12.5.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 138/19
Žaloba podaná dne 14. března 2012 — Viasat Broadcasting UK v. Komise
(Věc T-125/12)
2012/C 138/37
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Viasat Broadcasting UK Ltd (West Drayton, Middlesex, Spojené království) (zástupci: S. Kalsmose-Hjelmborg a M. Honoré, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 20. dubna 2011 ve věci C 2/03 o opatřeních uplatněných Dánskem ve prospěch TV2/Danmark (rozhodnutí 2011/839/EU) (Úř. věst. 2011, L 340, s. 1);
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.
1)
První žalobní důvod vychází z tvrzení, že se žalovaná dopustila nesprávného právního posouzení při přezkumu slučitelnosti podle čl. 106 odst. 2 SFEU, jelikož nevyvodila potřebné závěry ze zjištění, že vyrovnávací platby poskytnuté TV 2 za závazek veřejné služby byly přiznány s porušením druhé a čtvrté podmínky rozsudku Altmark (věc C-280/00, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg, Recueil, s. I-7747).
1.1
Co se týče vzájemného vztahu mezi druhou podmínkou rozsudku Altmark a čl. 106 odst. 2 SFEU, žalobkyně tvrdí, že
—
požadavek transparentnosti obsažený v druhé podmínce rozsudku Altmark platí i pro přezkum provedený žalovanou podle čl. 106 odst. 2 SFEU;
—
žalovaná již požaduje dodržování ostatních čistě formálních požadavků pro dosažení souladu s čl. 106 odst. 2 SFEU;
—
článek 106 odst. 2 SFEU již obsahuje požadavek transparentnosti a přítomnosti určitých strukturálních záruk;
—
druhá podmínka rozsudku Altmark se již odráží v různých sděleních a rozhodnutích Komise týkajících se uplatnitelnosti čl. 106 odst. 2 SFEU — rovněž v oblasti služeb veřejnoprávního vysílání; a
—
neexistuje přesvědčivý důvod, proč by žalovaná neměla v projednávané věci zohlednit vlastní výklad čl. 106 odst. 2 SFEU podaný v různých sděleních a rozhodnutích, zejména vychází-li výklad Komise z vývoje judikatury.
1.2
Co se týče vzájemného vztahu mezi čtvrtou podmínkou rozsudku Altmark a čl. 106 odst. 2 SFEU, žalobkyně uvádí, že
—
pro hospodářskou soutěž na trhu by mělo nezohlednění efektivnosti služeb veřejnoprávního vysílání pro účely uplatnění čl. 106 odst. 2 SFEU při neexistenci veřejné soutěže škodlivé důsledky;
—
narušení hospodářské soutěže by bylo zvlášť významné v odvětví televizního vysílání, jelikož veškeré náklady vynaložené veřejnoprávním operátorem lze charakterizovat jako dodatečné náklady veřejné služby, jež mohou být kompenzovány členským státem, a kde neexistuje povinnost zkoumat, zda náklady vyplývají z neefektivního řízení nebo ze závazku veřejné služby;
—
kompenzace veřejné služby může tedy být použita jakožto de facto záchranná podpora nebo provozní podpora, která společnosti v úpadku umožňuje pokračovat v činnosti, aniž by se přikročilo k její restrukturalizaci nebo likvidaci;
—
přezkum efektivity nečiní z čl. 106 odst. 2 SFEU „mrtvou literu zákona“, jelikož Komise může v závislosti na okolnostech případu schválit kompenzaci, která převyšuje nákladu průměrného dobře vedeného podniku; a
—
cílem čl. 106 odst. 2 SFEU, jak je vykládán ve světle Amsterdamského protokolu, není chránit konkrétního provozovatele veřejnoprávního televizního vysílání před pravidly hospodářské soutěže, nýbrž chránit svobodu členských států vymezovat úkoly veřejných služeb a zajistit, aby občané obdrželi veřejné služby s nejmenšími možnými náklady pro společnost.
2)
Druhý žalobní důvod vychází z tvrzení, že žalovaná porušila článek 296 SFEU, jelikož neuvedla důvody pro schválení podpory podle čl. 106 odst. 2 SFEU, kdy nebyla dodržena druhá a čtvrtá podmínka rozsudku Altmark.
Full & Egal Universal Law Academy