STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 18. července 2013 ( 1 )
Věc C‑180/12
Stoilov i Ko EOOD
proti
Načalnik na Mitnica Stolična
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko)]
„Rozhodnutí a různé opravné prostředky podané proti témuž celnímu dluhu — Přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce — Nevydání rozhodnutí ve věci samé — Překážka věci rozsouzené — Články 41 a 47 Listiny — Zásada řádné správy — Právo na účinnou soudní ochranu“
I – Úvod a přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
1.
Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která byla předložena Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko), se týká výkladu podpoložek 5407 61 30 a 6303 92 10 kombinované nomenklatury pro rok 2009 (dále jen „KN“) ( 2 ), jakož i výkladu celního kodexu ( 3 ), zásady legitimního očekávání a článků 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
2.
Ve skutečnosti však v sobě projednávaná žádost, jak budu mít příležitost doložit v tomto stanovisku, skrývá jinou otázku týkající se její přípustnosti nebo přesněji řečeno skutečnosti, že se žádost stala během řízení bezpředmětnou, což by podle mého názoru mělo vést Soudní dvůr k závěru, že již není namístě rozhodovat o předběžných otázkách.
3.
Posouzení této otázky však závisí na shrnutí průběhu řízení před vnitrostátními soudy, u nichž podala společnost Stoilov i Ko EOOD (dále jen „Stoilov“) téměř souběžně dvě žaloby – jejichž předmět se shoduje – proti dvěma rozhodnutím, které na základě celního kodexu přijal Načalnik na Mitnica Stolična (ředitel celního úřadu v Sofii, dále jen „Načalnik“).
4.
Ve stručnosti: zatímco v celním prohlášení podaném dne 8. ledna 2009 uvedla společnost Stoilov „materiály k výrobě rolet“ pocházející z Číny pod podpoložkou 6303 92 10 KN, měly celní orgány po prověření a analýze vzorků za to, že zboží uvedené v předmětném celním prohlášení splňuje podmínky pro zařazení do kapitoly 54 KN, konkrétně do podpoložky 5407 61 30.
5.
V důsledku toho bylo dne 27. dubna 2009 společnosti Stoilov oznámeno rozhodnutí Načalnika podle čl. 221 odst. 1 celního kodexu ( 4 ) (dále jen „rozhodnutí o oznámení cla“), kterým bylo zboží uvedené v celním prohlášení ze dne 8. ledna 2009 zařazeno do podpoložky 5407 61 30, což vedlo ke zvýšení sazby cla z 6,5 % na 8 % a k uložení konečného antidumpingového cla ve výši 74,8 %. Na základě téhož rozhodnutí byla společnosti Stoilov stanovena sedmidenní lhůta podle článku 222 celního kodexu k dobrovolnému zaplacení příslušných částek ( 5 ).
6.
Vzhledem k tomu, že společnost Stoilov požadované částky ve stanovené lhůtě nezaplatila, přijal Načalnik dne 7. srpna 2009 rozhodnutí o vymáhání pohledávky státu (dále jen „rozhodnutí o vymáhání cla“) podle článku 232 celního kodexu ( 6 ).
7.
Společnost Stoilov poté, co v září 2009 napadla uvedené rozhodnutí ve správním řízení, v jehož rámci požádala o vypracování nezávislého posudku, podala v říjnu 2009 žalobu na neplatnost rozhodnutí o vymáhání cla k předkládajícímu soudu.
8.
Několik měsíců předtím však společnost Stoilov napadla rozhodnutí o oznámení cla u Administrativen sad Sofia-grad, který její návrh zamítl rozsudkem ze dne 30. prosince 2010.
9.
Proti uvedenému rozsudku byl podán kasační opravný prostředek k Varhoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud), před nímž v okamžiku podání projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce stále probíhalo řízení. Z písemných vyjádření předložených Soudnímu dvoru, jakož i z odpovědi předkládajícího soudu na žádost o vysvětlení zaslanou Soudním dvorem nicméně vyplývá, že rozsudkem ze dne 5. července 2012 zrušil Varhoven administrativen sad rozsudek Administrativen sad Sofia-grad ze dne 30. prosince 2010 s tím, že současně zrušil rozhodnutí o oznámení cla. Podle vysvětlení podaných předkládajícím soudem v rámci jeho odpovědi na žádost o vysvětlení, Varhoven administrativen sad v zásadě rozhodl, že sazební zařazení zboží, k němuž dospěl Načalnik a které následně potvrdil Administrativen sad Sofia-grad, nebylo s ohledem na písemnosti a posudky ve spise správné. Kromě toho měl Varhoven administrativen sad za to, že společnost Stoilov nabyla legitimního očekávání, že dotčené zboží bude zařazeno do podpoložky 6303 92 10, jelikož celní orgány v řadě dřívějších celních prohlášení týkajících se zboží pocházejícího od téhož čínského dodavatele uvedené dovozy schválily, a to i po kontrole dokladů, a použily uvedenou podpoložku, aniž uložily jakoukoli sankci.
10.
Pokud jde o účinky zrušení rozhodnutí o oznámení cla na spor v původním řízení, předkládající soud ve své odpovědi na žádost o vysvětlení zaslanou Soudním dvorem připustil, že mu mimo jiné přísluší ověřit, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené pro legalitu rozhodnutí o vymáhání cla, mezi něž patří existence rozhodnutí o oznámení cla. [...]
11.
Načalnik na jednání před Soudním dvorem připustil, že rozhodnutí o oznámení cla již v bulharském právním řádu z důvodu jeho zrušení ze strany Varhoven administrativen sad neexistuje.
12.
