FulLegal · İçtihat Detay

Almanya 19.06.2014 CS

EUR-Lex - 62013CO0450 - CS

Avrupa Adalet Divanı

Karar Metni

USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)

19. června 2014 ( *1 )

„Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Slovní ochranná známka ultrafilter international — Návrh na prohlášení neplatnosti — Zneužití práva“

Ve věci C‑450/13 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 8. srpna 2013,

Donaldson Filtration Deutschland GmbH, se sídlem v Haanu (Německo), zastoupená N. Siebertz, M. Teworte-Vey a A. Renvert, Rechtsanwälte,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž dalšími účastníky řízení jsou:

ultra air GmbH, se sídlem v Hildenu (Německo), zastoupená C. Königem, Rechtsanwalt,

žalobkyně v prvním stupni,

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupený G. Schneiderem, jako zmocněncem,

žalovaný v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),

ve složení A. Borg Barthet (zpravodaj), předseda senátu, E. Levits a M. Berger, soudci,

generální advokát: N. Jääskinen,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout usnesením s odůvodněním v souladu s článkem 181 jednacího řádu Soudního dvora,

vydává toto

Usnesení

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Donaldson Filtration Deutschland GmbH (dále jen „Donaldson Filtration Deutschland“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ultra air v. OHIM – Donaldson Filtration Deutschland (ultrafilter international) (T‑396/11, EU:T:2013:284, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 18. května 2011 (věc R 374/2010-4), týkající se se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi ultra air GmbH (dále jen „ultra air“) a Donaldson Filtration Deutschland (dále jen „sporné rozhodnutí“).

Právní rámec

Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1), nadepsaný „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“, v odstavci 1 stanoví:

„Do rejstříku se nezapíšou:

[...]

ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;

[...]“

Článek 52 nařízení č. 207/2009, nadepsaný „Absolutní důvody neplatnosti“, v odst. 1 písm. a) stanoví:

„Ochranná známka Společenství se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

pokud byla ochranná známka Společenství zapsána v rozporu s článkem 7.“

Článek 56 tohoto nařízení, nadepsaný „Žádost o zrušení nebo prohlášení neplatnosti“, v odst. 1 písm. a) až c) stanoví:

„Návrh na zrušení práv majitele ochranné známky Společenství nebo prohlášení této ochranné známky za neplatnou může podat u úřadu:

v případech uvedených v článcích 51 a 52 každá fyzická nebo právnická osoba, jakož i skupina nebo subjekt vytvořené k zastupování zájmů výrobců, poskytovatelů služeb, obchodníků nebo spotřebitelů, mají-li podle ustanovení příslušných předpisů procesní způsobilost;

v případech uvedených v čl. 53 odst. 1 osoby uvedené v čl. 41 odst. 1;

v případech uvedených v čl. 53 odst. 2 majitelé starších práv uvedených v tomto ustanovení nebo osoby oprávněné uplatňovat tato práva podle právních předpisů dotčeného členského státu.“

Skutečnosti předcházející sporu

Dne 29. března 1999 podala společnost ultrafilter GmbH, nyní Donaldson Filtration Deutschland, u OHIM přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), nyní nahrazeného nařízením č. 207/2009.

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení „ultrafilter international“ (dále jen „napadená ochranná známka“).

Výrobky a služby, pro které byl zápis napadené ochranné známky požadován, spadají do tříd 7, 11, 37, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

—

třída 7: „Filtry na vysoušení, čištění a ochlazování vzduchu, plynů a kapalin; tělo filtrů, materiály filtrů; mechanické a elektrické kohouty; odlučovače oleje, odlučovače vody“;

—

třída 11: „Přístroje a zařízení na vysoušení, čištění a ochlazování vzduchu, plynů a kapalin; součástky a příslušenství těchto přístrojů a zařízení, zejména čerpadlové membrány, úrovňová měřidla, ventily, zejména elektromagnetické ventily, ovládací zařízení pro ventily, spínací ovládací zařízení, manometry, zejména manometry na měření diferenčního tlaku, tlakoměry, zejména tlakoměry s ukazovatelem teploty, tlakoměry s úrovňovým ukazatelem, součástky pro upevnění filtračních systémů, včetně součástek na propojení a upevnění na konstrukci; větrací zařízení“;

—

třída 37: „Zprovoznění, oprava a údržba výše uvedených přístrojů a zařízení“;

—

třída 41: „Technická školení; školení pro prodej a školení týkající se výrobků“ a

—

třída 42: „Inženýrské práce; poradenství při plánování, instalaci a užívání výše uvedených zařízení a přístrojů“.

