22.2.2016
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 68/3
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. prosince 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Francie) – Union des syndicats de l'immobilier (UNIS) v. Ministre du travail, de l’emploi, de la formation professionnelle et du dialogue social, Syndicat national des résidences de tourisme (SNRT) a další (C-25/14), a Beaudout Père et Fils SARL v. Ministre du Travail, de l’Emploi et de la Formation professionnelle et du Dialogue social, Confédération nationale de la boulangerie et boulangerie-pâtisserie française, Fédération générale agro-alimentaire – CFDT a další (C-26/14)
(Spojené věci C-25/14 a C-26/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Článek 56 SFEU - Volný pohyb služeb - Zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace - Povinnost transparentnosti - Použitelnost této povinnosti - Celostátní kolektivní smlouvy - Systém doplňkového sociálního zabezpečení k obecnému systému - Určení pojišťovacího subjektu, který je pověřen správou tohoto systému, sociálními partnery - Rozšíření tohoto systému na všechny zaměstnance a zaměstnavatele v dotčeném odvětví na základě ministerské vyhlášky - Časové omezení účinků rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce“)
(2016/C 068/04)
Jednací jazyk: francouzština
Předkládající soud
Conseil d'État
Účastníci původního řízení
Navrhovatelé: Union des syndicats de l'immobilier (UNIS) (C-25/14), Beaudout Père et Fils SARL (C-26/14)
Odpůrci: Ministre du travail, de l’emploi, de la formation professionnelle et du dialogue social, Syndicat national des résidences de tourisme (SNRT) a další (C-25/14), Ministre du Travail, de l’Emploi et de la Formation professionnelle et du Dialogue social, Confédération nationale de la boulangerie et boulangerie-pâtisserie française, Fédération générale agro-alimentaire – CFDT a další (C-26/14)
Výrok
Povinnost transparentnosti, která vyplývá z článku 56 SFEU, brání tomu, aby členský stát rozšířil na všechny zaměstnavatele a zaměstnance v určitém odvětví kolektivní dohodu uzavřenou organizacemi zastupujícími zaměstnavatele a zaměstnance v rámci určitého odvětví, svěřující správu systému povinného doplňkového sociálního zabezpečení zřízeného ve prospěch zaměstnanců jedinému hospodářskému subjektu vybranému sociálními partnery, aniž vnitrostátní právní úprava stanoví odpovídající zveřejnění umožňující příslušnému veřejnému orgánu, aby v plném rozsahu zohlednil předložené informace týkající se existence výhodnější nabídky.
Účinky tohoto rozsudku se netýkají kolektivních dohod o určení jediného subjektu pro správu systému doplňkového sociálního zabezpečení, které veřejný orgán učinil závaznými pro všechny zaměstnavatele a zaměstnance v dotčeném odvětví před datem vyhlášení tohoto rozsudku, aniž jsou dotčeny žaloby k soudu podané před tímto datem.
(1) Úř. věst. C 85, 22.3.2014.
Full & Egal Universal Law Academy