25.1.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 24/9
Kasační opravný prostředek podaný Deutsche Bahn AG a dalšími dne 15. listopadu 2013 proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 6. září 2013 ve spojených věcech T-289/11, T-290/11 a T-521/11, Deutsche Bahn AG a další v. Evropská komise
(Věc C-583/13 P)
2014/C 24/17
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Deutsche Bahn AG, DB Mobility Logistics AG, DB Energie GmbH, DB Netz AG, DB Schenker Rail GmbH, DB Schenker Rail Deutschland AG, Deutsche Umschlaggesellschaft Schiene-Straße mbH (DUSS) (zástupci: W. Deselaers, E. Venot, J. Brückner, advokáti)
Další účastníci řízení: Evropská komise, Španělské království, Rada Evropské unie, Kontrolní úřad ESVO
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
—
zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 6. září 2013 ve spojených věcech T-289/11, T-290/11 a T-521/11;
—
prohlásit za neplatná rozhodnutí Komise C(2011) 1774 ze dne 14. března 2011, C(2011) 2365 ze dne 30. března 2011 a C(2011) 5230 ze dne 14. července 2011, jimiž byly nařízeny kontroly podle čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 u společnosti Deutsche Bahn AG a všech jejích dceřiných společností (věci COMP/39.678 a COMP/39.731);
—
uložit Komisi náklady řízení vzniklé v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Navrhovatelky vznášejí na podporu kasačního opravného prostředku čtyři důvody:
Zaprvé, Tribunál nesprávně vyložil a použil základní právo na nedotknutelnost obydlí a relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. S ohledem na intenzitu zásahu do tohoto základního práva a riziko nenapravitelných škod je proto nepřiměřené, když Komise, která jedná také jako orgán pověřený šetřením a disponuje rozsáhlými pravomocemi, provádí kontroly bez předchozího soudního zmocnění.
Zadruhé, Tribunál chybně vyložil a použil základní právo na účinnou soudní ochranu. Pouhá dodatečná soudní kontrola neposkytuje v případě kontrol ze strany Komise pro dotyčné podniky účinnou soudní ochranu.
Zatřetí, Tribunál nesprávně kvalifikoval dokumenty ohledně údajných porušení hospodářské soutěže, které byly získány v rámci kontrol a nad rámec předmět šetření, jako náhodný nález, ačkoli se na tyto dokumenty vztahoval zákaz využívání. Pracovníci Komise byli před touto kontrolou informováni o podezřeních, že se jedná o oblast, která nespadá do předmětu šetření. Komise tak uměle přivodila náhodu a nepřípustně potenciálně rozšířila výjimku týkající se náhodných nálezů restriktivně vykládanou Soudním dvorem (1).
Konečně, Tribunál porušil pravidla o důkazním břemenu. Zdá se logické nebo nelze přinejmenším vyloučit, že některé dokumenty byly získány jakožto údajný „náhodný nález“ jen z důvodu předchozího nepřípustného informování úředníků Komise, tedy ohledně oblasti, která nespadá do předmětu šetření. Vzhledem k tomu, že je pro navrhovatelky nemožné prokázat takovou příčinnou souvislost a jelikož jim nelze tuto okolnost ani přičíst, mělo být rozhodnuto o obrácení důkazního břemene, podle něhož by Komise musela poskytnout důkaz o tom, že tyto dokumenty byly skutečně náhodným nálezem.
(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. října 1989, Dow Benelux v. Komise, 85/87, Recueil 1989, s. 3137.
Full & Egal Universal Law Academy