Rozhodnutím ze dne 19. ledna 2001 zamítl OHIM přihlášku ochranné známky Společenství na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94, jehož ustanovení byla převzata do čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009, z důvodů, že napadená ochranná známka je popisná a postrádá rozlišovací způsobilost. V návaznosti na odvolání podané společností Donaldson Filtration Deutschland druhý odvolací senát OHIM toto rozhodnutí dne 16. prosince 2003 zrušil (věc R 375/2001-2) a uvedl, že napadená ochranná známka získala v členských státech, v nichž se hovoří německy a anglicky, rozlišovací způsobilost v souladu s čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 jehož ustanovení byla převzata do čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009.

Dne 27. září 2005 byla napadená ochranná známka zapsána jako ochranná známka Společenství pod číslem 1121839.

Dne 5. května 2008 podala společnost ultra air u OHIM na základě čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94, jehož ustanovení byla převzata do čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, návrh směřující k tomu, aby byla napadená ochranná známka prohlášena za neplatnou z důvodu, že byla zapsána v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a s čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94.

Rozhodnutím ze dne 29. ledna 2010 zrušovací oddělení OHIM tomuto návrhu na prohlášení neplatnosti vyhovělo a napadenou ochrannou známku na základě čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) uvedeného nařízení prohlásilo za neplatnou pro všechny výrobky a služby.

Dne 16. března 2010 podala společnost Donaldson Filtration Deutschland proti rozhodnutí zrušovacího oddělení u OHIM odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.

Sporným rozhodnutím čtvrtý odvolací senát OHIM odvolání vyhověl, rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil a návrh na prohlášení neplatnosti podaný společností ultra air zamítl. Podle tohoto odvolacího senátu byl návrh na prohlášení neplatnosti stižen vadou spočívající ve zneužití práva a měl být odmítnut jako nepřípustný. V tomto ohledu měl odvolací senát v podstatě za to, že se společnost ultra air svým návrhem na prohlášení neplatnosti ve skutečnosti domáhala toho, aby označení „ultrafilter“ (samotné nebo ve spojení s jinými výrazy) užívala sama jako ochrannou známku. Sledovala tedy jiné cíle, než jsou cíle veřejného zájmu uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a v čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009. Skryté úmysly zakládající zneužití práva jsou navíc ještě prokázány skutečností, že bývalý jednatel majitelky napadené ochranné známky a současný jednatel společnosti ultra air v roce 2003 sám obhajoval rozlišovací způsobilost získanou užíváním této ochranné známky. Jelikož je zneužití práva „obecnou překážkou řízení“, je třeba odmítnout zneužívající návrhy a žaloby, na jejichž základě jsou zahájena řízení sloužící ke sledování jiných cílů, než jsou cíle, které chrání právní systém, aniž je nezbytné odkazovat na procesní právo členských států na základě článku 83 nařízení č. 207/2009.

Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. července 2011 podala společnost ultra air žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.

Na podporu své žaloby uplatnila společnost ultra air v podstatě dva žalobní důvody vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009.

Jelikož se kasační opravný prostředek týká pouze posouzení provedeného Tribunálem v rámci prvního žalobního důvodu, je třeba se omezit na jeho shrnutí.

Tribunál v bodech 17 a 18 napadeného rozsudku s odkazem na rozsudek Lancôme v. OHIM (C‑408/08 P, EU:C:2010:92) v podstatě uvedl, že podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 má každá fyzická nebo právnická osoba právo podat návrh na prohlášení neplatnosti založený na čl. 52 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, aniž musí prokazovat právní zájem na jeho podání. To vychází ze skutečnosti, že absolutní důvody pro zamítnutí zápisu mají za cíl ochranu obecného zájmu, z něhož vycházejí.

