9.3.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 71/24
Žaloba podaná dne 8. ledna 2013 — NICO v. Rada
(Věc T-6/13)
2013/C 71/38
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Naftiran Intertrade Co. (NICO) Sàrl (Pully, Švýcarsko) (zástupci: J. Grayston, Solicitor, G. Pandey, P. Gjøtler, D. Rovetta, D. Sellers a N. Pilkington, advokáti)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Rady 2012/635/SBZP ze dne 15. října 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SBZP o omezujících opatřeních vůči Íránu (1), a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních proti Íránu (2), v rozsahu, v němž napadené akty zařadily žalobkyni do seznamu osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření; a
—
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládá žalobkyně pět žalobních důvodů týkajících se porušení podstatných procesních předpisů jakož i porušení Smluv a právních předpisů týkajících se jejich provádění: porušení práva být slyšen, nedostatek odůvodnění, porušení práv obhajoby, zjevně nesprávné posouzení a porušení základního práva vlastnit majetek.
Žalobce tvrdí, že Rada nevyslyšela žalobkyni, což nelze odůvodnit žádnými údaji prokazujícími opak, zejména ve vztahu k uložení restriktivních opatření ohledně stávajících smluvních závazků. Dále žalobkyně tvrdí, že Rada neuvedla dostatečné odůvodnění, což bylo žalobkyni potvrzeno Radou, přičemž na žádosti o přístup k dokumentům nebyla poskytnuta odpověď. Žalobkyně tvrdí, že těmito opomenutími porušila Rada právo obhajoby žalobkyně, které byla odňata možnost účinně se bránit proti konstatováním Rady, neboť tato tvrzení byla namítána vůči žalobkyni. Oproti tvrzení Rady uplatňuje žalobkyně argument, že není dceřinou společností NICO Ltd, neboť tato společnost již v Jersey neexistuje, a že Rada každopádně neprokázala, že i kdyby byla dceřinou společností, znamenalo by to pro íránský stát hospodářské výhody, které by byly v rozporu s cíli napadených právních aktů. Konečně žalobkyně uvádí, že Rada uložením restriktivních opatření týkajících se vlastnických práv žalobkyně a smluvních povinností, které v současné době spravuje, porušila základní právo vlastnit majetek vydáním opatření, jejichž proporcionalitu nelze prokázat.
(1) Úř. věst. 16.10.2012, L 282, s. 58.
(2) Úř. věst. 16.10.2012, L 282, s. 16
Full & Egal Universal Law Academy