S ohledem na tyto poznatky je třeba připomenout, že úkolem Soudního dvora v rámci spolupráce stanovené v článku 267 SFEU není poskytování konzultativních stanovisek in abstracto a že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se během řízení před Soudním dvorem může stát zcela nebo zčásti bezpředmětnou a tudíž irelevantní, takže odpovědi Soudního dvora na tuto žádost by pozbyly svou funkci, tedy napomáhat ke skutečnému vyřešení sporu ( 7 ). Jinými slovy, v rámci součinnosti, kterou Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům v rámci článku 267 SFEU, musí být zajištěno, že těmto soudům přísluší vydat rozhodnutí, které je způsobilé vzít do úvahy připravovaný rozsudek o předběžné otázce ( 8 ).
13.
Na základě uvedené judikatury tak již Soudní dvůr rozhodl, že není namístě rozhodovat o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v případě, že se spor, v jehož rámci byly uvedené otázky položeny, stal bezpředmětným, zejména z důvodu dohody účastníků řízení ( 9 ) nebo z důvodu zpětvzetí návrhu v původním řízení ( 10 ), a to navzdory přání vnitrostátního soudu setrvat na žádosti.
14.
Stejně tak má Soudní dvůr ve světle předestřené skutkové situace za to, že je bezpředmětné rozhodovat o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, pokud tato žádost neumožňuje stanovit prvky výkladu unijního práva, které může předkládající soud užitečně použít, na základě tohoto práva, k vyřešení sporu, který projednává ( 11 ).
15.
Je pravda, že situace dotčená v projednávané věci uvedeným případům přesně neodpovídá.
16.
V souladu s výše uvedenou judikaturou a s ohledem na poznatky, jež má Soudní dvůr k dispozici, je nicméně zřejmé, že předkládajícímu soudu již nepřísluší rozhodnout o sporu v původním řízení způsobem, který by zohlednil rozsudek vydaný v řízení o předběžné otázce, pokud by Soudní dvůr tyto otázky zodpověděl.
17.
Jak totiž ve své odpovědi na žádost o vysvětlení zaslanou Soudním dvorem připustil předkládající soud, rozhodnutí o vymáhání cla nesplňuje v návaznosti na zrušení rozhodnutí o oznámení cla Varhoven administrativen sad jednu z formálních podmínek zákonnosti, neboť toto rozhodnutí již není součástí bulharského právního řádu, což uznal také Načalnik. Předkládajícímu soudu tedy stačí konstatovat – jak již ostatně mohl učinit po vynesení rozsudku Varhoven administrativen sad – že uvedené rozhodnutí o vymáhání cla musí být zrušeno na základě samotného vnitrostátního práva, jak již na jednání před Soudním dvorem správně uvedla společnost Stoilov.
18.
Přestože lze chápat argument Načalnika, podle něhož je v bulharském právu nutno považovat sdělení částky celního dluhu ve smyslu článku 221 celního kodexu (v projednávané věci rozhodnutí o oznámení cla) a vymáhání tohoto dluhu, o němž je rozhodnuto na základě článku 232 uvedeného kodexu, za dva samostatné právní akty, které je možno napadnout samostatnými soudními žalobami, nic to nemění na tom, jak zcela logicky uvedla na jednání před Soudním dvorem Evropská komise, že celní dluh nemůže být vnitrostátním orgánem po právu vymáhán, jestliže zanikl, a to i na základě zrušení rozhodnutí, kterým byl vyměřen, vnitrostátními soudy. Odlišný výklad by vedl k bezdůvodnému obohacení státu.
19.
Předkládající soud musí nezávisle na odpovědích Soudního dvora na čtyři předběžné otázky, které mu předložil, konstatovat, že rozhodnutí o vymáhání cla dotčené ve sporu v původním řízení již z důvodu zrušení rozhodnutí o oznámení cla rozsudkem vydaným Varhoven administrativen sad nesplňuje základní podmínku formální platnosti, a to samotnou existenci celního dluhu, jehož vymáhání se účastníci řízení u tohoto soudu domáhají nebo proti němuž brojí.
20.
Odpovídat na uvedené otázky by tedy znamenalo poskytnout poradní stanovisko k hypotetickým otázkám, což je v rozporu s úkolem Soudního dvora, jenž mu byl v rámci soudní spolupráce zavedené článkem 267 SFEU svěřen.
21.
Z odpovědi předkládajícího soudu na žádost o vysvětlení zaslanou Soudním dvorem lze navíc vytušit úmysl uvedeného soudu postavit Soudní dvůr do role arbitra mezi vlastní posouzení skutkového stavu ve věci v původním řízení a závěry, k nimž dospěl Varhoven administrativen sad v rozsudku, kterým zrušil rozsudek Administrativen sad Sofia‑grad ze dne 30. prosince 2010 a jímž došlo ke změně rozhodnutí o oznámení cla jeho zrušením, zejména pokud jde o důkazy, které vedou k zařazení dotčeného zboží do jedné či druhé sporné sazební podpoložky ( 12 ). Soudnímu dvoru však zjevně nepřísluší zasahovat do posuzování skutkového stavu ve sporu v původním řízení a tím méně brát na sebe roli arbitra mezi nejvyšším soudem a soudem nižšího stupně členského státu.
22.
Z uvedeného podle mého názoru plyne, že by měl Soudní dvůr rozhodnout, že již není namístě rozhodovat o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
23.
Pro případ, že by se Soudní dvůr s uvedenou argumentací přeci jen neztotožnil, odpovím v následujících úvahách stručně a podpůrně na otázky položené předkládajícím soudem.
II – Podpůrná analýza předběžných otázek
A – K první předběžné otázce
24.
