměřené lhůtě a aby Soudní dvůr uvědomil tuto společnost, že pokud bude chtít, může podat samostatnou žalobu na náhradu škody.
Náklady
142.
Pokud se Soudní dvůr ztotožní s mou analýzou kasačního opravného prostředku, musí být GSD jakožto účastníku řízení, který neměl s výjimkou druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku ( 71 ) s žádným z důvodů kasačního opravného prostředku úspěch, v souladu s článkem 137 jednacího řádu ve spojení s jeho články 138, 140 a 184 uloženo, že ponese vlastní náklady řízení a uhradí dvě třetiny nákladů řízení Komise.
Závěry
143.
V důsledku toho navrhuji, aby Soudní dvůr:
—
zamítl první a třetí důvod kasačního opravného prostředku a první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněné;
—
zrušil rozsudek Tribunálu ve věci Sachsa Verpackung v. Komise (T‑79/06) v rozsahu, v němž zamítl tvrzení, že pokuta za období před nabytím společnosti Gascogne Sack Deutschland společností Groupe Gascogne neměla být stanovena ve výši 3,3 milionů eur a nahradil tuto částku částkou 2078400 eur;
—
určil, že ve věci T‑79/06 Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě, a
—
uložil společnosti Gascogne Sack Deutschland, aby nesla vlastní náhrady řízení a nahradila dvě třetiny nákladů řízení Komise.
( 1 ) – Původní jazyk: angličtina.
( 2 ) – Rozsudky ze dne 16. listopadu 2011, Kendrion v. Komise (T‑54/06), Groupe Gascogne v. Komise (T‑72/06) a Sachsa Verpackung GmbH v. Komise (T‑79/06). V anglickém jazyce bylo zveřejněno shrnutí těchto tří napadených rozsudků. Na internetové stránce Soudního dvora je u všech tří věcí k dispozici úplné znění ve francouzském jazyce. Ve věci Kendrion je rovněž k dispozici úplné znění v nizozemském jazyce.
( 3 ) – Rozhodnutí Komise C(2005) 4634 final ze dne 30. listopadu 2005 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES (věc COMP/38354 – průmyslové pytle) (dále jen „rozhodnutí“). Jeho shrnutí je zveřejněno v Úř. věst. 2007, L 282, s. 41.
( 4 ) – Věc C‑40/12 P, Gascogne Sack Deutschland v. Komise (projednávaná věc), věc C‑50/12 P, Kendrion v. Komise, a věc C‑58/12 P, Groupe Gascogne v. Komise. Pro úplnější přehled žalob, jimiž bylo rozhodnutí napadeno před Tribunálem, a následných kasačních opravných prostředků k Soudnímu dvoru, viz bod 102 mého stanoviska ve věci Groupe Gascogne.
( 5 ) – Uvedené výše v poznámce pod čarou č. 4.
( 6 ) – Stanoviska ke všem třem kasačním opravným prostředkům budou přednesena dne 30. května 2013.
( 7 ) – Úř. věst. 2010, C 83, s. 389.
( 8 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1). Obdobná konstatování jako ta obsažená v bodech 29 a 33 odůvodnění nařízení č. 1/2003 se nacházela v bodech 10 a 12 odůvodnění nařízení č. 17, První nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. 1962, č. 13, s. 204) (dále jen „nařízení č.17“).
( 9 ) – Nařízení č. 17 bylo zrušeno na základě čl. 43 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Komise citovala obě nařízení v části 6 rozhodnutí jako právní základ pro uložené pokuty. Relevantními ustanoveními nařízení č. 17 jsou čl. 15 odst. 2 a článek 17, které jsou promítnuté v čl. 23 odst. 2 a 3 a v článku 31 nařízení č.1/2003. V tomto stanovisku budu odkazovat na ustanovení nařízení č. 1/2003, která je třeba vykládat tak, že zahrnují i čl. 15 odst. 2 a článek 17 nařízení č. 17, jelikož tyto články nebyly podstatně změněné, pokud jde o otázky, které jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku.
