25.8.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 282/12
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 19. června 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundespatentgericht – Německo) – Oberbank AG (C-217/13), Banco Santander SA (C-218/13), Santander Consumer Bank AG (C-218/13) v. Deutscher Sparkassen- und Giroverband eV
(Spojené věci C-217/13 a C-218/13) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Ochranné známky - Směrnice 2008/95/ES - Článek 3 odstavce 1 a 3 - Ochranná známka sestávající z červené barvy bez obrysů, zapsaná pro bankovní služby - Návrh na prohlášení neplatnosti - Rozlišovací způsobilost získaná užíváním - Důkaz - Průzkum mezi spotřebiteli - Okamžik, kdy musí být rozlišovací způsobilost užíváním získána - Důkazní břemeno“)
2014/C 282/17
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundespatentgericht
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Oberbank AG (C-217/13), Banco Santander SA (C-218/13), Santander Consumer Bank AG (C-218/13)
Žalovaná: Deutscher Sparkassen- und Giroverband eV
Výrok
1)
Článek 3 odst. 1 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, musí být vykládán v tom smyslu, že brání výkladu vnitrostátního práva, podle kterého je v rámci řízení, která se zabývají otázkou, zda barevná ochranná známka bez obrysů získala rozlišovací způsobilost užíváním, ve všech případech nutné, aby výsledek průzkumu mezi spotřebiteli dosáhl stupně rozpoznatelnosti této ochranné známky nejméně ve výši 70 %.
2)
Pokud členský stát nevyužil možnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 druhé větě směrnice 2008/95, musí být čl. 3 odst. 3 první věta této směrnice vykládán v tom smyslu, že v rámci řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky postrádající vlastní rozlišovací způsobilost je třeba za účelem posouzení, zda tato ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, přezkoumat, zda byla taková způsobilost získána před dnem podání přihlášky k zápisu této ochranné známky. V tomto ohledu je irelevantní, že majitel sporné ochranné známky tvrdí, že tato známka v každém případě získala rozlišovací způsobilost užíváním po podání přihlášky k zápisu, ale před jejím zápisem.
3)
Pokud členský stát nevyužil možnosti stanovené v čl. 3 odst. 3 druhé větě směrnice 2008/95, musí být čl. 3 odst. 3 první věta uvedené směrnice vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v rámci řízení o prohlášení neplatnosti byla sporná ochranná známka prohlášena za neplatnou, pokud postrádá vlastní rozlišovací způsobilost a její majitel není schopen prokázat, že tato ochranná známka získala před podáním přihlášky k zápisu rozlišovací způsobilost v důsledku svého užívání.
(1) Úř. věst. C 189, 29.6.2013.
Full & Egal Universal Law Academy