10.8.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 233/12
Žaloba podaná dne 13. června 2013 — Adorisio a další v. Komise
(Věc T-321/13)
2013/C 233/21
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobci: Stefania Adorisio (Řím, Itálie) a 367 dalších (zástupci: F. Sciaudone, L. Dezzani, D. Contini, R. Sciaudone a S. Frazzani, advokáti)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobci navrhují, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise ze dne 22. února 2013 (C(2013) 1053 final) týkající se státní podpory SA.35382 (2013/N) — Nizozemsko (Rescue SNS REAAL 2013) (Úř. věst. C 104, s. 3);
—
uložil žalované náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby předkládají žalobci pět žalobních důvodů.
1)
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a ze zjevně nesprávného posouzení, neboť
—
sporné podpory nesouvisí s mimořádnými okolnostmi, nýbrž se selháním vedení SNS REAAL a s jeho nedostatečnými podnikatelskými schopnostmi;
—
tvrzená porucha v nizozemském hospodářství není vážná; nizozemské orgány neprokázaly existenci závažných sociálních a hospodářských obtíží;
—
tvrzená porucha se nedotýká ani jednoho celého hospodářského odvětví, natož celého hospodářství Nizozemska; nizozemská vláda neprokázala, že by měl úpadek SNS Bank systémový dopad na nizozemský finanční systém a obecně na celé nizozemské hospodářství a neposkytla k tomu žádné kvantitativní hodnocení potenciálních důsledků insolvence banky pro celé hospodářství.
2)
Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/99 (1), neboť rozhodnutí Komise obsahuje jisté podmínky stanovené Komisí, jejichž smyslem bylo pozměnit oznámené podpory, což je v rozporu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/99. Na základě takového ustanovení totiž Komise nemá v rámci předběžného přezkumu pravomoc zasahovat do oznámené státní podpory a měnit ji pomocí podmínek nebo jiných požadavků kladených na členský stát.
3)
Třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/99, neboť existovaly skutečnosti a okolnosti, které prokazovaly existenci vážných pochybností o slučitelnosti opatření se společným trhem, jako byl rozpor mezi zjištěním Komise, „že si nizozemské banky v posledním kole zátěžových testů EBA (Evropský orgán pro bankovnictví) vedly dobře díky příznivému vážení rizikově vážených aktiv (včetně hypotečních úvěrů) a měly by být schopny přestát zvýšenou míru výpadků“, a pasivním akceptováním argumentu nizozemských orgánů, že nizozemské bankovní odvětví je naopak slabé a že využití nizozemského systému zajištění vkladů by zhoršilo situaci v odvětví, nebo skutečnost, že napadené rozhodnutí obsahuje podmínky, které rovněž jasně ukazují, že bylo zahájení formálního vyšetřovacího řízení nezbytné.
4)
Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práv žalobců, neboť:
—
neexistuje důkaz o tom, že stížnost žalobců na státní podpory byla předmětem vyšetřování a posouzení; napadené rozhodnutí se o tom totiž nezmiňuje;
—
žalobci nebyli o napadeném rozhodnutí nijak uvědomeni.
5)
Pátý žalobní důvod vychází z porušení článku 17 Listiny základních práv Evropské unie, neboť:
—
uplatněním pravidel v oblasti státních podpor nemohou být porušována jiná unijní práva, jako je právo vlastnit majetek; v projednávané věci nemohla Komise vycházet z vyvlastnění investic, aniž jakkoli posoudila, zda bylo provedeno v souladu s právem; vyvlastnění je samo o sobě porušením práva vlastnit majetek a Komise nemohla tuto skutečnost v rámci svého posouzení opomíjet;
—
Komise měla ověřit podmínky takového vyvlastnění, aby mohla rozhodnout, zda se jedná o skutečnost, z níž může při posuzování podpor vycházet.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).
Full & Egal Universal Law Academy