První předběžnou otázkou se předkládající soud táže, zda „je třeba výrobky – srolované pásy z netkaných textilií k výrobě vnitřních rolet – zařadit pro účely sazebního zařazení podle [KN] podle jejich vlastností jako ‚tkaninu‘ spadající pod kód celního sazebníku 5407 61 30 nebo podle jejich jediného účelu použití – kterým je výroba vnitřních rolet – pod kód celního sazebníku 63039210, a to s ohledem na následující okolnosti:
a)
pojem ‚zcela zhotovené výrobky‘ ve smyslu poznámky 7 [...] v třídě XI (‚Textilie a textilní výrobky‘) KN, vykládaný ve spojení s bodem 2 písm. a) všeobecných pravidel výkladu KN vztahujících se k pojmu ‚výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno‘, s ohledem na případ uvedený v bodě 2 písm. b) uvedených pravidel, jakož i s ohledem na vlastnosti dotčených výrobků a na možnost, že z nich bude vyroben jediný konečný výrobek;
b)
možnost, že pojem ‚tkanina‘ podle kapitoly 54 položky 5407 61 30 [KN] zahrnuje mimo jiné pásy látky, které mají zpevněné podélné okraje a jsou určeny k výrobě vnitřních rolet jako jediného konečného výrobku, a to s ohledem na výslovné uvedení tohoto konečného výrobku v položce 6303 92 10 KN“.
25.
Tato otázka odráží rozdílné přístupy, které jsou základem sporu v původním řízení, kdy společnost Stoilov uvedla dovozené zboží v celním prohlášení jako zboží spadající do kapitoly 63 KN, zatímco celní orgány měly za to, že zboží v celním prohlášení naplňuje podmínky pro zařazení do kapitoly 54 KN.
26.
Připomínám, že KN je založena na harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží vypracovaném Světovou celní organizací, z něhož přejímá šestimístné položky a podpoložky, pouze sedmé a osmé místo tvoří podrozdělení charakteristická pro kombinovanou nomenklaturu. Ve druhé části nadepsané „Celní sazebník“ uvádí KN zařazení zboží do tříd, kapitol, položek a podpoložek.
27.
Třída XI KN je nadepsána „Textilie a textilní výrobky“. Podle poznámky 7 vztahující se k této třídě se výrazem „zcela zhotovené“ rozumějí:
„a)
výrobky přiříznuté (přistřižené) do jiného než čtvercového nebo obdélníkového tvaru;
b)
dohotovené výrobky, způsobilé pro použití (nebo použitelné po jejich oddělení pouze přestřižením dělicích nití) bez šití nebo jiné práce (například některé prachovky, ručníky, ubrusy, čtyřhranné šátky, pokrývky);
c)
výrobky s okraji jakýmkoli způsobem obroubenými nebo stočenými.“
28.
Součástí třídy XI je jak kapitola 54 KN, tak kapitola 63.
29.
Kapitola 54, nadepsaná „Chemická nekonečná vlákna; pásky a podobné tvary z chemických textilních materiálů“, zahrnuje mimo jiné položku 5407 „Tkaniny z nití ze syntetických nekonečných vláken […]“, jejíž součástí je podpoložka 5407 61 30 „Ostatní barvené tkaniny obsahující 85 % hmotnostních nebo více netvarovaných polyesterových nekonečných vláken ( 13 ).
30.
Co se týče kapitoly 63, podkapitoly I KN, nadepsané „Ostatní zcela zhotovené textilní výrobky“, ta obsahuje položku 6303 „Záclony (včetně závěsů) a vnitřní rolety; záclonky nebo postelové drapérie“, jejíž součástí je podpoložka 6303 92 10 „Ostatní: [jiné než pletené nebo háčkované] ze syntetických vláken z netkaných textilií“. Z poznámky 1 ke kapitole 63 KN vyplývá, že se její podkapitola I, která zahrnuje výrobky z jakékoliv textilie, „vztahuje pouze na zcela zhotovené výrobky“.
31.
Dále je třeba připomenout, že KN obsahuje úvodní obecná ustanovení, která upravují její výklad. Z těchto ustanovení zejména vyplývá, že každé uvedení výrobku v některém z čísel se vztahuje též na výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno, pokud již má při předložení podstatné rysy kompletního nebo dokončeného výrobku. Totéž platí pro zařazení kompletního nebo dokončeného výrobku (nebo výrobku zařazovaného podle tohoto pravidla jako kompletní nebo dokončený výrobek), který je předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ( 14 ). Tato ustanovení dále stanoví, že zboží, které lze zařadit do různých čísel, musí být přednostně zařazeno do čísla, které obsahuje nejspecifičtější popis ( 15 ), přičemž pro právní účely jsou pro zařazení směrodatná znění čísel a názvy tříd, kapitol a podkapitol jsou pouze orientační ( 16 ).
32.
Je třeba rovněž zdůraznit, že při neexistenci specifického zařazení by mělo být dotčené zboží zařazeno s ohledem na jeho objektivní charakteristiky a vlastnosti, jak jsou definovány zněním čísla KN, které představují rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží za účelem zajištění právní jistoty a usnadnění kontrol ( 17 ).
33.
Přestože Soudní dvůr v některých případech rozhodoval o otázce celního zařazení určitého zboží, v zásadě mu nepřísluší, aby se v rámci rozhodování o předběžné otázce a vymezení pravomocí unijního soudu a vnitrostátních soudů, které z něj plyne, k takové otázce vyjadřoval, neboť se jedná o úkol předkládajícího soudu, který tak má učinit ve světle skutkových okolností sporu, o němž rozhoduje, a ve světle výkladu, který mu poskytne Soudní dvůr ( 18 ).
34.
