27.7.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 215/8
Kasační opravný prostředek podaný dne 17. května 2013 Polskou republikou proti rozsudku Tribunálu vydanému dne 27. února 2013 ve věci T-241/10, Polská republika v. Evropská komise
(Věc C-273/13 P)
2013/C 215/11
Jednací jazyk: polština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky)
Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
—
v celém rozsahu zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 27. února 2013 ve věci T-241/10, Polská republika v. Evropská komise,
—
zrušil rozhodnutí Komise 2010/152/EU ze dne 11. března 2010, kterým se z financování Evropské unie vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (oznámeno pod číslem C(2010) 1317 (Úř. věst. L 63, s. 7) v rozsahu, v němž toto rozhodnutí z financovaní Společenství vylučuje částky ve výši 279 794 442,15 PLN a 25 583 996,81 eura, které vynaložila platební agentura akreditovaná Polskou republikou,
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu svého kasačního opravného prostředku Polská republika uvádí tyto důvody:
1)
Důvod vycházející z nesprávného výkladu článku 20 nařízení (ES) č. 1782/2003, jelikož se Tribunál domníval, že toto ustanoveni vyžaduje zavedení zcela vektorizovaného systému LPIS-GIS (systém identifikace zemědělských pozemků na základe počítačového systému zeměpisných informací) nebo rovnocenného systému i přesto, že ke splnění systémových standardů stanovených v tomto ustanovení není nutná úplná vektorizace.
2)
Důvod vycházející z nesprávného výkladu článku 53 nařízení (ES) č. 796/2004, jelikož se Tribunál domníval, že sankce za úmyslné porušení je třeba uložit i v případě, že se v konečném důsledku neprokázalo úmyslné jednání příjemce.
3)
Důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku. Podle názoru Polské republiky Tribunál nevysvětlil, které formální a věcné požadavky vyplývající z článku 20 nařízení (ES) č. 1782/2003 nebyly ve skutečnosti splněny. Tribunál ani neodůvodnil, v jaké míře mohla možnost zjistit úmysl jednání soudní cestou vést k neslučitelnosti platebního systému zavedeného polskými orgány s cíli společné zemědělské politiky. Tribunál dále neuvedl, v čem spočívala neslučitelnost výpočtu skutečného rizika pro fond provedeného polskými orgány.
4)
Důvod vycházející z porušení zásady kontradiktornosti a práva na spravedlivý proces, jelikož Tribunál nezohlednil důkazy předložené Polskou republikou a rozhodl nad rámec merita věci. Tribunál totiž nepřezkoumal důkazy a vysvětlení, které předložila Polská republika v souvislosti se systémem pro určení podmínek pro poskytnuti podpory na plochu, a neuvedl míru rozsahu kontroly v Opolském vojvodství. Tribunál při svém přezkumu krom toho překročil rámec toho, co bylo předmětem výhrad Komise a základem pro vydání jejího sporného rozhodnutí.
Full & Egal Universal Law Academy