( 10 ) – Rozsudek ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise (C-413/08 P, Sb. rozh. s. I-5361, bod 105). Pokyny Komise o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. C 9, s. 3) z roku 1998 (dále jen “pokyny Komise z roku 1998”) rovněž uvádí celosvětový obrat, když odkazují na maximální výši 10 % v čl. 23 odst. 2. Budu tedy v tomto stanovisku používat výraz „celosvětový obrat“, když budu odkazovat na obrat celé skupiny společností.
( 11 ) – Rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, Sarrió v. Komise (Recueil, s. I‑9991, bod 85, dále jen „Sarrió“).
( 12 ) – Citované výše v poznámce pod čarou 10.
( 13 ) – Pokud jde o tyto podniky, respektive žaloby podané proti tomuto rozhodnutí k Tribunálu, a následné kasační opravné prostředky podané k Soudnímu dvoru, viz poznámky pod čarou č. 2 a 4.
( 14 ) – Úř. věst. C 207, s. 4.
( 15 ) – Viz čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003.
( 16 ) – Body 755 až 757 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
( 17 ) – Viz bod 783 odůvodnění rozhodnutí.
( 18 ) – Rozsudek Sachsa Verpackung, citovaný výše v poznámce pod čarou č. 2 (dále jen “napadený rozsudek”).
( 19 ) – Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 45, s. 3) (dále jen „oznámení o spolupráci“) se používalo od 14. února 2002. Toto oznámení nahradilo sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4).
( 20 ) – Článek 48 odst. 2 jednacího řádu.
( 21 ) – Viz například rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (spojené věci C-402/05 P a C-415/05 P, Sb. rozh. 2008, s. I-6351, bod 335, dále jen „Kadi“).
( 22 ) – Rozsudek ze dne 3. května 2012, Legris Industries v. Komise (C‑289/11 P, bod 36).
( 23 ) – Rozsudek ze dne 19. července 2012, S Alliance One International a standard Commercial Tobacco v. Komise (spojené věci C‑628/10 P a C‑14/11 P, body 46, 47, 108 a 113, dále jen „Alliance one“).
( 24 ) – Tato poznámka pod čarou se netýká českého znění stanoviska.
( 25 ) – Rozsudek Alliance One, uvedený výše v poznámce pod čarou 23, bod 64 a citovaná judikatura.
( 26 ) – C(2003) 4570 final a oprava C(2004) 4 (věc COMP/E- 2/37.857‑ Organické peroxidy). Shrnutí je zveřejněno v Úř. věst. L 110, s. 44.
( 27 ) – Rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise (C-521/09 P, Sb. rozh. s. I-8947, dále jen „Elf Aquitaine“).
( 28 ) – Viz výše uvedenou poznámku pod čarou 27.
( 29 ) – Tato poznámka pod čarou se se netýká českého znění stanoviska.
( 30 ) – Rozsudek ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise (C-534/07 P, Sb. rozh. s. I-7415, bod 98, dále jen „Prym“).
( 31 ) – Rozsudek ze dne 15. června 2005 (spojené věci T-71/03, T-74/03, T-87/03 a T-91/03, Sb. rozh. s. II-10, dále jen „Tokai“). Bylo zveřejněno shrnutí tohoto rozsudku. Na internetové stránce Soudního dvora je k dispozici úplné znění v německém, anglickém a francouzském jazyce.
( 32 ) – Rozsudek ze dne 27. června 2012 (T‑448/07, dále jen „YKK“).
( 33 ) – Viz bod 18 výše.
( 34 ) – Rozsudek Tokai, citovaný výše v poznámce pod čarou 31, body 389 až 391.
( 35 ) – Rozsudek YKK je momentálně předmětem kasačního opravného prostředku (věc C‑408/12 P) a tento bod je jedním z důvodů kasačního opravného prostředku před Soudním dvorem
( 36 ) – Rozsudek Sarrió, uvedený výše v poznámce pod čarou 11, bod 85.
( 37 ) – Viz úvodní slova bodu 108 napadeného rozsudku citovaného v bodě 70 výše.
( 38 ) – Rozsudek ze dne 8. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise (spojené věci C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P, Sb. rozh. s. I-5425, body 280 a 281).
( 39 ) – Pro vysvětlení osobní odpovědnosti, když se protiprávní jednání, kterého se dopustila dceřiná společnost, přičte mateřské společnosti, viz rozsudek AllianceOne, citovaný výše v poznámce pod čarou 23, bod 42. Viz také body 36 až 40 mého stanoviska ve věci Kendrion, citovaného výše v poznámce pod čarou 4.