V tomto ohledu mám za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je určení rozsahu pojmu „zcela zhotovené výrobky“ ve smyslu poznámky 7 třídy XI KN tak, aby mohl ověřit, zda zboží uvedené společností Stoilov v celním prohlášení, a sice „materiály na výrobu rolet“, může být skutečně zařazeno do některé z podpoložek kapitoly 63 KN.
35.
Jak totiž uvedla Komise, aby mohlo být dotčené zboží zařazeno do uvedené kapitoly, musí vykazovat znaky zcela zhotovených výrobků, mezi nimiž jsou v rámci této kapitoly uvedeny vnitřní rolety.
36.
Na první pohled se zdají být relevantní pouze dvě z alternativních kritérií uvedených v poznámce 7 třídy XI KN. Vzhledem k tomu, že dotčené zboží má obdélníkový tvar, neodpovídá podle Komise a podle Načalnika kritériu uvedenému v poznámce 7 písm. a) třídy XI, která zahrnuje pouze „výrobky přiříznuté (přistřižené) do jiného než čtvercového nebo obdélníkového tvaru“. Takový závěr, který v konečném důsledku přísluší předkládajícímu soudu, však nepovažuji za zvlášť přesvědčivý vzhledem k tomu, že se jedná o vnitřní rolety, které jsou obecně obdélníkového tvaru. Dovozovat z toho, podobně jako tyto zúčastněné strany, že se na uvedené zboží kapitola 63 nevztahuje, se mi zdá nepřiměřené. Z obdélníkového tvaru dotčeného zboží lze dovodit nejvýše to, že nesplňuje první kritérium poznámky 7 třídy XI.
37.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu b) poznámky 7 téže třídy spadají pod pojem zcela zhotovené výrobky „dohotovené výrobky, způsobilé pro použití“.
38.
Tohoto ustanovení se dovolávala nejen společnost Stoilov během jednání před Soudním dvorem uvádějíc, že dotčené zboží je určeno toliko k jednoduchému sestavení, ale i Varhoven administrativen sad, když ve výše citovaném rozsudku ze dne 5. července 2012 rozhodl, že uvedené zboží bylo dovezeno ve stavu způsobilém k použití, aniž by bylo možno z něj vyrobit něco jiného než vnitřní rolety.
39.
Kromě jiného je třeba zdůraznit, že z obecných ustanovení KN vyplývá, že uvedení výrobku v některém z čísel se vztahuje též na výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno, pokud již má při předložení podstatné rysy kompletního nebo dokončeného výrobku nebo pokud je předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu.
40.
Předkládajícímu soudu tedy přísluší, aby s ohledem na všechny skutkové a právní okolnosti, které mu byly předloženy, ověřil, zda lze dotčené zboží považovat za dohotovené výrobky způsobilé k použití, jež mohou být zařazeny do kapitoly 63 KN.
41.
V opačném případě by mělo uvedené zboží spadat do kapitoly 54 KN.
42.
Domnívám se, že rozdílné pohledy zúčastněných stran na skutečnost, zda je dotčená textilie netkaná či tkaná, mají význam pouze pro určení odpovídající podpoložky, nikoli však pro určení relevantní kapitoly KN, což je z mého pohledu jediná skutečně zásadní otázka.
B – K druhé předběžné otázce
43.
Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda lze mít za to, že u celního deklaranta a u osoby odpovědné za dovoz vzniklo legitimní očekávání ohledně určitého sazebního zařazení zboží, pokud a) u dříve podaného celního prohlášení, jehož předmětem bylo totožné zboží zařazené pod stejný kód celního sazebníku, neodebraly celní orgány po provedené fyzické kontrole, která se mimo jiné týkala sazebního zařazení a o níž byl sepsán protokol, žádné vzorky k analýze a bylo konstatováno, že výrobky odpovídají údajům v celním prohlášení; a b) po propuštění zboží na základě dalších pěti dřívějších celních prohlášení, jež se týkala totožného zboží zařazeného pod stejný kód celního sazebníku a z nichž některá byla podána před datem sepsání protokolu o celní kontrole, který potvrdil správnost sazebního zařazení, a jiná po tomto datu, nedošlo k zahájení žádné další kontroly.
44.
Podle mého názoru by uvedená otázka měla význam pouze v případě, že by předkládající soud dospěl k závěru, že zboží mělo být zařazeno v souladu s rozhodnutím o vymáhání cla do kapitoly 54 KN.
45.
V opačném případě by totiž mělo být uvedené rozhodnutí zrušeno pouze z důvodu nesprávného zařazení zboží, aniž by se předkládající soud musel zabývat případným vznikem legitimního očekávání ohledně zařazení zboží do kapitoly 63 na straně společnosti Stoilov.
46.
V návaznosti na takové vymezení odpovědi je třeba připomenout, že podle článku 68 celního kodexu mohou celní orgány za účelem ověření přijatých celních prohlášení přistoupit buď ke kontrole dokladů podle bodu a) tohoto ustanovení, nebo ke kontrole zboží doprovázené případně odběrem vzorků za účelem hloubkové kontroly nebo analýzy podle bodu b) uvedeného ustanovení.
47.
V projednávané věci předkládající soud ve své otázce uvádí, že společnost Stoilov před podáním celního prohlášení, které je základem sporu v původním řízení, podala řadu celních prohlášení na totožné zboží se stejným sazebním zařazením (kapitola 63 KN), přičemž celní orgány přistoupily v jednom případě k fyzické kontrole dovezeného zboží a v ostatních případech přijaly celní prohlášení společnosti Stoilov na základě pouhé kontroly dokladů, aniž by vznesly námitky proti uvedenému sazebnímu zařazení.
48.