V tomto ohledu Tribunál v bodě 19 zmíněného rozsudku uvedl, že obecný zájem, z něhož vychází čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, splývá se základní funkcí ochranné známky, jíž je zaručit spotřebiteli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou. Pokud jde o obecný zájem tvořící základ čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, ten spočívá v zajištění, že označení popisující jednu či několik vlastností výrobků nebo služeb, pro něž je zápis jako ochranná známka požadován, mohou být volně užívána všemi hospodářskými subjekty, které takové výrobky nebo služby nabízejí.

V bodě 20 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že z čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009 vyplývá, že předmětem správního řízení podle čl. 56 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, ve spojení s čl. 52 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, je zejména umožnit OHIM, aby přezkoumal platnost zápisu ochranné známky a přijal stanovisko, které měl případně přijmout z úřední povinnosti na základě čl. 37 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

Tribunál v bodě 21 napadeného rozsudku uvedl, že v tomto kontextu musí OHIM posoudit, zda je přezkoumávaná ochranná známka popisná nebo postrádá rozlišovací způsobilost, aniž by rozsah poslání, které OHIM má, pokud jde o obecné zájmy, na nichž stojí čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, mohl být dotčen důvody nebo dřívějším chováním osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti. Jelikož se OHIM podle Tribunálu nevyjadřuje k otázce, zda má právo majitele ochranné známky přednost před právem osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, ale ověřuje, že právo majitele ochranné známky bylo platně založeno s ohledem na pravidla upravující její zápisnou způsobilost, nemůže se jednat o „zneužití práva“ ze strany osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti.

V bodě 22 napadeného rozsudku z toho Tribunál vyvodil, že skutečnost, že osoba navrhující prohlášení neplatnosti může podat svůj návrh s cílem umístit později na své výrobky předmětné označení, odpovídá právě obecnému zájmu disponibility a volného užívání chráněnému čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. Podle něho tudíž taková okolnost na rozdíl od toho, co uvedl čtvrtý odvolací senát OHIM, nemůže v žádném případě představovat zneužití práva. Toto posouzení potvrzuje čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009, podle něhož lze ochrannou známku Společenství prohlásit za neplatnou rovněž na základě protinávrhu v řízení o porušení, což předpokládá, že žalovaný v rámci tohoto řízení může dosáhnout prohlášení neplatnosti i v případě, že užíval předmětnou ochrannou známku a má v úmyslu ji nadále užívat.

Tribunál se v bodě 23 napadeného rozsudku vyslovil v tom smyslu, že cíle sledované čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009 jsou zmařeny odmítnutím návrhu na prohlášení neplatnosti z důvodu „zneužití práva“, jelikož takové odmítnutí zabrání meritornímu přezkumu popsanému v bodě 21 tohoto rozsudku.

Tribunál v bodě 24 napadeného rozsudku rovněž rozhodl, že právo osoby navrhující prohlášení neplatnosti, aby u OHIM podala návrh ve smyslu čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, není nikterak dotčeno skutečností, že jednatel osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, byl jednatelem majitelky ochranné známky v okamžiku, kdy byla přihláška ochranné známky podána. V tomto ohledu vysvětluje, že majitel popisné ochranné známky či ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost nezíská s ohledem na povahu a předmět dotčeného řízení spočívající v ochraně obecných zájmů, z nichž vychází čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009, žádné právo na zachování zápisu své ochranné známky pouze z toho důvodu, že jednatelem osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, je fyzická osoba, která v minulosti jednala s cílem zápisu předmětného označení.