( 40 ) – Rozsudek Prym, uvedený výše v poznámce pod čarou 30, bod 96.
( 41 ) – Rozsudek ze dne 12. listopadu 2011, Carbone‑Lorraine v. Komise (C-554/08 P, Sb. rozh. s. I-189, bod 43 a citovaná judikatura, dále jen “Carbone‑Lorraine”).
( 42 ) – Rozsudek Carbone‑Lorraine uvedený výše v poznámce pod čarou 41, bod 44 a citovaná judikatura.
( 43 ) – Rozsudek Tribunálu ze dne 5. dubna 2006 (T-279/02, Sb. rozh. s. II-897, dále jen „Degussa“).
( 44 ) – Body 117 až 120 napadeného rozsudku.
( 45 ) – Bod 118 napadeného rozsudku.
( 46 ) – Bod 119 napadeného rozsudku.
( 47 ) – Viz bod 144 napadeného rozsudku.
( 48 ) – Viz bod 154 napadeného rozsudku.
( 49 ) – Viz bod 162 napadeného rozsudku.
( 50 ) – Viz body 98 a 99 výše.
( 51 ) – Rozsudek AllianceOne, uvedený výše v poznámce pod čarou 23, bod 64.
( 52 ) – Viz bod 757 odůvodnění rozhodnutí.
( 53 ) – Viz bod 107 výše.
( 54 ) – Rozsudek Carbone‑Lorraine, uvedený výše v poznámce pod čarou 41, bod 44.
( 55 ) – Rozsudek Carbone‑Lorraine, uvedený výše v poznámce pod čarou 41, body 44 a 45.
( 56 ) – Rozsudek ze dne 29. června 2007, SGL Carbon v. Komise (C-308/05 P, Sb. rozh. s. I-5977, bod 98 a citovaná judikatura, dále jen „SGLCarbon“).
( 57 ) – Samozřejmě kromě použití maximální výše 10 % založené na obratu za předchozí hospodářský rok.
( 58 ) – Rozsudek SGLCarbon, uvedený výše v poznámce pod čarou 56, bod 100.
( 59 ) – Žaloba na neplatnost byla podaná dne 23. února 2006 a rozsudek byl vydán dne 16. listopadu 2011.
( 60 ) – Viz rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise (C-185/95 P, Recueil, s. I-8417, bod 45, dále jen „rozsudek Baustahlgewebe“), ve kterém Soudní dvůr zohlednil skutečnost, že uplynulo 22 měsíců mezi jednáním a vydáním rozsudku v prvním stupni.
( 61 ) – Viz rozsudek Kendrion (C‑50/12 P, body 108 až 133). V této věci byla otázka nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznesena na jednání před Tribunálem.
( 62 ) – Rozsudek uvedený v poznámce pod čarou 60, bod 29.
( 63 ) – Úplná analýza toho, co představuje nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a prostředku nápravy, který je třeba použít, je uvedená v bodech 70 až 150 mého stanoviska ve věci GroupeGascogne (C‑58/12 P).
( 64 ) – Viz body 98 až 112 mého stanoviska ve věci GroupeGascogne.
( 65 ) – Viz body 44 až 54 výše.
( 66 ) – Viz body 91 až 94 tohoto stanoviska.
( 67 ) – Citovaný v poznámce pod čarou 4.
( 68 ) – V rozsudku Baustahlgewebe, citovaném výše v poznámce pod čarou 60, Soudní dvůr z důvodů hospodárnosti řízení a aby zajistil, že je dostupný okamžitý a účinný prostředek nápravy, zrušil napadený rozsudek ve vztahu k výši uložené pokuty a zároveň potvrdil tento rozsudek ve všech dalších aspektech.
( 69 ) – Viz bod 148 mého stanoviska ve věci GroupeGascogne.
( 70 ) – Tento důvod společnosti GSD směřující ke snížení pokuty se mi jeví jako založený pouze na rozsudku Baustahlgewebe: nebyl předložen jako samostatný návrh na náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž Soudní dvůr by ani neměl pravomoc rozhodnout o takovém návrhu.
( 71 ) – Viz body 66 až 90 výše
Full & Egal Universal Law Academy