Předkládající soud si tedy klade otázku ohledně případného vzniku legitimního očekávání na straně společnosti Stoilov z důvodu ujištění, která jí celní orgány poskytly, když při kontrole jejích celních prohlášení vztahujících se k předcházejícím dovozům zboží schválily sazební zařazení stejného zboží do kapitoly 63 KN.
49.
V tomto ohledu je třeba připomenout, že celní kodex stanovuje v čl. 220 odst. 2 písm. b) a v článku 239 postupy, na základě kterých celní orgány neprovedou dodatečné zaúčtování cla nebo clo prominou a které sledují stejný cíl, totiž omezit dodatečné platby dovozního cla na situace slučitelné se základní zásadou ochrany legitimního očekávání ( 19 ).
50.
Podle judikatury vztahující se k výkladu prvního z uvedených článků má celní dlužník právo na to, aby bylo upuštěno od vybrání uvedeného cla, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky ( 20 ).
51.
Zaprvé muselo k nevybrání dojít na základě chyby samotných příslušných orgánů. Zadruhé musela být jejich chyba takové povahy, že nemohla být rozpoznána dlužníkem v dobré víře navzdory jeho profesní zkušenosti a vynaložené péči, již musí prokázat. Zatřetí musel celní dlužník dodržet veškerá platná ustanovení o celním prohlášení ( 21 ).
52.
Co se týče první podmínky, tedy existence chyby příslušných orgánů, Soudní dvůr uvedl, že právo na to, aby bylo upuštěno od dodatečného vybrání cla, vzniká pouze v důsledku chyb, jež lze přičíst aktivnímu jednání správních orgánů ( 22 ), přičemž samotné nesprávné celní prohlášení učiněné osobou povinnou zaplatit clo nemůže stačit k tomu, aby bylo možné vyloučit chybu přičitatelnou uvedeným orgánům ( 23 ).
53.
Pokud jde o zjistitelný charakter chyby, které se dopustily příslušné orgány, Soudní dvůr konstatoval, že je třeba ji posuzovat s přihlédnutím ke komplexnosti dotčené právní úpravy a časovému období, po které orgány ve své chybě setrvaly ( 24 ), zatímco, pokud jde o kritérium řádné péče, kterou má prokázat profesionál, Soudní dvůr uvedl, že zmíněný profesionál je v této souvislosti povinen poskytnout příslušným celním orgánům veškeré nezbytné informace stanovené předpisy unijního práva a vnitrostátními předpisy, které je popřípadě doplňují nebo provádějí s ohledem na sazební zacházení požadované pro dotčené zboží ( 25 ).
54.
V obecné rovině lze říci, že předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda jsou splněny všechny tyto podmínky, přičemž uvedená upřesnění nemají nutně vyčerpávající charakter.
55.
V tomto ohledu pouze zdůrazním některé skutečnosti, na jejichž základě se domnívám, že podmínky pro neprovedení dodatečného výběru cla jsou splněny.
56.
Z předkládacího rozhodnutí v této souvislosti vyplývá, že před zahájením sporu v původním řízení provedly celní orgány za účelem ověření celních prohlášení učiněných společností Stoilov fyzickou kontrolu zboží, které je totožné se zbožím dotčeným v tomto sporu, je téhož původu a je zařazeno do kapitoly 63 KN.
57.
Tím, že celní orgány přistoupily k fyzické kontrole zboží, došlo z mého pohledu k aktivnímu jednání celních orgánů ve smyslu výše uvedené judikatury, které se ostatně zdá být potvrzeno opakovanými kontrolami dokumentace.
58.
I když předkládající soud neupřesnil období, během něhož vnitrostátní celní orgány akceptovaly sazební zařazení uváděné společností Stoilov, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, zdá se, že se tento postup týkal několika celních prohlášení podaných v určitém časovém rozmezí.
59.
Mimoto pochybuji o tom, že by chyba příslušných orgánů mohla být přiměřeným způsobem zjistitelná ze strany hospodářského subjektu, který postupuje s řádnou péčí, a to s ohledem na okolnost, že i uvedené orgány musely v rámci hloubkové kontroly přistoupit k vypracování technického posudku s využitím mikroskopu a následně i infračervené spektroskopie, což je v konečném důsledku vedlo k zamítnutí sazebního zařazení dotčeného dovezeného zboží udaného společností Stoilov.
C – Ke třetí předběžné otázce
60.
Třetí předběžnou otázkou se předkládající soud táže, zda je třeba „čl. 243 odst. 1 [celního kodexu] […], vykládat za účelem dodržení zásady překážky věci rozsouzené v tom smyslu, že proti aktu uvedenému v čl. 232 odst. 1 písm. a) uvedeného kodexu lze podat opravný prostředek pouze tehdy, jestliže byl uvedený akt vydán z důvodu nezaplacení ve stanovené lhůtě a pokud tento akt stanoví zároveň částku celního dluhu a podle vnitrostátního práva členského státu představuje exekuční titul pro vymáhání cla.“
61.
Jak správně poznamenává Komise, kromě toho, že je znění této otázky předkládajícího soudu obzvlášť nesrozumitelné, není snadné pochopit její podstatu.
62.
I přes tuto obecnou výhradu, která by snadno mohla vést k závěru, že by tato otázka měla být prohlášena za nepřípustnou, lze uvedenou otázku přeci jen pochopit s ohledem na okolnosti tohoto řízení.
63.
Předkládající soud tím, že výslovně zmínil zásadu překážky věci rozsouzené, chtěl zřejmě předejít případný rozsudek vydaný Varhoven administrativen sad, který by zrušil jeho rozsudek ze dne 30. prosince 2010 týkající se rozhodnutí o oznámení cla, tím, že se in fine táže, zda lze mít na základě celního kodexu za to, že opravný prostředek lze podat pouze proti rozhodnutí o vymáhání cla, čímž vylučuje tuto možnost u rozhodnutí o oznámení cla, a tudíž vylučuje jakýkoli dopad rozsudku vydaného Varhoven administrativen sad zrušujícího posledně zmíněné rozhodnutí na rozsudek, který má vydat sám.