Tribunál v bodě 25 napadeného rozsudku přezkoumal a odmítl argumenty předložené společností Donaldson Filtration Deutschland vycházející z nekalosoutěžního jednání, kterého se vůči ní dopustila společnost ultra air. Připomněl, že čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 nepodmiňuje přípustnost ani opodstatněnost návrhu na prohlášení neplatnosti dobrou vírou osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti. I za předpokladu, že by návrh na prohlášení neplatnosti byl součástí globálního plánu obchodní konfrontace zahrnující rovněž metody nekalé soutěže, je totiž podle Tribunálu výmaz popisné ochranné známky či ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost legálním důsledkem stanoveným v čl. 57 odst. 5 a 6 nařízení č. 207/2009, aniž by její majitel získal právo zachovat její zápis v důsledku toho, že se osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, dopustí mimoto nekalosoutěžního jednání.

Za těchto podmínek Tribunál v bodech 27 a 28 napadeného rozsudku rozhodl, že se čtvrtý odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl návrh na prohlášení neplatnosti jako nepřípustný na základě údajného „zneužití práva“. V důsledku toho sporné rozhodnutí zrušil.

Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem

Společnost Donaldson Filtration Deutschland a OHIM navrhují, aby Soudní dvůr:

—

zrušil napadený rozsudek;

—

zamítl žalobu, jíž se společnost ultra air domáhá zrušení sporného rozhodnutí, a

—

uložil společnosti ultra air náhradu nákladů řízení.

Společnost ultra air navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Donaldson Filtration Deutschland náhradu nákladů řízení.

Ke kasačnímu opravnému prostředku

Pokud je podle článku 181 jednacího řádu Soudního dvora kasační opravný prostředek zcela nebo zčásti zjevně nepřípustný nebo zjevně neopodstatněný, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta tento kasační opravný prostředek usnesením s odůvodněním úplně nebo částečně odmítnout nebo zamítnout.

Uvedené ustanovení je třeba použít v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí společnost Donaldson Filtration Deutschland dva důvody.

K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

Argumenty účastníků řízení

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku společnost Donaldson Filtration Deutschland, podporovaná OHIM, vytýká Tribunálu, že neposoudil námitku zneužití práva jako obecný právní institut.

V bodech 17 a 18 napadeného rozsudku Tribunál správně uvedl, že v souladu s čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 každá osoba, která má procesní způsobilost, může podat návrh na prohlášení neplatnosti podle čl. 52 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, aniž musí v tomto ohledu prokazovat právní zájem na jeho podání. V bodě 21 téhož rozsudku Tribunál nicméně dospěl k nesprávnému závěru, že OHIM musí posoudit, zda je přezkoumávaná ochranná známka popisná nebo postrádá rozlišovací způsobilost, „aniž může být rozsah poslání, které OHIM má, pokud jde o obecné zájmy, na nichž stojí čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, dotčen důvody nebo dřívějším chováním osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti“.

Tribunál v tomto ohledu nevzal na zřetel argumenty, jež předložila společnost Donaldson Filtration Deutschland. Zaprvé řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky nebrání zohlednění námitky zneužití práva jakožto obecného právního institutu, jelikož vyloučení návrhů zneužívajících právo nelze klást na roveň zavedení požadavku pozitivně prokázat právní zájem navrhovatele na podání návrhu. Zadruhé unijní zákonodárce upravil řízení o prohlášení neplatnosti jako postup zahajovaný na návrh, právě proto, že neexistuje možnost zrušení zapsané ochranné známky bez návrhu.

Tribunál se tedy omezil na zjištění bez odůvodnění, obsažené v bodech 21 až 23 napadeného rozsudku, že námitka vycházející ze zneužití práva v rámci řízení o prohlášení neplatnosti podle čl. 56 odst. 1 nařízení č. 207/2009 není relevantní.

Kromě toho Tribunál opomněl vzít v úvahu judikaturu Soudního dvora týkající se pojmu „zneužití práva“. Společnost Donaldson Filtration Deutschland v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Budějovický Budvar (C‑482/09, EU:C:2011:605), v němž bylo uznáno, že pojem zneužití práva musí být v unijním právu respektován. Zmínila rovněž rozsudek Lancôme v. OHIM (EU:C:2010:92), který se podle jejího názoru omezuje na vysvětlení, že nedostatek vlastního právního zájmu osoby navrhující neplatnost na výmazu ochranné známky lze zhojit existencí zájmu obecného. Není proto vyloučena možnost uplatnit ohledně návrhu na prohlášení neplatnosti podaného na základě čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, námitku vycházející ze zneužití práva.

