20.7.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 207/4
Kasační opravný prostředek podaný dne 9. dubna 2013 Axitea SpA, dříve La Vigile San Marco SpA, proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 22. ledna 2013 ve věci T-262/00, La Vigile San Marco SpA v. Evropská komise
(Věc C-174/13 P)
2013/C 207/05
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Axitea SpA, dříve La Vigile San Marco SpA (zástupci: A. Vianello, A. Bortoluzzi a A. Veronese, advokáti)
Další účastnice řízení: Italská republika, Evropská komise
Návrhová žádání
—
Zrušit nebo změnit usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydané ve věci T-262/00 s tím, že Komise ponese náklady řízení
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uplatňuje právní pochybení při použití zásad vyjádřených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“, jednak ohledně povinnosti uvést odůvodnění rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor, a jednak ohledně rozdělení důkazního břemene, pokud jde o podmínky podle čl. 107 odst. 1 SFEU.
V usnesení, které je předmětem tohoto kasačního opravného prostředku, se Tribunál neztotožnil s konstatováními Soudního dvora v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“ ze dne 9. června 2011, ve kterém je uvedeno, že rozhodnutí Komise „musí obsahovat všechny základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány“. Třebaže v rozhodnutí chyběly základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány, Tribunál nepoukázal na žádný nedostatek, pokud jde o metodu přijatou Komisí ve sporném rozhodnutí, čímž tak právně pochybil.
Na základě zásad uvedených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“ ve věci navrácení přísluší členskému státu — a tedy nikoli jednotlivému příjemci —, aby v každém konkrétním případě prokázal existenci podmínek podle čl. 107 odst. 1 SFEU. V projednávané věci však Komise v napadeném rozhodnutí neobjasnila „způsoby“ uvedeného ověření: v důsledku toho Italská republika, která neměla k dispozici základní prvky k tomu, aby v rámci navrácení prokázala, zda poskytnutá zvýhodnění představují pro příjemce státní podpory, na základě zákona č. 228 ze dne 24. prosince 2012 (v čl. 1 odst. 351 a násl.) rozhodla, že převrátí onus probandi, a to v rozporu s tím, co je uvedeno v judikatuře Společenství. Podle italského zákonodárce konkrétně nepřísluší státu, ale přísluší jednotlivým podnikům, kterým byly podpory poskytnuty ve formě finanční úlevy, aby prokázaly, že dotčená zvýhodnění nenarušují hospodářskou soutěž, ani neovlivňují obchod mezi členskými státy; jinak se předpokládá, že je poskytnuté zvýhodnění způsobilé narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod ve Společenství. To je však ve zjevném rozporu se zásadami uvedenými Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“.
Full & Egal Universal Law Academy