17.11.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 409/10
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 11. září 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberster Gerichtshof – Rakousko) – A v. B a další
(Věc C-112/13) (1)
(„Článek 267 SFEU - Vnitrostátní ústava - Povinné incidenční řízení kontroly ústavnosti - Přezkum souladu vnitrostátního zákona jak s právem Unie, tak s vnitrostátní ústavou - Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech - Neexistence bydliště nebo známého místa pobytu žalovaného na území členského státu - Ujednání o příslušnosti v případě účasti žalovaného na řízení před soudem - Opatrovník žalovaného pro případ nepřítomnosti“)
2014/C 409/14
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Oberster Gerichtshof
Účastníci původního řízení
Žalobce: A
Žalovaní: B, C, D, E, F, G, H
Výrok
1)
Unijní právo, a zejména článek 267 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení – podle které jsou obecné soudy rozhodující o odvolání nebo v posledním stupni řízení povinny v případě, že dospějí k závěru, že vnitrostátní zákon je v rozporu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, předložit v rámci řízení, které před nimi probíhá, ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona namísto toho, aby se v konkrétním případě omezily na jeho nepoužití – v rozsahu, v němž přednostní povaha tohoto řízení brání ve svém důsledku těmto obecným soudům ve výkonu jejich pravomoci nebo v plnění jejich povinnosti obrátit se na Soudní dvůr s předběžnými otázkami, a to jak před podáním takového návrhu vnitrostátnímu soudu pověřenému výkonem kontroly ústavnosti zákonů, tak případně po rozhodnutí tohoto soudu o uvedeném návrhu. Unijní právo, a zejména článek 267 SFEU musí být naopak vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, pokud si uvedené obecné soudy ponechávají volnost:
—
obrátit se v kterémkoli okamžiku v průběhu řízení, který považují za vhodný, a dokonce i po ukončení incidenčního řízení o kontrole ústavnosti zákonů, na Soudní dvůr s jakoukoli předběžnou otázkou, kterou pokládají za nezbytnou,
—
přijmout jakékoli opatření nezbytné k zajištění předběžné soudní ochrany práv přiznaných právním řádem Unie a
—
po ukončení takového incidenčního řízení upustit od použití dotčeného ustanovení vnitrostátního právního předpisu, pokud rozhodnou, že je v rozporu s právem Unie.
Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda lze vnitrostátní právní předpisy vykládat v souladu s těmito požadavky unijního práva.
2)
Článek 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být ve světle článku 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že pokud vnitrostátní soud ustanoví žalovanému, jemuž nebyl doručen návrh na zahájení řízení z důvodu, že není znám jeho pobyt, opatrovníka žalovaného pro případ jeho nepřítomnosti, neznamená skutečnost, že se tento opatrovník účastní řízení před soudem podle vnitrostátních předpisů, to, že se řízení před soudem účastní tento žalovaný ve smyslu článku 24 tohoto nařízení, čímž by byla založena mezinárodní příslušnost tohoto soudu.
(1) Úř. věst. C 226, 3.8.2013.
Full & Egal Universal Law Academy