Společnost ultra air tvrdí, že Tribunál provedl řádný přezkum podmínek zneužití práva. Za těchto okolností se podle ní Tribunál v bodech 17 až 20 napadeného rozsudku zaměřil na zkoumání cíle dotčené právní úpravy Společenství, jímž je ochrana obecného zájmu. V bodech 21 až 27 téhož rozsudku zkoumal, zda okolnosti tvrzené společností Donaldson Filtration Deutschland měly za následek, že v projednávané věci nebylo dosaženo cíle zmíněné úpravy. Tribunál správně konstatoval, že tyto okolnosti nemění nic na skutečnosti, že bylo dosaženo cíle dané právní úpravy.

Závěry Soudního dvora

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku společnost Donaldson Filtration Deutschland v podstatě Tribunálu vytýká, že se nesprávně omezil na zjištění, že námitka vycházející ze zneužití práva v rámci řízení o prohlášení neplatnosti podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 není relevantní, a to bez odůvodnění a bez zohlednění unijní judikatury týkající se zneužití práva.

Takováto výtka je založena na zjevně nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

Tribunál totiž nejprve v bodech 17 až 19 napadeného rozsudku v podstatě uvedl, že podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 návrh na prohlášení neplatnosti vycházející z absolutního důvodu neplatnosti nevyžaduje, aby navrhovatel prokázal právní zájem na prohlášení neplatnosti, jelikož absolutní důvody pro zamítnutí zápisu mají za cíl ochranu obecného zájmu, na kterém jsou založeny, což ostatně společnost Donaldson Filtration Deutschland nezpochybňuje.

Dále Tribunál v bodě 20 napadeného rozsudku uvedl, že správní řízení podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 52 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení má zejména za cíl umožnit OHIM přezkoumat platnost zápisu ochranné známky a zaujmout stanovisko, které měl případně zaujmout z vlastního podnětu na základě čl. 37 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

Za těchto okolností Tribunál v bodě 21 napadeného rozsudku dovodil, že co se týče ochrany obecných zájmů, na kterých je založen čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, je úkolem OHIM zkoumat, zda podle pravidel upravujících zápisnou způsobilost je ochranná známka popisná nebo postrádá rozlišovací způsobilost, aniž by na rozsah tohoto úkolu mohly mít vliv důvody nebo dřívější chování osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti.

Jelikož se přezkum OHIM musí provádět pouze s ohledem na obecné zájmy, na kterých je založen čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, není totiž možný či skutečný hospodářský zájem sledovaný osobou, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, relevantní, a proto – jak správně rozhodl Tribunál – se nemůže jednat o „zneužití práva“ touto osobou.

Z toho vyplývá, že okolnost, že osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, může svůj návrh podat za účelem pozdějšího umístění předmětného označení na své výrobky, nemůže, jak konstatoval Tribunál v bodě 22 napadeného rozsudku, v žádném případě zakládat zneužití práva. Obecným zájmem chráněným čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 je právě ten, aby toto označení bylo dostupné a volně uživatelné.

Kromě toho je třeba uvést, že záměr osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, užívat dotčenou ochrannou známku po prohlášení neplatnosti, není nařízením č. 207/2009 reprobováno. Jak totiž uvedl Tribunál ve zmíněném bodě 22, čl. 52 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že ochrannou známku Společenství lze prohlásit za neplatnou na základě absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu rovněž na základě protinávrhu v řízení o porušení, což předpokládá, že žalovaný v rámci tohoto řízení může dosáhnout prohlášení neplatnosti i v případě, že užíval předmětnou ochrannou známku a má v úmyslu ji nadále užívat.

