20.7.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 207/8
Kasační opravný prostředek podaný dne 15. dubna 2013 Confindustria Venezia, dříve Unione degli Industriali della Provincia di Venezia (Unindustria) a další proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 29. ledna 2013 ve věci T-273/00, Unindustria a další v. Evropská komise
(Věc C-191/13 P)
2013/C 207/13
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé): Confindustria Venezia, dříve Unione degli Industriali della Provincia di Venezia (Unindustria) a další (zástupci: A. Vianello, A. Bortoluzzi a A. Veronese, advokáti)
Další účastnice řízení: Evropská komise, Siram SpA, Bortoli Ettore Srl, Arsenale Venezia SpA, Italská republika
Návrhová žádání
—
zrušit anebo změnit usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydané ve věci T-273/00 a uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelé namítají nesprávná právní posouzení při použití zásad zakotvených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato di Venezia vuole vivere“, pokud jde o povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor a rozložení důkazního břemene v případě podmínek stanovených v čl. 107 odst. 1 SFEU.
Tribunál v napadeném usnesení nerozhodl v souladu s rozhodnutím Soudního dvora, k němuž dospěl v rozsudku ze dne 9. června 2011, „Comitato di Venezia vuole vivere“, tedy že rozhodnutí Komise „musí obsahovat všechny základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány“. Přestože napadené rozhodnutí neobsahuje všechny základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány, Tribunál nekonstatoval žádné nedostatky v metodě použité Komisí ve sporném rozhodnutí, a tudíž se dopustil nesprávného právního posouzení.
Na základě zásad vytýčených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“ přísluší v rámci vymáhání podpory členskému státu — a tedy nikoliv jednotlivému příjemci — v každém jednotlivém případě prokázat, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU. V projednávané věci však Komise v napadeném rozhodnutí neupřesnila „způsoby“ takového ověření. Vzhledem k tomu, že Italská republika neměla v rámci vymáhání podpory k dispozici základní prvky za účelem prokázání, zda poskytnuté výhody představují státní podpory ve prospěch příjemců, rozhodla proto zákonem č. 228 ze dne 24. prosince 2012 (čl. 1 odst. 351 a násl.) o přenesení důkazního břemene v rozporu s judikaturou Společenství. Podle italské právní úpravy nepřísluší státu, nýbrž jednotlivým podnikům, které jsou příjemci podpor poskytnutých ve formě úlevy, aby prokázaly, že dané výhody nenarušují hospodářskou soutěž nebo neovlivňují obchod mezi členskými státy. Při neexistenci takového důkazu platí domněnka, že poskytnutá výhoda mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. To je zjevně v rozporu se zásadami vytýčenými Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“.
Full & Egal Universal Law Academy