ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)
1. října 2015 ( * )
„Řízení o předběžné otázce — Směrnice 2003/96/ES — Články 4 a 21 — Směrnice 2008/118/ES — Směrnice 92/12/EHS — Článek 3 odst. 1 — Působnost — Právní úprava členského státu — Výběr daně z tepelného výkonu jaderných reaktorů“
Ve věci C‑606/13,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU podaná Kammarrätten i Sundsvall (správní odvolací soud v Sundsvall, Švédsko) rozhodnutím ze dne 29. října 2013, došlým Soudnímu dvoru dne 25. listopadu 2013, v řízení
OKG AB
proti
Skatteverket,
SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),
ve složení J.‑C. Bonichot, předseda senátu, A. Arabadžev a J. L. da Cruz Vilaça (zpravodaj), soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
—
za OKG AB M. Nilssonem a M. Palmem, advokater,
—
za německou vládu T. Henzem a K. Petersen, jako zmocněnci,
—
za švédskou vládu A. Falk, C. Meyer-Seitz, U. Persson, E. Karlssonem, L. Swedenborgem, C. Hagermanem a K. Sparrman, jako zmocněnci,
—
za Evropskou komisi A. Cordewenerem a J. Enegrenem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1
Rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zaprvé čl. 4 odst. 2 a čl. 21 odst. 5 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405) a zadruhé čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. 2009, L 9, s. 12).
2
Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností OKG AB (dále jen „OKG“) a Skatteverket (finanční úřad), pokud jde o rozhodnutí uvedeného finančního úřadu uložit společnosti OKG daň z tepelného výkonu jaderných reaktorů.
Právní rámec
Unijní právo
3
Článek 1 směrnice 2003/96 zní takto:
„Členské státy zdaní energetické produkty a elektřinu v souladu s touto směrnicí.“
4
Článek 2 této směrnice stanoví:
„1. Pro účely této směrnice se pojmem ‚energetické produkty‘ rozumějí výrobky:
a)
kódů KN 1507 až 1518, pokud mají být použity jako palivo nebo pohonná hmota;
[...]
h)
kódu KN 3824 90 99, pokud mají být použity jako palivo nebo pohonná hmota.
2. Tato směrnice se rovněž vztahuje na elektřinu kódu KN 2716.
3. Pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány jako pohonná hmota nebo palivo, zdaňují se energetické produkty jiné než produkty, pro které je úroveň zdanění stanovena v této směrnici, podle účelu použití sazbou v téže výši jako sazba pro obdobné palivo nebo pohonnou hmotu.
[...]
4. Tato směrnice se nevztahuje na:
[...]
b)
následující použití energetických produktů a elektřiny:
—
energetické produkty používané pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva,
[...]“
5
Podle článku 3 uvedené směrnice:
„Odkazy směrnice [Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (Úř. věst. L 76, s. 1; Zvl. vyd. 09/01, s. 179)] na ‚minerální oleje‘ a ‚spotřební daň‘, pokud se používají na minerální oleje, zahrnují všechny energetické produkty a elektřinu a všechny příslušné vnitrostátní nepřímé daně, které jsou podle případu uvedeny v článku 2 a v čl. 4 odst. 2 této směrnice.“
6
Článek 4 odst. 2 téže směrnice stanoví:
„Pro účely této směrnice se ‚úrovní zdanění‘ rozumí celková výše všech nepřímých daní (s výjimkou [daně z přidané hodnoty]), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu.“
7
Článek 21 odst. 5 směrnice 2003/96 stanoví:
„Pro účely článků 5 a 6 směrnice 92/12/EHS podléhají elektřina a zemní plyn zdanění a jsou zdanitelné v okamžiku dodání distributorem nebo redistributorem. [...]“
8
Podle článku 1 směrnice 92/12:
„1. Tato směrnice stanoví obecnou úpravu pro výrobky podléhající spotřebním a jiným nepřímým daním přímo či nepřímo uloženým na spotřebu těchto výrobků, s výjimkou daně z přidané hodnoty a daní zavedených Společenstvím.
