22.2.2014
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 52/31
Žaloba podaná dne 19. prosince 2013 — Evropský parlament v. Rada Evropské unie
(Věc C-679/13)
2014/C 52/56
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobce: Evropský parlament (zástupci: F. Drexler, A. Caiola a M. Pencheva, zmocněnci)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání žalobce
—
zrušit prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 7. října 2013 o podrobení 5-(2-aminopropyl)indolu kontrolním opatřením (1);
—
zachovat účinky prováděcího rozhodnutí Rady 2013/496/EU až do okamžiku, kdy bude nahrazeno novým aktem přijatým v řádné formě;
—
uložit žalobci náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Úvodem Parlament připomíná, že body odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazují na následující právní základy: článek 8 odst. 3 rozhodnutí Rady 2005/387/JVV ze dne 10. května 2005 o výměně informací, hodnocení rizika a kontrole nových psychoaktivních látek (2), a Smlouvu o fungování Evropské unie. Z toho Parlament dovodil, že se Rada implicitně zaměřuje pouze na čl. 34 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii.
Parlament na podporu své žaloby na neplatnost uplatňuje dva žalobní důvody.
Zaprvé, Parlament tvrdí, že Rada založila své rozhodnutí na jednom právním základu [čl. 34 odst. 2 písm. c) EU], který byl zrušen vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Z tohoto důvodu může být napadené rozhodnutí založeno výlučně na rozhodnutí 2005/387/JVV. Posledně uvedené rozhodnutí je odvozeným právním základem, a je tudíž protiprávní.
Zadruhé, a s ohledem na výše uvedené skutečnosti, se Parlament domnívá, že rozhodující proces trpí vadami spočívajícími v porušení podstatných procesních náležitostí. I kdyby byl čl. 34 odst. 2 písm. c) EU použitelný, Parlament by musel být před přijetím napadeného rozhodnutí konzultován, a to v souladu s čl. 39 odst. 1 EU. Parlament přitom tvrdí, že se tak nestalo. Vzhledem k tomu, že ustanoveními, která mají být použita, jsou ustanovení Lisabonské smlouvy, Parlament tvrdí, že měl být v každém případě zapojen do legislativního procesu. Parlament totiž tvrdí, že je-li skutečnost, že 5-(2-aminopropyl)indol byl podroben kontrolním opatřením, zásadním prvkem rozhodnutí 2005/387/JVV, legislativním procesem měl být proces stanovený v čl. 83 odst. 1 SFEU, tedy řádný legislativní proces. V jiném případě, pokud by rozhodnutí 2013/496/EU bylo považováno za jednu z podmínek jednotného provádění rozhodnutí 2005/387/JVV, nebo za opatření, které mění či doplňuje nepodstatný prvek uvedeného rozhodnutí, byl by procesem, který by bylo nutné použít, proces stanovený v článcích 290 SFEU a 291 SFEU pro přijímání prováděcích aktů nebo přenesených aktů. V každém případě tím, že Parlament nebyl zahrnut do přijímání napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí trpí vadou spočívající v porušení podstatných procesních náležitostí.
Konečně, za předpokladu, že Soudní dvůr rozhodne o zrušení napadeného rozhodnutí, je Parlament toho názoru, že je třeba, v souladu s čl. 264 druhým pododstavcem SFEU zachovat účinky napadeného rozhodnutí až do okamžiku, kdy bude nahrazeno novým aktem přijatým v náležité formě.
(1) JO L 272, p. 44.
(2) JO L 127, p. 32.
Full & Egal Universal Law Academy