3.3.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 65/10
Kasační opravný prostředek podaný dne 17. ledna 2012 Ginem Trevisanatem proti usnesení Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 13. prosince 2011 ve věci T-510/11, Gino Trevisanato v. Evropská komise
(Věc C-25/12 P)
2012/C 65/20
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Gino Trevisanato (zástupce: L. Sulfaro, avvocato)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
—
zrušit v plném rozsahu usnesení vydané Tribunálem (sedmým senátem) dne 13. prosince 2011 ve věci T-510/11, tím, že se shledá přípustnost a pravomoc Tribunálu k projednání návrhových žádání předložených v žalobě pro nečinnost podané navrhovatelem dne 29. září 2011 proti Evropské komisi podle čl. 265 odst. 3 SFEU;
—
poté, co bude vyhověno výše uvedenému návrhovému žádání, rozhodnout ve věci samé a uložit náhradu nákladů řízení tomu účastníku řízení, který nebude mít ve věci úspěch, nebo podpůrně vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatel uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody:
Zaprvé, navrhovatel tvrdí, že usnesení je stiženo závažnou vadou spočívající v nesprávném posouzením skutkového stavu z důvodu zkreslení jeho návrhu. Nenavrhoval, totiž, aby Tribunál určil, že Komise protiprávně nezaujala stanovisko, prostřednictvím odůvodněného stanoviska ve smyslu článku 258 SFEU, k otázce nesprávného provedení do italského právního řádu směrnice 98/59/ES (1) týkající se hromadného propouštění, jak to uvádí usnesení. Naopak navrhovatel navrhoval, aby Tribunál učinil závěr o protiprávní nečinnosti Komise, která je příslušná k vypracování a sdělení navrhovateli právně závazného stanoviska k otázce, která byla čtyři roky po podání stížnosti opětovně položena dne 11. července 2011, ohledně existence práva zaměstnanců ve vedoucích pozicích dovolávat se směrnice 98/59/ES o hromadném propuštění, jež bylo italským soudem odepřeno navrhovateli, s nímž společnost IBM v Itálii rozvázala pracovní poměr v rámci propuštění tohoto typu.
Zadruhé, Tribunál se neprávem prohlásil za nepříslušný, když vycházel z judikatury vyplývající z usnesení Soudního dvora ze dne 26. října 1995, spojené věci C-199/94 P a C-200/94 P, Pevasa a Impesca. Tato judikatura není v projednávané věci relevantní, neboť její kontext se podstatně liší od kontextu uvedeného usnesení.
Konečně Tribunál porušil svůj jednací řád a článek 47 Listiny základních práv, když žalobu nedoručil žalované a v Úředním věstníku zveřejnil její shrnutí a když nekonzultoval generálního advokáta.
(1) Úř. věst. L 225, s 16.
Full & Egal Universal Law Academy