[...]“
9
Článek 3 odst. 1 této směrnice uvádí:
„Tato směrnice se na úrovni Společenství vztahuje na následující výrobky, jak je vymezují příslušné směrnice:
—
minerální oleje,
—
alkohol a alkoholické nápoje,
—
tabákové výrobky.“
10
Článek 1 odst. 1 směrnice 2008/118 stanoví:
„Tato směrnice stanoví obecnou úpravu spotřební daně, která se ukládá přímo nebo nepřímo na spotřebu níže uvedeného zboží (dále jen ‚zboží podléhající spotřební dani‘):
a)
energetické produkty a elektřina, na něž se vztahuje směrnice 2003/96/ES;
[...]“
11
Podle článku 47 této směrnice:
„1. Směrnice 92/12/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 1. dubna 2010.
[...]
2. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici.“
Švédské právo
12
Článek 1 zákona (2000:466) o zdanění tepelného výkonu jaderných reaktorů [lagen (2000:466) om skatt på termisk effekt i kärnkraftsreaktorer] stanoví:
„Daň z tepelného výkonu jaderného reaktoru se platí státu v souladu s tímto zákonem. Pro účely tohoto zákona se tepelným výkonem rozumí kapacita jaderného reaktoru pro výrobu tepla.“
13
Článek 2 téhož zákona stanoví, že „[s]e daň platí za každý kalendářní měsíc, kdy platí povolení vlastnit a provozovat jaderný reaktor. Pokud povolení k provozu pozbude platnosti nebo je odebráno před koncem kalendářního měsíce, daňová povinnost k tomuto okamžiku zaniká“.
14
Podle článku 3 uvedeného zákona:
„Osoba, která má povolení vlastnit a provozovat jaderný reaktor, je osobou povinnou k dani.“
15
Článek 5 téhož zákona stanoví:
„Pokud byl jaderný reaktor mimo provoz po dobu více než 90 po sobě jdoucích kalendářních dní, částka ve výši 415 [švédských korun (SEK) (přibližně 43,54 eura)] za megawatt tepelného výkonu může být odečtena za každý kalendářní den přesahující toto období 90 dní.“
Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky
16
OKG provozuje jadernou elektrárnu. V účetních obdobích duben, květen a červen 2009 zaplatila daň z tepelného výkonu jaderných reaktorů.
17
Tato společnost následně podala správní odvolání proti základnímu rozhodnutí o dani, a požadovala od finančního úřadu vrácení uvedené daně. Na podporu svého odvolání mimo jiné tvrdila, že tato daň v praxi představuje spotřební daň z výroby elektřiny, která je neslučitelná s čl. 4 odst. 2 a čl. 21 odst. 5 směrnice 2003/96.
18
Jelikož finanční úřad potvrdil své původní rozhodnutí, podala OKG žalobu k förvaltningsrätten i Falun (správní soud ve Falunu). Tento soud návrh zamítl, přičemž měl za to, že dotčená daň nespadá do působnosti ani směrnice 2003/96 ani směrnice 2008/118.
19
OKG podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu. Tato společnost tvrdí, že daň z tepelného výkonu jaderných reaktorů je v praxi spotřební daní z výroby elektřiny vzhledem k přímé souvislosti mezi tepelným výkonem elektrárny a elektřinou vyráběnou touto elektrárnou. Existence takové souvislosti je tím zjevnější, že byla-li výroba elektřiny přerušena po dobu více než 90 dní, neplatí se žádná daň.
20
OKG se konečně domnívá, že situace je obdobná situaci dotčené ve věci, ve které byl vydán rozsudek Braathens (C‑346/97, EU:C:1999:291), ve kterém soudní dvůr došel k závěru, že daň určená pevnou sazbou na základě odhadovaného množství uhlovodíku vyprodukovaného letadlem se ve skutečnosti vybírá ze spotřeby paliva letadly, a proto spadá do působnosti směrnice Rady 92/81/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů (Úř. věst. L 316, s. 12), a tudíž se na dotčenou daň směrnice o spotřební dani nevztahuje.
