5.5.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 135/16
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 13. března 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Commissione Tributaria Regionale di Mestre-Venezia – Itálie) – Società Italiana Commercio e Servizi srl, v likvidaci (SICES) a další v. Agenzia Dogane Ufficio delle Dogane di Venezia
(Věc C-155/13) (1)
(„Zemědělství - Nařízení (ES) č. 341/2007 - Článek 6 odst. 4 - Celní kvóty - Česnek čínského původu - Dovozní licence - Nepřevoditelnost práv plynoucích z některých dovozních licencí - Obcházení - Zneužití práva“)
2014/C 135/17
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Commissione Tributaria Regionale di Mestre-Venezia
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Società Italiana Commercio e Servizi srl, v likvidaci (SICES), Agrima KG D. Gritsch Herbert & Gritsch Michael & Co., Agricola Lusia srl, Romagnoli Fratelli SpA, Agrimediterranea srl, Francesco Parini, Duoccio srl, Centro di Assistenza Doganale Triveneto Service srl, Novafruit srl, Evergreen Fruit Promotion srl
Žalovaný: Agenzia Dogane Ufficio delle Dogane di Venezia
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Commissione Tributaria Regionale di Mestre-Venezia – Výklad článku 6 nařízení Komise (ES) 341/2007 ze dne 29. března 2007 o otevření a správě celních kvót a zavedení režimu dovozních licencí a osvědčení o původu pro česnek a některé jiné zemědělské produkty dovážené ze třetích zemí (Úř. věst. L 90, s. 12) – Nepřevoditelnost práv plynoucích z licencí „A“ – Společnosti, které jsou držitelkami dovozních licencí a které před dovozem koupily čínský česnek prostřednictvím společnosti, jež není držitelkou takových licencí, a které po zaplacení cel předmětný česnek opětovně prodaly téže společnosti
Výrok
Článek 6 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 341/2007 ze dne 29. března 2007 o otevření a správě celních kvót a zavedení režimu dovozních licencí a osvědčení o původu pro česnek a některé jiné zemědělské produkty dovážené ze třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě nebrání transakcím, kterými dovozce, jenž je držitelem licencí na dovoz se sníženou celní sazbou, nakoupí zboží mimo Evropskou unii od subjektu, jenž je sám tradičním dovozcem ve smyslu čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení, avšak vyčerpal vlastní licence na dovoz se sníženou celní sazbou, a pak mu ho zpětně prodá poté, co ho doveze do Unie. Takové transakce nicméně představují zneužití práva, pokud byly vytvořeny uměle za hlavním účelem využití preferenčního sazebního režimu. K ověření existence zneužívající praktiky je zapotřebí, aby předkládající soud zohlednil všechny skutečnosti a okolnosti projednávaného případu, včetně obchodních transakcí, které dotčenému dovozu předcházely a po něm následovaly.
(1) Úř. věst. C 178, 22.6.2013.
Full & Egal Universal Law Academy