64.
Jinými slovy se domnívám, že se předkládající soud táže, zda lze za napadnutelný akt považovat pouze rozhodnutí o vymáhání cla přijaté na základě článku 232 celního kodexu, zatímco rozhodnutí o oznámení cla je pouze přípravným aktem, který nelze napadnout opravným prostředkem u soudu.
65.
Pokud zní otázka takto, je odpověď samozřejmě záporná.
66.
Tím, že celní kodex v čl. 243 odst. 1 stanoví pouze to, že každá osoba má právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí celních orgánů vydaným při uplatňování celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýkají, zajisté nebrání tomu, aby členské státy, podobně jako Bulharská republika, považovaly na základě vnitrostátního práva sdělení uvedené v čl. 221 odst. 1 tohoto kodexu (v projednávané věci rozhodnutí o oznámení cla) za napadnutelný akt na základě vnitrostátního práva, jak to ostatně uznal předkládající soud a Načalnik.
67.
Administrativen sad Sofia‑grad tím, že v rozsudku ze dne 30. prosince 2010 rozhodl ve věci samé o rozhodnutí o oznámení cla, sám přiznal uvedenému rozhodnutí povahu aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení společnosti Stoilov.
68.
Ustanovení celního kodexu tedy nebrání tomu, aby jak rozhodnutí o oznámení cla, tak rozhodnutí o jeho vymáhání mohla být považována za akty nepříznivě zasahující do právního postavení dovozce a mohla tedy být napadena opravným prostředkem před vnitrostátními soudy.
D – Ke čtvrté předběžné otázce
69.
Čtvrtou a poslední otázkou se předkládající soud táže, zda „je třeba čl. 41 odst. 2 písm. a) a článek 47 [Listiny] […] vykládat v tom smyslu, že v případě, že celní dlužník poté, co mu bylo doručeno sdělení podle čl. 221 odst. 1 celního kodexu, prokazatelně podal návrh na vypracování nezávislého posudku a celní správa o něm výslovně nerozhodla, ani předchozí rozhodnutí neodůvodnila, došlo k neodstranitelnému porušení práva na řádnou správu a práva na obhajobu ve správním řízení, které již nelze napravit v soudním řízení, protože dotyčná osoba má podle procesních pravidel původního řízení možnost vysvětlit své námitky k sazebnímu zařazení zboží až v řízení před soudem prvního stupně tím, že položí otázky nezávislému znalci“.
70.
Především je zapotřebí několika upřesnění k předmětu této otázky.
71.
Zaprvé se mi tato otázka zdá být špatně formulovaná, neboť směřuje k článku 47 Listiny, tedy k zásadě poskytnutí práva na účinnou právní ochranu, zatímco předkládající soud se v zásadě zabývá úvahami týkajícími se dodržování práva být vyslechnut v rámci správního řízení.
72.
Pokud bychom tedy chtěli odpovědět na otázku z hlediska článku 47 Listiny a s přihlédnutím k celkovým okolnostem věci v původním řízení, není pochyb o tom, že společnost Stoilov měla možnost podat návrh na soudní přezkum rozhodnutí o vymáhání cla, o němž se u předkládajícího soudu vede řízení. Pro úplnost musím dodat, že společnost Stoilov měla rovněž možnost podat návrh na soudní přezkum rozhodnutí o oznámení cla, v jehož rámci byl vypracován nezávislý posudek, na jehož základě vyhověl Varhoven administrativen sad kasačnímu opravnému prostředku, který společnost Stoilov podala.
73.
Zadruhé je třeba poukázat na to, že předkládající soud si klade otázku ohledně dodržení práva být vyslechnut ve fázi správního řízení, která následovala po přijetí rozhodnutí o oznámení cla, přičemž toto právo vykládá tak, že v sobě zahrnuje právo nechat vypracovat nezávislý posudek, tedy podat návrh na provedení znaleckého posouzení, který by z časového hlediska předcházel přijetí rozhodnutí o vymáhání cla.
74.
Takový předpoklad podle mého názoru neodpovídá skutkovým okolnostem sporu v původním řízení, neboť společnost Stoilov podala návrh na vypracování nezávislého posudku po přijetí rozhodnutí o vymáhání cla ( 26 ).
75.
Ponecháme-li stranou „právo“ na vypracování nezávislého posudku, lze tuto otázku za účelem zachování jejího užitečného účinku přeformulovat tak, že jejím cílem je zjistit, zda právo být vyslechnut zakotvené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny musí být celní správou dodrženo ještě před přijetím takového rozhodnutí o vymáhání cla, jako je rozhodnutí, které je základem sporu v původním řízení vydané na základě článku 232 celního kodexu.
76.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o vymáhání cla bylo přijato na základě vnitrostátní právní úpravy, která zjevně spadá do působnosti unijního práva, a sice do působnosti celního kodexu, je nepochybné, že se tato situace týká „uplatňování“ unijního práva členským státem ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, takže se na ni použijí práva zakotvená v Listině ( 27 ).
77.
Soudní dvůr již rozhodl, že čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny zaručuje jednotlivci v rámci jeho práva, aby byly jeho záležitosti vyřízeny v souladu se zásadou dobré správy, právo být vyslechnut v každém řízení, které může vést k přijetí aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení ( 28 ), přičemž Soudní dvůr uplatnil toto právo v kontextu řízení o dodatečném vybrání celního dluhu ( 29 ).
