31.3.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 98/17
Kasační opravný prostředek podaný dne 27. ledna 2012 Václavem Hrbkem proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 15. listopadu 2011 ve věci T-434/10, Václav Hrbek v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
(Věc C-42/12 P)
2012/C 98/29
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“): Václav Hrbek (zástupce: M. Sabatier, advokát)
Další účastník řízení: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), Outdoor Group Ltd (The)
Návrhová žádání navrhovatele
—
vyhovět podle článku 61 statutu Soudního dvora a článku 113 jednacího řádu kasačnímu opravnému prostředku, a v souladu s tím v plném rozsahu zrušit rozsudek Tribunálu ve věci T-434/10
—
pokud to stav řízení umožňuje, vydat konečné rozhodnutí ve věci zrušením rozhodnutí námitkového oddělení OHIM ze dne 29. září 2009, kterým bylo rozhodnuto o námitce č. B 1 276 692, a rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 8. července 2010 ve věci R 1441/2009-2, a uložil žalovaným náhradu nákladů řízení, které vznikly v řízení před Tribunálem a Soudním dvorem, jakož i nákladů vzniklých v námitkovém řízení před OHIM, v souladu s článkem 122 jednacího řádu,
—
podpůrně, pokud to stav řízení neumožňuje, vrátit věc Tribunálu k rozhodnutí v souladu se závaznými požadavky stanovenými Soudním dvorem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel uvádí, že napadený rozsudek je stižen vadami spočívajícími v nesprávném výkladu a nesprávném použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (dále jen „NOZS“) (1) ve znění pozdějších změn (nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 (2), které vstoupilo v platnost dne 13. dubna 2009).
Navrhovatel Tribunálu vytýká, že nepřezkoumal sporné ochranné známky na základě kritérií „celkového posouzení“ nebo „celkového dojmu“.
Tribunál neuplatnil výše uvedenou zásadu, neboť své posouzení založil výhradně na tom, že obě ochranné známky vykazují prvek „ALPINE“. Omezil se na konstatování toho, že obě porovnávané ochranné známky jsou podobné, jelikož obě obsahují slovní prvek „ALPINE“, přičemž nepřezkoumal označení jako celek, a ani nevysvětlil , proč druhé slovo a obrazové prvky jako celek nestačí k vyloučení nebezpečí záměny.
Navrhovatel Tribunálu vytýká, že v napadeném rozsudku jednak nezohlednil některé velmi důležité a relevantní faktory, a jednak správně neuplatnil některá velmi významná kritéria, zejména nedostatek rozlišovací způsobilosti a popisnou povahu slovního prvku „ALPINE“.
Tribunál ve svých závěrech nevycházel z významu výrazu „alpine“ ve všech jazycích Evropské unie. Tribunál se kromě toho dopustil omylu, když nevyvodil správné právní důsledky ze svých vlastních zjištění týkajících se jednoznačného významu výrazu „alpine“ a nevyvodil jasný závěr ohledně nedostatku rozlišovací způsobilosti a popisné povahy slova „alpine“, přičemž se domníval, že uvedená nízká rozlišovací způsobilost nebo popisná povaha prvku „alpine“ nemůže zabránit vzniku pravděpodobnosti záměny. Tribunál rozhodl, že „ALPINE“ je dominantním prvkem obou označení, přičemž nezohlednil nedostatek, anebo alespoň velmi nízkou úroveň rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky ALPINE. Odůvodnění napadeného rozsudku je stiženo rozporností, která Tribunál přivedla k nesprávnému rozhodnutí, že sporné ochranné známky jsou si pojmově podobné, aniž by zohlednil nedostatek, anebo alespoň nízkou úroveň rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky ALPINE. Pojmové srovnání slovního prvku „ALPINE“ je irelevantní z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti.
Navrhovatel Tribunálu vytýká, že se v napadeném rozsudku dopustil omylu, když nevyvodil správné právní důsledky ze svých vlastních zjištění týkajících se stupně pozornosti relevantní veřejnosti.
Tribunál nemohl, aniž by si protiřečil, zastávat názor, že pokud jde o lyžařské oblečení, lyžařskou obuv, pokrývky hlavy, jakož i batohy a ruksaky, tato část relevantní veřejnosti je složena z dobře informovaných a zvláště pozorných spotřebitelů, a potvrdit, že ochranné známky a zboží jsou si podobné.
Navrhovatel vytýká, že napadený rozsudek je stižen vadami spočívajícími ve zkreslení skutkového stavu a porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o srovnání výrobků.
Tribunál se domníval, že navrhovatel nepředložil konkrétní argumenty, které by mohly zpochybnit závěry odvolacího senátu. Pokud jde o posouzení stupně podobnosti dotčeného zboží a služeb, nelze zohledňovat skutečnosti, které nejsou prokázané nebo všeobecně známé. Důkazní břemeno spočívající v prokázání toho, že zboží a služby jsou si podobné, nese navrhovatel v námitkovém řízení, a nikoli majitel přihlašované ochranné známky. Tribunál je povinen uvést právní základ svého rozhodnutí a musí ho odůvodnit. Tribunál neprokázal, že dotčené zboží je stejné, podobné nebo doplňující se na trhu, ale omezil se pouze na tvrzení, které nepodložil důvody a ani neuvedl příklady na podporu své domněnky.
(1) (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).
(2) (Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1).
Full & Egal Universal Law Academy