16.3.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 79/6
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Madrid (Španělsko) dne 18. prosince 2012 — Compañía Europea de Viajeros de España S.A. v. Tribunal Económico Administrativo Regional de Madrid (Ministerio de Economia y Hacienda)
(Věc C-592/12)
2013/C 79/12
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Tribunal Superior de Justicia de Madrid
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Compañía Europea de Viajeros de España S.A.
Žalovaný: Tribunal Económico Administrativo Regional de Madrid (Ministerio de Economia y Hacienda)
Předběžné otázky
1)
Musí být čl. 3 odst. 2 směrnice Rady 92/12/EHS (1) ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani a zejména požadavek na uložení konkrétní daně „ze zvláštních důvodů“, vykládán v tom smyslu,
a)
že vyžaduje, aby z tohoto zvláštního důvodu nebyla uložena jiná harmonizovaná daň;
b)
že se jedná o důvod čistě rozpočtový tehdy, byla-li konkrétní daň zavedena současně s převedením určitých pravomocí na určitá autonomní společenství, kterým se zároveň za účelem pokrytí části výdajů vzniklých na základě převedených pravomocí svěřují výnosy z této vybrané daně s tím, že lze stanovit různé sazby daně v závislosti na území každého autonomního společenství;
c)
že v případě záporné odpovědi na předchozí otázku musí být pojem „zvláštní důvod“ vykládán v tom smyslu, že daň musí být uložena výhradně z tohoto zvláštního důvodu nebo naopak připouští, aby daň byla uložena z několika různých důvodů, k nimž patří také důvod čistě rozpočtový určený k získání peněžních prostředků k financování konkrétních pravomocí?
d)
V případě odpovědi na předchozí otázku v tom smyslu, že se připouští, aby daň byla uložena z různých důvodů, jak důležitý musí být pro účely čl. 3 odst. 2 směrnice 92/12 konkrétní důvod, aby byl splněn požadavek, že daň je uložena ze „zvláštního důvodu“ ve smyslu, který připouští judikatura Soudního dvora, a jaká by byla kritéria pro vymezení hlavního důvodu ve vztahu k dodatečnému důvodu?
2)
Brání čl. 3 odst. 2 směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani a zejména předpoklad splnění pravidel zdaňování platných pro spotřební daně a pro daň z přidané hodnoty, pokud jde o stanovení vzniku daňové povinnosti,
a)
neharmonizované nepřímé dani, jako je DMPVMO, k níž na rozdíl od harmonizované daně, jako je daň z minerálních olejů, k níž vzniká daňová povinnost v okamžiku, kdy výrobky opustí poslední sklad s daňovým dozorem nebo od daně z přidané hodnoty — která se i přesto, že daňová povinnost k ní vzniká také v okamžiku konečného maloobchodního prodeje, vyžaduje v každé fázi procesu výroby a distribuce — vzniká daňová povinnost v okamžiku maloobchodního prodeje pohonných hmot konečnému spotřebiteli, z toho důvodu, že nedodržuje — ve smyslu rozsudku EKW a Wein & Co (2) (bod 47) — obecný systém obou výše uvedených způsobů zdanění, jak je upraven právními předpisy Společenství?
b)
V případě záporné odpovědi na předchozí otázku, musí být uvedený čl. 3 odst. 2 vykládán v tom smyslu, že uvedený předpoklad dodržení obecného systému je splněn, pokud neharmonizovaná nepřímá daň, v tomto případě DMPVMO, nemá vliv — ve smyslu, že nebrání ani neztěžuje — na obvyklý způsob vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani nebo k dani z přidané hodnoty, aniž by nutně musely existovat shody, pokud jde o vznik daňové povinnosti?
(1) Úř. věst. L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179.
(2) Rozsudek ze dne 9. března 2000 (C-437/97, Recueil s. I-1157)
Full & Egal Universal Law Academy