4.8.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 253/11
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5. června 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce High Court of Ireland – Irsko) – I v. Health Service Executive
(Věc C-255/13) (1)
(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Sociální zabezpečení - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Článek 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2 - Nařízení (ES) č. 987/2009 - Článek 11 - Státní příslušník členského státu pojištěný v státě bydliště - Propuknutí závažného a nenadálého onemocnění v průběhu dovolené v jiném členském státě - Osoba nucená v tomto druhém členském státě setrvat po dobu jedenácti let z důvodu svého onemocnění a dostupnosti specializované lékařské péče v blízkosti místa, kde bydlí - Poskytování věcných dávek v tomto druhém státě - Pojmy‚bydliště‘ a ‚pobyt‘“)
2014/C 253/14
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
High Court of Ireland
Účastníci původního řízení
Žalobce: I
Žalovaný: Health Service Executive
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – High Court of Ireland – Výklad čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72) – Pojem „pobytu“ v jiném členském státě než v příslušném členském státě – Státní příslušník členského státu, který již 11 let trpí vážnými zdravotními potížemi, které se poprvé projevily v době, kdy pobýval na dovolené ve druhém členském státě – Státní příslušník nucený setrvat na území druhého členského státu z důvodu svého zdravotního stavu
Výrok
Článek 1 písm. j) a k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely čl. 19 odst. 1 nebo čl. 20 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, pokud byl unijní státní příslušník s bydlištěm v prvním členském státě v době své dovolené ve druhém členském státě stižen vážným a náhlým onemocněním a je nucen zůstat jedenáct let v tomto členském státě z důvodu tohoto onemocnění a dostupnosti specializované lékařské péče v blízkosti místa, kde bydlí, musí být považován za osobu „pobývající“ v druhém členském státě, jelikož obvyklé centrum jeho zájmů se nachází v prvním členském státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby určil obvyklé centrum zájmů tohoto státního příslušníka tím, že posoudí všechny relevantní skutečnosti a vezme v úvahu jeho záměr, který vyplývá z těchto skutečností, jelikož pouhá skutečnost, že uvedený státní příslušník setrvává ve druhém členském státě po dlouhé období, sama o sobě nepostačuje pro učinění závěru, že má v tomto státě bydliště.
(1) Úř. věst. C 189, 29.6.2013.
Full & Egal Universal Law Academy