9.6.2012
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 165/30
Žaloba podaná dne 4. dubna 2012 — Deutsche Post v. Komise
(Věc T-152/12)
2012/C 165/51
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Deutsche Post AG (Bonn, Německo) (zástupci: J. Sedemund, T. Lübbig a M. Klasse, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil článek 1 a článek 2, jakož i články 4 až 6 rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. ledna 2012 o opatření Německa C 36/2007 (ex NN 25/2007) ve prospěch společnosti Deutsche Post AG (dokument Komise č. K(2012) 184 v konečném znění);
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně celkem třináct žalobních důvodů:
A.
Na podporu svého návrhu na zrušení článku 1, jakož i článků 4 až 6 rozhodnutí Komise ze dne 25. ledna 2012 předkládá žalobkyně deset žalobních důvodů:
1)
První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU
chybnou a v rozporu s judikaturou Tribunálu ve věci „Combus“ (1) stojící kvalifikací částečného státního financování nákladů na „zděděné“ penzijní závazky bývalého státního podniku jako podpory;
2)
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 108 odst. 1 SFEU a čl. 1 písm. b) (i) nařízení (ES) č. 659/1999 (2)
chybnou kvalifikací částečného státního financování nákladů na „zděděné“ penzijní závazky jako „nových“ podpor;
3)
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU
chybným nakládáním s regulovanými cenami jako s prvkem státní podpory v rozporu s judikaturou Soudního dvora ve věci PreussenElektra (3) jakož i vytýkáním pouhé (údajně) nesprávné kalkulace nákladů mezi dvěma skupinami produktů jako prvku státní podpory;
4)
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z překročení věcné a diskreční pravomoci jakož i z porušení zákazu diskriminace a povinnosti loajální spolupráce s členskými státy
retroaktivním zásahem do vnitrostátní regulace cen i přes dlouholetou znalost této regulace a v rozporu s veškerou dosavadní rozhodovací praxí Komise;
5)
Pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 107 odst. 1 a 3 SFEU
chybným stanovením příspěvků na sociální zabezpečení, které musí nést soukromí soutěžitelé („referenční hodnota“), jakož i fiktivním zvýšením skutečných hrubých platů úředníků jako základu pro výpočet při použití „referenční hodnoty“;
6)
Šestý žalobní důvod vycházející z nedostatečnosti odůvodnění podle článku 296 SFEU
tím, že velmi rozsáhlý obsah napadeného rozhodnutí je z části nejasný, rozporuplný nebo nesrozumitelný a není možné jednoznačně rozpoznat souvislost jednotlivých částí;
7)
Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení zásady určitosti a čl. 107 odst. 1 SFEU
z důvodu rozporuplného popisu a nerozpoznatelnosti základu pro výpočet částky, jež má být vrácena;
8)
Osmý žalobní důvod vycházející z porušení práva na „přiměřeně dlouhou dobu trvání řízení“ jako součásti práva na „řádnou správu“ zakotveného v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 659/1999
více než dvanáctiletou dobou trvání řízení od rozhodnutí o zahájení řízení v roce 1999 až do napadeného rozhodnutí ze dne 25. ledna 2012;
9)
Devátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na „řádnou správu“ zakotveného v čl. 41 odst. 1 Listiny, jakož i z porušení článku 15 nařízení č. 659/1999
naprostou nečinností pokud jde o regulaci cen podle § 20 odst. 2 PostG, která byla Komisi známa nejpozději od roku 1999, přesto však byla až po více než jedenácti letech rozhodnutím o rozšíření řízení ze dne 10. května 2011 učiněna předmětem řízení;
10)
Desátý žalobní důvod vycházející z porušení zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a řádné správy, které jsou chráněny základními právy, jakož i z porušení čl. 7 odst. 1 nařízení č. 659/1999
pominutím řízení ukončující povahy rozhodnutí z roku 2002, které — v rozporu se závaznou povinností vyplývající z čl. 7 odst. 1 nařízení č. 659/1999 — státní opatření, která byla předmětem řízení, a ke kterým patřily i náklady na „zděděné“ penzijní závazky, podle tvrzení Komise neupravovala „s konečnou platností“.
B.
Na podporu svého návrhu na zrušení článku 2 rozhodnutí Komise ze dne 25. ledna 2012 předkládá žalobkyně další tři žalobní důvody:
11)
Jedenáctý žalobní důvod vycházející z porušení zásad „řádné správy“ a „přiměřené doby trvání řízení“
z důvodu protiprávního neprovedení přezkumu existence „nadměrné náhrady“ prostřednictvím „finančního vyrovnání“ od roku 1999, tak jak to ve svém rozsudku ze dne 1. července 2008 ve věci Deutsche Post v. Komise, T-266/02, již Tribunál konstatoval;
12)
Dvanáctý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 106 odst. 2 SFEU
nedostatečným odůvodněním okolnosti, že v projednávaném případě není splněno čtvrté kritérium rozsudku „Altmark“ (4);
13)
Třináctý žalobní důvod vycházející z chybného použití skutkové podstaty státní podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU
tím, že „finanční vyrovnání“ splňuje znaky skutkové podstaty služby obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.
(1) Rozsudek Tribunálu ze dne 16. března 2004, Danske Busvognmænd v. Komise (T-157/01, Recueil 2004, s. II-917).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
(3) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2001, PreussenElektra (C-379/98, Recueil, s. I-2099).
(4) Rozsudek ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C-280/00, Recueil, s. I-7747).
Full & Egal Universal Law Academy