Naproti tomu – jak zdůraznil Tribunál v bodě 23 napadeného rozsudku – by odmítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti z toho důvodu, že zakládá zneužití práva, bránila účinnému naplňování cílů, jež sleduje čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009. Takové odmítnutí by totiž znemožnilo provést přezkum ochranné známky z hlediska pravidel, která upravují její zápisnou způsobilost a posoudit existenci absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu.

Za těchto okolností se Tribunál svým rozhodnutím, že otázka zneužití práva není v rámci řízení o prohlášení neplatnosti podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 relevantní, nedopustil nesprávného právního posouzení.

Argument vznesený společností Donaldson Filtration Deutschland, týkající se judikatury Soudního dvora ohledně zneužití práva, nemůže tento závěr zpochybnit. Zaprvé je totiž nutno uvést, že otázky zneužití práva se týkaly pouze závěry předložené v rámci věci, v níž byl vydán rozsudek Budějovický Budvar (EU:C:2011:605). Zadruhé je ohledně rozsudku Lancôme v. OHIM (EU:C:2010:92) třeba konstatovat, že Soudní dvůr odmítl tvrzení společnosti Lancôme parfums et beauté & Cie SNC, podle něhož je podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 k výmazu napadené ochranné známky potřebný skutečný nebo potenciální hospodářský zájem osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti. Zejména v bodě 43 tohoto rozsudku v podstatě rozhodl, že obecný zájem, z něhož vychází důvod zamítnutí zápisu ochranné známky z důvodu její popisné povahy, není výlučně zájmem soutěžitelů majitele ochranné známky, ale jedná se o zájem všech. Individuální hospodářský zájem konkurentů majitele ochranné známky na výmazu této napadené ochranné známky není tudíž v rámci návrhu na prohlášení neplatnosti na základě čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 relevantní.

Co se týče povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění, je v tomto ohledu třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se mu v rámci této povinnosti neukládá předložit odůvodnění, v němž by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených stranami sporu, a že odůvodnění Tribunálu může tedy být implicitní, za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál neuznal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum (rozsudek Gogos v. Komise, C‑583/08 P, EU:C:2010:287, bod 30 a citovaná judikatura).

Je nutno uvést, že odůvodnění Tribunálu podané v bodech 21 až 23 napadeného rozsudku nutně znamená implicitní odmítnutí argumentů předložených společností Donaldson Filtration Deutschland. Uznání argumentace této společnosti by totiž znamenalo nechránit obecné zájmy, na kterých je založen čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009. Jelikož Tribunál není povinen vyčerpávajícím způsobem odpovědět na každý z argumentů, jež před ním vznesli účastníci řízení, nelze mu vytýkat, že své posouzení neodůvodnil.

Z výše uvedených úvah vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako zjevně neopodstatněný.

K druhému důvodu kasačního opravného prostředku

Argumentace účastníků řízení

V druhém důvodu svého kasačního opravného prostředku společnost Donaldson Filtration Deutschland, podporovaná OHIM, Tribunálu vytýká, že neposoudil konkrétní okolnosti projednávané věci, jež prokazují, že návrh na prohlášení neplatnosti podaný společností ultra air představuje zneužití práva.

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Donaldson Filtration Deutschland tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 25 napadeného rozsudku rozhodl, že protiprávní jednání společnosti ultra air, která se zjevně snaží výlučně těžit z dobré pověsti označení „ultrafilter international“ u relevantní veřejnosti a uvést tuto veřejnost v omyl ohledně původu výrobků, je v projednávané věci irelevantní.

Tribunál měl sice správně za to, že čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 nepodmiňuje přípustnost ani opodstatněnost návrhu na prohlášení neplatnosti dobrou vírou osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, avšak nutně to neznamená, že by prohlášení neplatnosti popisné ochranné známky nebo ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost bylo právním důsledkem stanoveným v čl. 57 odst. 5 a 6 nařízení č. 207/2009 i tehdy, když se osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, dopustí nekalosoutěžního jednání. Návrh na prohlášení neplatnosti totiž nepředstavuje izolovaný akt, souběžný s případným jiným protisoutěžním chováním společnosti ultra air, nýbrž tvoří základ a předmět tohoto nekalého chování.