78.
Je třeba připomenout, že právo být vyslechnut zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů ( 30 ).
79.
Soudní dvůr ve věci M., která se týkala přezkumu žádosti o azyl a žádosti o podpůrnou ochranu, rovněž zdůraznil, že pokud se členský stát rozhodl zavést dvě odlišná na sebe navazující řízení, je třeba, aby bylo právo být vyslechnut plně zaručeno v rámci každého z těchto řízení ( 31 ). Soudní dvůr dále doplnil, že toto právo musí být dodrženo tím spíše, že podmínky pro přiznání postavení uprchlíka a podmínky pro přiznání statusu podpůrné ochrany nejsou totožné, kdežto vnitrostátní správní orgán odůvodnil zamítnutí žádostí obdobným způsobem ( 32 ).
80.
Aniž bych chtěl popírat určité rozdíly mezi výše uvedenou věcí M. a věcí v původním řízení, vyvstává nicméně otázka, zda se požadavek na dodržení práva být vyslechnut před přijetím každého individuálního správního aktu obdobně použije v takovém kontextu, jako je kontext ve věci v původním řízení, tedy při přijetí dvou po sobě následujících rozhodnutí – rozhodnutí o oznámení cla a následně rozhodnutí o jeho vymáhání – jejichž předmět je téměř totožný.
81.
Načalnik poukázal při jednání před Soudním dvorem na samostatnou povahu obou dotčených rozhodnutí a uvedl, že dodržením práva být vyslechnut ve fázi, která předcházela přijetí rozhodnutí o oznámení cla, bylo dodrženo právo být vyslechnut v řízení, které vedlo k vydání rozhodnutí o vymáhání cla.
82.
Předkládající soud sice neposkytl žádné informace o tom, zda měla společnost Stoilov možnost vyjádřit se užitečným a účinným způsobem k záměru celní správy vydat rozhodnutí o oznámení cla, avšak pokud by se tento předpoklad prokázal, měl bych nicméně za to, že existence a výkon takového práva nevede k odepření práva subjektu, jako je společnost Stoilov, být vyslechnut ve fázi správního řízení, která vedla k přijetí rozhodnutí o vymáhání cla.
83.
Obsah připomínek, které má hospodářský subjekt právo uplatňovat před přijetím rozhodnutí o sdělení cla ve smyslu článku 220 celního kodexu, není totožný s připomínkami, které může vůči správnímu orgánu uplatnit předtím, než ho tento orgán vyzve k zaplacení celního dluhu podle článku 232 uvedeného kodexu.
84.
V prvním případě – pokud má sdělení přijaté podle článku 220 celního kodexu povahu aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení, což je případ bulharského práva – může výkon práva být vyslechnut směřovat ke zpochybnění sazebního zařazení zboží. Podle článků 224 až 229 celního kodexu mohou být v rámci výkonu tohoto práva uvedeny důvody, včetně důvodů hospodářských nebo sociálních, které vedou k podání žádosti správnímu orgánu o odklad platby požadované částky nebo o povolení ulehčení platby. V druhém případě bude moci hospodářský subjekt ještě předtím, než dojde k přijetí rozhodnutí o vymáhání cla doprovázeného výzvou k zaplacení úroků z prodlení, uvést důvody, které brání uložení těchto úroků, včetně hospodářských a sociálních důvodů, a požádat v souladu s čl. 232 odst. 2 celního kodexu správní orgán, aby od uložení úroků upustil.
85.
Obsah připomínek, které mohou být vzneseny v rámci těchto dvou řízení, není zcela totožný, proto pouze dodržení práva být vyslechnut v každé z fází řízení, které vedou k vydání těchto dvou rozhodnutí, umožňuje hospodářskému subjektu vyjádřit užitečným a účinným způsobem své stanovisko.
86.
Závěrem doplňuji, že je na předkládajícím soudu, aby v souladu s vnitrostátním právem a při dodržení zásad efektivity a rovnocennosti vyvodil důsledky z porušení práva zakotvené v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny. V souladu s tímto právem a uvedenými zásadami mu přísluší ověřit, zda má takové porušení ipso facto za následek zrušení rozhodnutí o vymáhání cla nebo zda je tento důsledek podmíněn tím, že dotčený subjekt prokáže, že v případě, že by k takovému porušení práva být vyslechnut nedošlo, mohlo vést řízení k odlišnému výsledku.
III – Závěry
87.
„S ohledem na úvahy uvedené v bodech 12 až 22 tohoto stanoviska navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že není namístě rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené rozhodnutím Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) ze dne 4. dubna 2012.“
( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.
( 2 ) – Kombinovaná nomenklatura tvoří přílohu I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1031/2008 ze dne 19. září 2008 (Úř. věst. L 291, s. 1).
( 3 ) – Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s. 1, dále jen „celní kodex“).
( 4 ) – Podle tohoto ustanovení musí být částka cla, jakmile je zaúčtována, sdělena odpovídajícím způsobem dlužníkovi.
( 5 ) – Podle uvedeného ustanovení musí v zásadě dlužník zaplatit částku cla sdělenou podle článku 221 ve lhůtě, která nesmí přesáhnout deset dní ode dne sdělení této částky.
( 6 ) – Toto ustanovení mimo jiné stanoví, že nebyla-li částka cla zaplacena ve stanovené lhůtě, využijí celní orgány všech možností, jež jim poskytují platné předpisy, včetně vymáhání pohledávky, aby zajistily zaplacení této částky.