21
Daňový úřad se domnívá, že dotčená daň je daní s pevnou sazbou založenou na maximální povolené kapacitě jaderného reaktoru na výrobu tepla, a nikoli daní s pohyblivou sazbou podle množství skutečně vyrobené elektřiny. Trvá na skutečnosti, že tato daň se platí, i když je výroba zastavena. Uvedenou daň není totiž třeba platit pouze v případě, kdy je výroba mimořádně zastavena po dobu více než 90 dní.
22
Za těchto podmínek Kammarrätten i Sundsvall rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1)
Článek 4 odst. 2 směrnice 2003/96 stanoví, že ‚úrovní zdanění‘ se rozumí celková výše všech nepřímých daní (s výjimkou [daně z přidané hodnoty]), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu. Podle čl. 21 odst. 5 této směrnice podléhá elektřina zdanění a je zdanitelná v okamžiku dodání distributorem nebo redistributorem. Brání tyto články dani vybírané z tepelného výkonu jaderných reaktorů?
2)
Je daň z tepelného výkonu spotřební daní, která se odvádí přímo nebo nepřímo ze spotřeby tohoto zboží (zboží podléhající spotřební dani), na které je odkazováno v čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/118?“
K předběžným otázkám
K první otázce
23
Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 2 a čl. 21 odst. 5 směrnice 2003/96 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví výběr daně z tepelného výkonu jaderných reaktorů.
24
V tomto ohledu je třeba uvést, že první otázka, tak jak ji formuloval předkládající soud, je založena na předpokladu, že směrnice 2003/96 se ratione materiae uplatní na spor v původním řízení. Podle článku 1 této směrnice se její působnost omezuje na zdanění energetických produktů a elektřiny, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 1 a 2 uvedené směrnice.
25
Za těchto podmínek je třeba nejprve ověřit, zda pojem „tepelný výkon jaderného reaktoru“ chápaný jako kapacita jaderného reaktoru pro výrobu tepla spadá do působnosti směrnice 2003/96.
26
Zaprvé je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 1 této směrnice vymezuje pojem „energetické produkty“ pro účely této směrnice taxativním výčtem produktů, na které se tento pojem vztahuje, za pomoci odkazu na kódy kombinované nomenklatury (rozsudek Kernkraftwerke Lippe-Ems, C‑5/14, EU:C:2015:354, bod 47).
27
Pokud tepelný výkon jaderného reaktoru není uveden na tomto seznamu, nelze jej považovat za energetický produkt ve smyslu směrnice 2003/96.
28
Tento výklad potvrzují ustanovení čl. 2 odst. 1 a 3 a čl. 2 odst. 4 písm. b) uvedené směrnice, z nichž vyplývá, že pojem „energetický produkt“ označuje pouze výrobky určené pro použití jako pohonné hmoty nebo paliva. Tak tomu není v případě tepelného výkonu jaderného reaktoru, který označuje kapacitu reaktoru pro výrobu tepla.
29
V důsledku toho tepelný výkon jaderného reaktoru nespadá pod pojem „energetický produkt“ ve smyslu směrnice 2003/96.
30
Zadruhé je třeba uvést, že čl. 2 odst. 2 směrnice 2003/96 stanoví, že elektřina je definována v souladu s kódem KN 2716.
31
V tomto ohledu a vzhledem k pojmu „daň z tepelného výkonu jaderného reaktoru“, jak je definován v bodě 28 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že daň dotčená v původním řízení spočívá v uložení pevně stanovené měsíční splátky vypočtené na základě teoretické hodnoty, to znamená počtu megawattů maximálního tepelného výkonu stanoveného pro každý jaderný reaktor v povolení vlastnit a provozovat tento jaderný reaktor, které vydává vnitrostátní správní orgán. Kromě toho je majitel povolení vlastnit a provozovat jaderný reaktor povinen platit daň z tepelného výkonu i v případě, že neprovozuje tento reaktor, s výjimkou období mimořádného přerušení výroby, které překračuje 90 po sobě jdoucích dní.
