23.11.2013
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 344/66
Žaloba podaná dne 30. září 2013 — Itálie v. Komise
(Věc T-527/13)
2013/C 344/121
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Italská republika (zástupci: S. Fiorentino, P. Grasso, avvocati dello Stato, a G. Palmieri, zmocněnkyně)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
—
zrušil rozhodnutí Komise č. C(2013) 4046 final ze dne 17. července 2013, oznámené dne 18. července 2013, o státní podpoře SA.33726 (11/C) (ex SA.33726 (11/NN)) poskytnuté Italskou republikou (posunutí platby za dávky na mléko v Itálii)
—
podpůrně částečně zrušil uvedené rozhodnutí [čl. 2 písm. b), c) a d)] v rozsahu, v němž vztahuje povinnost navrácení na podpory poskytnuté na základě rozhodnutí Rady č. 2003/530/ES;
—
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Italská vláda napadla rozhodnutí Evropské komise č. C(2013) 4046 final ze dne 17. července 2013, oznámené dne 18. července 2013, o státní podpoře SA.33726 (11/C) (ex SA.33726 (11/NN)) poskytnuté Italskou republikou (posunutí platby za dávky na mléko v Itálii).
Uvedeným rozhodnutím Evropská komise:
—
určila, že posunutí platby za část dávky na mléko, splatné k 31. prosinci 2010, o němž bylo v Itálii rozhodnuto v prosinci 2010, představuje státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, zejména z důvodu jeho uplatnění;
—
určila, že porušení podmínek stanovených v rozhodnutí Rady 2003/530/ES, jež bylo způsobeno posunutím uvedené platby, představuje podporu neslučitelnou s vnitřním trhem;
—
nařídila Itálii, aby od osob, které měly prospěch z posunutí plateb, zpětně vymohla částky odpovídající uvedeným neslučitelným podporám, navýšené o úroky.
Žalobkyně uvádí na podporu své žaloby dva důvody.
1)
První žalobní důvod vychází z porušení čl. 3 odst. 7 nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů (Úř. věst. L 337, s. 35-41).
—
V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ustanovení napadeného rozhodnutí vycházejí z chybného předpokladu, že existující podpora, povolená rozhodnutím Rady č. 2003/530/ES ze dne 16. července 2003, představuje maximální částku, kterou lze producentům mléka poskytnout, což má za následek to, že každé případné doplňkové opatření podpory, byť spadá do režimu de minimis (a byť má naprosto okrajový význam) přesahuje ipso iure následkem kumulace výši podpory, která je povolena.
2)
Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 3 odst. 2 výše uvedeného nařízení (ES) č. 1535/2007, článku 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1), a článku 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 794/2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 140, s 1), jakož i z nedostatečného odůvodnění.
—
V tomto ohledu je třeba poznamenat, že napadené rozhodnutí použilo uvedený článek 3 odst. 2 (týkající se kumulace podpor, z nichž každá podpora samostatně spadá do režimu de minimis) na případ, kdy se podpora spadající do režimu de minimis připojila k existující podpoře. Krom toho je rozhodnutí stiženo vadou spočívající v tom, že napadené opatření považuje za změnu existující podpory, na kterou se vztahuje čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999. Půlroční posunutí splatnosti jedné z ročních plateb představovalo samostatné opatření a jako takové neměnilo podstatným způsobem existující podporu. Krom toho nepředstavovalo zvýšení nepřesahující 20 % původního rozpočtu pro režim existujících podpor a nemělo vliv na posouzení slučitelnosti tohoto režimu. Komise v každém případě tyto body dostatečně neodůvodnila.
Full & Egal Universal Law Academy