( 7 ) – V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. března 1998, Djabali (C-314/96, Recueil, s. I-1149, bod 19), a ze dne 20. ledna 2005, García Blanco (C-225/02, Sb. rozh. s. I-523, bod 28), jakož i usnesení ze dne 10. června 2011, Mohammad Imran (C-155/11 PPU, Sb. rozh. s. I-5095, bod 21), a ze dne 22. října 2012, Šujetová (C‑252/11, bod 15).
( 8 ) – V tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky Djabali (bod 18) a García Blanco (bod 27), jakož i rozsudek ze dne 27. června 2013, Di Donna (C‑492/11, bod 26), a výše uvedené usnesení Šujetová (bod 14).
( 9 ) – Situace ve věci, v níž bylo vydáno výše uvedené usnesení Mohammad Imran.
( 10 ) – Tak jak tomu bylo věci, v níž bylo vydáno výše uvedené usnesení Šujetová.
( 11 ) – Viz rozsudky ze dne 16. září 1982, Vlaeminck (C-132/81, Recueil, s. 2953, bod 13) a ze dne 11. září 2008, Eckelkamp a další (C-11/07, Sb. rozh. s. I-6845, bod 34).
( 12 ) – Předkládající soud totiž uvedl, že rozsudek vydaný Varhoven administrativen sad pro něj nepředstavuje překážku věci rozsouzené, jelikož uvedený rozsudek nemá povahu rozhodnutí, které by určovalo závazný výklad, nýbrž pouze aplikuje celní zákon (a tudíž ustanovení celního kodexu). Otázka vztahu mezi dodržováním unijního práva a zásadou překážky věci rozsouzené tedy v daném případě nevyvstává. K tomuto vztahu viz zejména rozsudky ze dne 30. září 2003, Köbler (C-224/01, Recueil, s. I-10239), ze dne 16. března 2006, Kapferer (C-234/04, Sb. rozh. s. I-2585), a ze dne 3. září 2009 Fallimento Olimpiclub (C-2/08, Sb. rozh. s. I-7501).
( 13 ) – Uvedenou kategorii „Ostatní tkaniny“ je třeba chápat tak, že vylučuje tkaniny vyrobené z vysokopevnostních nití z nylonu nebo jiných polyamidů nebo polyesterů, tkaniny vyrobené z pásků nebo podobných tvarů, tkaniny specifikované v poznámce 9 ke třídě XI, ostatní tkaniny obsahující 85 % hmotnostních nebo více nekonečných vláken z nylonu nebo jiných polyamidů a ostatní tkaniny obsahující 85 % nebo více tvarovaných polyesterových nekonečných vláken.
( 14 ) – Hlava I první části KN bod A odst. 2 písm. a).
( 15 ) – Hlava I první části KN bod A odst. 3 písm. a).
( 16 ) – Hlava I první části KN bod A odst. 1.
( 17 ) – Viz zejména rozsudek ze dne 26. prosince 2000, Eru Portuguesa (C-42/99, Recueil, s. I-7691, bod 13).
( 18 ) – Jak často připomíná Soudní dvůr [viz nejnověji rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Kurcums Metal (C‑558/11, bod 28)], rozhoduje‑li Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce ve věci sazebního zařazení, spočívá jeho úloha spíše v tom, že vnitrostátnímu soudu objasní kritéria, jejichž uplatnění umožní posledně uvedenému soudu dotčené výrobky správně zařadit v KN, než v tom, aby zařazení provedl samotný Soudní dvůr, a to tím spíše, že k tomu nutně nemá k dispozici všechny potřebné údaje. Vnitrostátní soud se tak v každém případě jeví jako nejpovolanější k provedení tohoto zařazení.
( 19 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2008, Heuschen & Schrouff Oriëntal Foods Trading (C-375/07, Sb. rozh. s. I-8691, bod 57 a citovaná judikatura), a usnesení ze dne 1. října 2009, Agrar-Invest-Tatschl v. Komise (C-552/08 P, Sb. rozh. s. I-9265, bod 52).
( 20 ) – V tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 27. června 1991, Mecanarte (C-348/89, Recueil, s. I-3277, body 20 a 23); ze dne 1. dubna 1993, Hewlett Packard France (C-250/91, Recueil, s. I-1819, bod 12); ze dne 14. listopadu 2002, Ilumitrónica (C-251/00, Recueil, s. I-10433, bod 37) a výše uvedené usnesení Agrar-Invest-Tatschl v. Komise (bod 51).
( 21 ) – Viz zejména výše uvedené rozsudky Hewlett Packard France (bod 13) a Ilumitrónica (bod 38).
( 22 ) – Viz výše uvedené rozsudky Mecanarte (bod 23) a Ilumitrónica (bod 42).
( 23 ) – V tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Ilumitrónica (bod 45).
( 24 ) – Tamtéž (bod 56 a citovaná judikatura).
( 25 ) – Tamtéž (bod 61 a citovaná judikatura).
( 26 ) – Viz body 6 a 7 tohoto stanoviska.
( 27 ) – V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson (C‑617/10, bod 21).
( 28 ) – Viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, M. (C‑277/11, body 83 až 85).
( 29 ) – Viz rozsudky ze dne 18. prosince 2008, Sopropé (C-349/07, Sb. rozh. s. I-10369, bod 41), a ze dne 17. června 2010, Komise v. Itálie (C-423/08, Sb. rozh. s. I-5449, bod 45). Dodržení práva být vyslechnut před přijetím sdělení podle článku 220 celního kodexu je předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑129/13, Kamino International Logistics (C‑129/13), probíhající před Soudním dvorem.
( 30 ) – Viz zejména výše uvedené rozsudky Sopropré (bod 37) a M. (bod 87).
( 31 ) – Výše uvedený rozsudek M. (bod 91).
( 32 ) – Tamtéž (bod 92).
Full & Egal Universal Law Academy