21.4.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 118/14
Žaloba podaná dne 9. února 2012 — Rada Evropské unie v. Evropská komise
(Věc C-66/12)
2012/C 118/23
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer a J. Herrmann, zmocněnci)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání žalobkyně
—
zrušit na základě článku 263 SFEU sdělení Komise COM(2011) 829 final ze dne 24. listopadu 2011 v části, v níž Komise tímto sdělením s konečnou platností rozhodla, že Evropskému parlamentu a Radě nepředloží příslušné návrhy na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu služebního řádu, a zrušit rovněž na základě článku 263 SFEU návrh Komise týkající se nařízení Rady, kterým se s účinkem ode dne 1. července 2011 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody, a
—
podpůrně určit na základě článku 265 SFEU, že došlo k porušení Smluv tím, že žalovaná nepředložila Evropskému parlamentu a Radě návrhy na základě článku 10 přílohy XI služebního řádu;
—
uložit žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu prvního bodu své žaloby, který zní na zrušení sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2011, uplatňuje Rada jediný žalobní důvod vycházející z porušení článku 10 přílohy XI služebního řádu ve spojení s čl. 13 odst. 2 větou druhou SEU a s článkem 241 SFEU. Rada tvrdí, že závěr Komise, podle kterého v rámci Unie nedošlo k závažnému a náhlému zhoršení ekonomické a sociální situace, je v několika ohledech chybný: Komise podle ní nevzala v úvahu veškeré dostupné a relevantní objektivní údaje a chybně kvalifikovala některé údaje, na kterých se zakládala její analýza. Vzhledem k tomu, že podle rozsudku Soudního dvora ze dne 24. listopadu 2010 ve věci C-40/10 (bod 79) „je výkon pravomoci přiznané Komisi (článkem 10 přílohy XI), tj. pravomoci předkládat příslušné návrhy, pouhou možností tohoto orgánu“, tyto chyby v právní kvalifikaci skutkových okolností, jež mají charakter zjevně nesprávného posouzení, mají za následek protiprávnost rozhodnutí Komise nepředkládat na tomto základě příslušné návrhy. Tímto odmítavým rozhodnutím též Komise porušila povinnost loajální spolupráce (čl. 13 odst. 2 SEU).
Druhý bod žaloby zní na zrušení návrhu nařízení o úpravě odměn a důchodů úředníků založeného na „obvyklé metodě“ podle článku 3 přílohy XI služebního řádu. Rada tvrdí, že tento návrh je aktem zakládajícím právní účinky, neboť podle bodu 71 výše uvedeného rozsudku ve věci C-40/10 „se Rada nemůže dovolávat v rámci uvedeného článku 3 prostoru pro uvážení, který přesahuje rámec kritérií stanovených v tomto posledně uvedeném článku“. Tím, že se Komise rozhodla předložit návrh založený na „obvyklé metodě“ namísto návrhu založeného na doložce o výjimce obsažené v článku 10 přílohy XI, připravila Evropský parlament a Radu o možnost využít svého prostoru pro uvážení ve vztahu ke kritériím zakotveným v této doložce o výjimce. Toto rozhodnutí trpí stejnými chybami jako závěr Komise obsažený ve sdělení ze dne 24. listopadu 2011, podle kterého v rámci Unie nedošlo k závažnému a náhlému zhoršení ekonomické a sociální situace. Rada dále uvádí, že předložením návrhu na úpravu odměn založeného na „obvyklé metodě“ Komise také porušila povinnost loajální spolupráce (čl. 13 odst. 2 SEU).
Rada nakonec podpůrně tvrdí, že pokud by Soudní dvůr nepovažoval sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2011 za vyjádření Komise ve smyslu čl. 265 druhého pododstavce SFEU, Komise porušila povinnost vyplývající z článku 241 SFEU ve spojení s článkem 10 přílohy XI služebního řádu, tak jak jej vyložil Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku ve věci C-40/10 (bod 79), tj. povinnost předložit na tomto základě návrh.
Full & Egal Universal Law Academy