3.8.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 226/7
Žaloba podaná dne 7. června 2013 — Evropský parlament v. Rada Evropské unie
(Věc C-317/13)
(2013/C 226/13)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: Evropský parlament (zástupci: F. Drexler, A. Caiola, a M. Pencheva, zmocněnci)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobce
—
zrušit rozhodnutí Rady 2013/129/EU ze dne 7. března 2013 o podrobení 4-metamfetaminu kontrolním opatřením (1),
—
zachovat účinky rozhodnutí Rady 2013/129/EU až do okamžiku, kdy bude nahrazeno novým, řádně přijatým aktem,
—
uložit Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Parlament na úvod připomíná, že se v preambuli napadeného rozhodnutí odkazuje na následující právní základy: čl. 8 odst. 3 rozhodnutí Rady 2005/387/SVV ze dne 10. května 2005 o výměně informací, hodnocení rizika a kontrole nových psychoaktivních látek (2) a Smlouva o fungování Evropské unie. Parlament z toho dovozuje, že Rada nepřímo odkazuje na čl. 34 odst. 2 písm. c) SFEU.
Na podporu své žaloby na neplatnost předkládá Parlament dva žalobní důvody.
Parlament zaprvé tvrdí, že Rada své rozhodnutí opírá o právní základ, tj. o čl. 34 odst. 2 písm. c) SFEU, který byl okamžikem vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zrušen. Napadené rozhodnutí je tedy podle Parlamentu založeno již jen na rozhodnutí 2005/387/SVV. Posledně uvedené rozhodnutí je podle něj odvozeným právním základem, a je tudíž protiprávní.
Zadruhé má Parlament s ohledem na výše uvedené za to, že v rámci rozhodovacího procesu došlo k porušení formálních náležitostí. Kdyby byl čl. 34 odst. 2 písm. c) SFEU použitelný, musela by před přijetím napadeného rozhodnutí proběhnout konzultace s Parlamentem v souladu s čl. 39 odst. 1 EU. Parlament však tvrdí, že tomu tak nebylo. A za předpokladu, že jsou použitelná ustanovení vycházející z Lisabonské smlouvy, pak měl být Parlament zapojen do legislativního procesu na základě čl. 83 odst. 1 SFEU. Jelikož ani v jednom případě nebyl Parlament zapojen do přijímání napadeného rozhodnutí, trpí toto rozhodnutí vadou spočívající v porušení formální náležitosti.
Konečně pro případ, že by se Soudní dvůr rozhodl napadené rozhodnutí zrušit, má Parlament za to, že je třeba v souladu s čl. 264 druhým pododstavcem SFEU zachovat účinky napadeného rozhodnutí až do okamžiku, kdy bude nahrazeno novým, řádně přijatým rozhodnutím.
(1) Úř. věst. L 72, s. 11.
(2) Úř. věst. L 127, s. 32.
Full & Egal Universal Law Academy