20.7.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 236/6
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. června 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof Arnhem-Leeuwarden – Nizozemsko) – F. Faber v. Autobedrijf Hazet Ochten BV
(Věc C-497/13) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 1999/44/ES - Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží - Postavení nabyvatele - Postavení spotřebitele - Rozpor dodaného zboží se smlouvou - Povinnost informovat prodávajícího - Rozpor se smlouvou, který se projevil ve lhůtě šesti měsíců po dodání zboží - Důkazní břemeno“)
(2015/C 236/08)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Gerechtshof Arnhem-Leeuwarden
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: F. Faber
Žalovaná: Autobedrijf Hazet Ochten BV
Výrok
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní soud, kterému byl předložen spor týkající se smlouvy, jež může spadat do rozsahu působnosti této směrnice, je povinen – pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu nebo je k dispozici může mít na základě prosté žádosti o vysvětlení – ověřit, zda lze nabyvatele kvalifikovat jako spotřebitele ve smyslu uvedené směrnice, i když se spotřebitel tohoto postavení nedovolává.
2)
Článek 5 odst. 3 směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že je nutno jej považovat za normu, která je rovnocenná vnitrostátnímu pravidlu, které má v rámci vnitrostátního právního řádu status kogentní normy, a že je vnitrostátní soud povinen z vlastního podnětu aplikovat každé ustanovení, které zajišťuje provedení tohoto článku do vnitrostátního práva.
3)
Článek 5 odst. 2 směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátnímu pravidlu, které stanoví, že aby mohl spotřebitel uplatnit svá práva, která mu plynou z této směrnice, musí prodávajícího včas informovat o rozporu se smlouvou za podmínky, že má k tomuto oznámení lhůtu minimálně dvou měsíců od zjištění tohoto rozporu, že se oznámení týká pouze zmíněného rozporu a že se na něj nevztahují pravidla dokazování, která by uvedenému spotřebiteli znemožnila nebo nadměrně ztížila výkon jeho práv.
4)
Článek 5 odst. 3 směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že pravidlo, podle kterého se předpokládá, že rozpor se smlouvou nastal již v okamžiku dodání zboží,
—
se použije, pokud spotřebitel předloží důkaz, že prodané zboží není v souladu se smlouvou a že se dotyčný rozpor se smlouvou projevil, tj. fyzicky vyšel najevo, ve lhůtě šesti měsíců po dodání zboží. Spotřebitel není povinen prokázat příčinu tohoto rozporu ani to, že je za jeho vznik odpovědný prodávající;
—
může být vyloučeno, pouze pokud prodávající právně dostačujícím způsobem doloží, že příčina či původ uvedeného rozporu se smlouvou spočívají v okolnosti, která nastala po dodání zboží.
(1) Úř. věst. C 367, 14.12.2013.
Full & Egal Universal Law Academy