32
Proto neexistuje žádná souvislost mezi skutečností zakládající povinnost zaplatit daň dotčenou v původním řízení, tedy teoretickou výrobní kapacitou jaderného reaktoru na jedné straně, a skutečnou výrobou elektřiny tímto reaktorem na straně druhé.
33
Tepelný výkon jaderného reaktoru, jak jej upravují vnitrostátní právní předpisy dotčené v původním řízení, tedy nespadá pod pojem „elektřina“ ve smyslu směrnice 2003/96.
34
Zatřetí je třeba konstatovat, že ve světle úvah uvedených v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku nelze daň, jako je daň dotčená v původním řízení, považovat za vypočtenou přímo nebo nepřímo z množství elektřiny skutečně vyrobené v době jejich „propuštění pro domácí spotřebu“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/96.
35
Stejně se nelze domnívat, že existuje přímá a nedílná souvislost mezi skutečností zakládající daňovou povinnost a spotřebou elektřiny vyráběné jaderným reaktorem ve smyslu rozsudku Braathens (C‑346/97, EU:C:1999:291, bod 23).
36
Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že daň, jako je daň dotčená v původním řízení, kterou se zdaňuje tepelný výkon jaderného reaktoru, nespadá do působnosti této směrnice.
37
Proto je třeba na první položenou otázku odpovědět, že čl. 4 odst. 2 a čl. 21 odst. 5 směrnice 2003/96 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví výběr daně z tepelného výkonu jaderných reaktorů, jelikož taková daň nespadá do působnosti této směrnice.
K druhé otázce
38
Úvodem je třeba uvést, že podle článku 47 směrnice 2008/118 se směrnice 92/12 zrušuje s účinkem ode dne 1. dubna 2010. Jelikož daňová období dotčená ve věci v původním řízení tomuto datu předcházela, je třeba druhou otázku zkoumat s ohledem na ustanovení směrnice 92/12.
39
Druhou otázku je tudíž třeba chápat tak, že se předkládající soud v podstatě táže, zda směrnice 92/12 musí být vykládána v tom smyslu, že daň z tepelného výkonu jaderného reaktoru je „spotřební daní“ ve smyslu této směrnice.
40
Podle čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice se tato směrnice použije na minerální oleje, alkohol a alkoholické nápoje, jakož i tabákové výrobky, jak jsou definovány v příslušných směrnicích.
41
Z článku 3 směrnice 2003/96 vyplývá, že směrnice 92/12 kromě zdanění těchto výrobků upravuje i zdanění výrobků uvedených v článku 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/96, zejména spotřebu elektřiny.
42
V tomto ohledu Soudní dvůr již v bodě 36 tohoto rozsudku konstatoval, že daň, jakou je daň dotčená v původním řízení, nespadá do působnosti směrnice 2003/96. Proto tato daň nemůže patřit ani do působnosti směrnice 92/12.
43
Na druhou položenou otázku je tudíž třeba odpovědět, že směrnice 92/12 musí být vykládána v tom smyslu, že daň z tepelného výkonu jaderného reaktoru není „spotřební daní“ ve smyslu této směrnice.
K nákladům řízení
44
Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:
1)
Článek 4 odst. 2 a čl. 21 odst. 5 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví výběr daně z tepelného výkonu jaderných reaktorů, jelikož taková daň nespadá do působnosti této směrnice.
2)
Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani musí být vykládána v tom smyslu, že daň z tepelného výkonu jaderného reaktoru není spotřební daní ve smyslu této směrnice.
Podpisy.
( * ) Jednací jazyk: švédština.
Full & Egal Universal Law Academy