Ve druhé části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost Donaldson Filtration Deutschland Tribunálu vytýká, že v bodě 24 napadeného rozsudku dostatečně nepřezkoumal úlohu jednatele společnosti ultra air, který byl dříve jednatelem společnosti Donaldson Filtration Deutschland, a sám osobně odpovídal za řízení o zápisu ochranné známky, jejíž neplatnost nyní navrhuje.

OHIM tvrdí, že se argumentace Tribunálu uvedená v bodě 24 napadeného rozsudku pohybuje v kruhu. Zjištění Tribunálu, že majitel ochranné známky „nezíská žádné právo na zachování zápisu“, se neliší od závěru, podle něhož „právo osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, není dotčeno“, jelikož tato zjištění popisují posouzení Tribunálu z jiného úhlu pohledu.

OHIM odkazuje též na německou judikaturu a právní nauku, podle nichž aspekt rozporného chování (venire contra factum proprium) může vést k identifikaci zneužití a námitka zneužití práva nemůže být v řízení o prohlášení neplatnosti v zásadě odmítnuta. V této souvislosti je relevantní skutečnost, že osoba, která nejprve svolila k zápisu ochranné známky tím, že prokázala její rozlišovací způsobilost získanou užíváním, nyní své vlastní chování napadá.

Společnost ultra air tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný, jelikož Tribunál okolnosti projednávané věci zohlednil, jak vyplývá z bodů 21 až 27 napadeného rozsudku.

Co se týče první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, společnost ultra air zdůrazňuje, že argumentace společnosti Donaldson Filtration Deutschland, podle níž je ochranná známka „ultrafilter international“ natolik proslulá, že musí být chráněna v její prospěch, by byla pochopitelná, kdyby tato společnost vycházela ze skutečnosti, že uvedená ochranná známka měla ke dni podání návrhu na prohlášení její neplatnosti v každém případě rozlišovací způsobilost získanou užíváním. O takovýto případ se však nejednalo.

Co se týče druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, společnost ultra air tvrdí, že námitka venire contra factum proprium není v projednávané věci použitelná, neboť jednatel této společnosti nedal zapsat napadenou ochrannou známku pro sebe, ale pro společnost Donaldson Filtration Deutschland, jež je právnickou osobou, takže tento jednatel nikdy nebyl majitelem ochranné známky „ultrafilter international“. Společnost ultra air navíc zdůrazňuje, že dotyčný jednatel nastoupil do funkce u této společnosti teprve v březnu 2008. Pokud by byla přijata argumentace společnosti Donaldson Filtration Deutschland, vyplývalo by z toho, že návrh na prohlášení neplatnosti podaný v době před březnem 2008 nebude považován za zneužívající, stejně jako v případě, kdyby byl podán po odchodu dotyčného jednatele.

Závěry Soudního dvora

Co se týče první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba nejprve uvést, že Tribunál v bodě 25 napadeného rozsudku přezkoumal tvrzení uplatněná společností Donaldson Filtration Deutschland týkající se nekalosoutěžního jednání, jehož se vůči ní dopustila společnost ultra air, a dospěl k závěru, že těmito akty nebylo dotčeno právo posledně zmíněné společnosti podat návrh na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky.

Dále argumentace společnosti Donaldson Filtration Deutschland vychází z předpokladu, že návrh na prohlášení neplatnosti, který podala společnost ultra air na základě čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, představuje sám o sobě nekalosoutěžní jednání.

Takovýto předpoklad je však zjevně nesprávný, neboť skutečnost, že osoba, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, může svůj návrh podat za účelem pozdějšího užívání napadené ochranné známky, odpovídá právě obecnému zájmu disponibility a volného užívání, z něhož vychází čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, jak vyplývá z bodu 43 tohoto usnesení. Tento závěr je potvrzen čl. 52 odst. 1 nařízení č. 207/2009, podle něhož lze ochrannou známku Společenství prohlásit za neplatnou i na základě protinávrhu v řízení o porušení práv.

