10.3.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 73/23
Žaloba podaná dne 18. ledna 2012 — Evropská komise v. Rada Evropské unie
(Věc C-28/12)
2012/C 73/40
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: G. Valero Jordana, K. Simonsson, S. Bartelt, zmocněnci)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobkyně
—
Zrušit rozhodnutí Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě ze dne 16. června 2011 o podpisu jménem Evropské unie a prozatímním provádění Dohody mezi Spojenými státy americkými na jedné straně, Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, Islandem na straně třetí a Norským královstvím na straně čtvrté o letecké dopravě a o podpisu jménem Evropské unie a prozatímním provádění Doplňkové dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně, Islandem na straně druhé a Norským královstvím na straně třetí o provádění Dohody mezi Spojenými státy americkými na jedné straně, Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, Islandem na straně třetí a Norským královstvím na straně čtvrté o letecké dopravě (2011/708/EU) (1);
—
nařídit zachování účinků rozhodnutí 2011/708/EU;
—
uložit Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
1)
Komise se prostřednictvím této žaloby domáhá zrušení „rozhodnutí Rady a Rady a zástupců vlád členských států Evropské unie zasedajících v Radě“ ze dne 16. června 2011 (rozhodnutí 2011/708/EU) (dále jen „napadené rozhodnutí“ nebo „napadené opatření“), které bylo přijato v oblasti letecké dopravy. Týká se podpisu a prozatímního provádění přistoupení Islandu a Norského království k dohodě o letecké dopravě mezi Spojenými státy na straně jedné a EU a jejími členskými státy na straně druhé, jakož i podpisu a prozatímního provádění Doplňkové dohody k této dohodě.
2)
Žaloba vychází ze tří následujících žalobních důvodů:
3)
Zaprvé, Komise tvrdí, že přijetím napadeného rozhodnutí Rada porušila čl. 13 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) ve spojení s čl. 218 odst. 2 a 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), jelikož z čl. 218 odst. 2 a 5 vyplývá, že Rada je orgánem, který je oprávněn schvalovat podpis a prozatímní uplatňování dohod. Rozhodnutí tedy mělo být přijato výhradně Radou a nikoliv také členskými státy zasedajícími v Radě.
4)
Svým druhým žalobním důvodem Komise namítá, že přijetím napadeného rozhodnutí Rada porušila první pododstavec čl. 218 odst. 8 SFEU ve spojení s čl. 100 odst. 2 SFEU, podle něhož Rada bude jednat v kvalifikované většině. Rozhodnutí členských států zasedajících v Radě není rozhodnutím Rady, ale aktem přijatým kolektivně členskými státy a nikoliv v jejich postavení jako členové Rady. Z důvodu jeho povahy takovýto akt vyžaduje jednomyslnost. Přijetí obou rozhodnutí jako jediného a podřízení tohoto rozhodnutí podmínce jednomyslnosti zbavuje pravidlo kvalifikované většiny stanovené v prvním pododstavci čl. 218 odst. 8 SFEU jeho vlastní povahy.
5)
Konečně, Rada porušila cíle stanovené ve Smlouvách a zásadu skutečné spolupráce stanovenou v čl. 13 odst. 2 SEU. Rada by měla vykonávat své pravomoci, aniž by obcházela unijní institucionální rámec a unijní postupy stanovené v článku 218 SFEU a měla by tak činit v souladu s cíli stanovenými ve Smlouvách.
(1) Úř. věst. L 283, s. 1.
Full & Egal Universal Law Academy