Konečně Tribunál správně shledal, že výmaz popisné ochranné známky nebo ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost není důsledkem nekalosoutěžního jednání, jelikož přihláška takové ochranné známky by musela být zamítnuta z důvodu existence absolutních důvodů pro zamítnutí způsobujících neplatnost zápisu, ale právním důsledkem vyplývajícím z čl. 57 odst. 5 a 6 nařízení č. 207/2009.

Z toho vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodě 24 napadeného rozsudku rozhodl, že skutečností, že jednatel osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, tj. společnosti ultra air, byl v den podání přihlášky této ochranné známky jednatelem majitele napadené ochranné známky, tj. společnosti Donaldson Filtration Deutschland, není nikterak dotčeno právo společnosti ultra air podat k OHIM návrh na prohlášení neplatnosti ve smyslu čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009. Tribunál v tomto ohledu uvedl, že s ohledem na povahu a předmět dotčeného řízení, spočívající v ochraně obecných zájmů, na nichž stojí čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009, majitel popisné ochranné známky či ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost nezíská žádné právo na zachování zápisu své ochranné známky pouze z důvodu, že jednatelem osoby, která podala návrh na prohlášení neplatnosti, je fyzická osoba, která v minulosti jednala s cílem zápisu předmětného označení.

Je tedy nutno konstatovat, že Tribunál přezkoumal tvrzení společnosti Donaldson Filtration Deutschland, podle něhož je návrh na prohlášení neplatnosti z důvodu předchozího chování jednatele společnosti ultra air zneužívající, a dospěl k závěru, že v rámci řízení o prohlášení neplatnosti podle čl. 56 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 není tato okolnost relevantní.

Jelikož Tribunál navíc není povinen odpovědět vyčerpávajícím způsobem na všechny argumenty, které před ním vznesli účastníci řízení (v tomto smyslu viz rozsudek Gogos v. Komise, EU:C:2010:287, bod 30), nelze mu vytýkat, že dostatečně nepřezkoumal okolnost týkající se předchozího chování jednatele společnosti ultra air.

Navíc se oproti tomu, co tvrdí OHIM, argumentace Tribunálu obsažená v bodě 24 napadeného rozsudku nepohybuje v kruhu. V první větě bodu 24 napadeného rozsudku se totiž v podstatě uvádí, že předchozí chování jednatele společnosti ultra air navrhující prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky není nikterak relevantní z hlediska práva této společnosti podat takový návrh k OHIM. Druhá věta tohoto bodu odůvodňuje uvedené zjištění povahou a předmětem dotčeného řízení o prohlášení neplatnosti, které spočívá v ochraně obecných zájmů, z nichž vychází čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009. Jelikož musí existovat možnost, aby ochranná známka, která neměla být zapsána z důvodu své popisné povahy nebo nedostatku rozlišovací způsobilosti, mohla být prohlášena za neplatnou, ochrana obecných zájmů není dotčena předchozími aktivitami jednatele společnosti, která podala návrh na zahájení předmětného řízení o prohlášení neplatnosti.

Kromě toho je nutno uvést, že dotyčný jednatel nedal napadenou ochrannou známku zapsat pro sebe, ale jménem majitele této ochranné známky a na jeho účet, tedy společnosti Donaldson Filtration Deutschland, která je právnickou osobou a kterou je třeba odlišit od jednatele, jenž je osobou fyzickou. Z toho plyne, že zmíněný jednatel nikdy nebyl majitelem napadené ochranné známky, takže se námitka venire contra factum proprium nemůže uplatnit.

Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být rovněž zamítnuta jako zjevně neopodstatněná, a tudíž je třeba zamítnout tento druhý důvod.

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.

K nákladům řízení

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, který se na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost ultra air požadovala, aby společnosti Donaldson Filtration Deutschland byla uložena náhrada nákladů řízení a posledně uvedená neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Kasační opravný prostředek se zamítá.

Společnosti Donaldson Filtration Deutschland GmbH se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy

( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.

Full & Egal Universal Law Academy