3.11.2015
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 363/9
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 9. září 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Gerechtshof te 's-Hertogenbosch, Hoge Raad der Nederlanden – Nizozemsko) – X v. Inspecteur van Rijksbelastingdienst (C-72/14) a T. A. van Dijk v. Staatssecretaris van Financiën (C-197/14)
(Spojené věci C-72/14 a C-197/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Migrující pracovníci - Sociální zabezpečení - Použitelné právní předpisy - Lodníci na Rýně - Osvědčení E 101 - Důkazní hodnota - Předložení sporu Soudnímu dvoru - Povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce“)
(2015/C 363/11)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Gerechtshof te 's-Hertogenbosch, Hoge Raad der Nederlanden
Účastníci původního řízení
Žalobci: X (C-72/14), T. A. van Dijk (C-197/14)
Žalovaní: Inspecteur van Rijksbelastingdienst (C-72/14), Staatssecretaris van Financiën (C-197/14)
Výrok
1)
Článek 7 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, jakož i článek 10c až 11a, 12a a12b nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 změněných a aktualizovaných nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, musí být vykládány v tom smyslu, že osvědčení vydané příslušnou institucí členského státu ve formě osvědčení E 101 jako doklad o tom, že se na pracovníka vztahují předpisy tohoto členského státu o sociálním zabezpečení, ačkoli se na tohoto pracovníka vztahuje Dohoda o sociálním zabezpečení lodníků na Rýně přijatá mezivládní konferencí pověřenou revizí dohody ze dne 13. února 1961 o sociálním zabezpečení lodníků na Rýně, podepsaná v Ženevě dne 30. listopadu 1979, není závazné pro instituce jiných členských států. Skutečnost, že instituce, která jej vydala, neměla v úmyslu vydat skutečné osvědčení E 101, ale použila vzorový formulář tohoto osvědčení z administrativních důvodů, je v tomto ohledu irelevantní.
2)
Článek 267 třetí pododstavec SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že takový vnitrostátní soud, jako je předkládající soud, proti jehož rozhodnutím nelze podat podle vnitrostátního práva opravný prostředek, nemá povinnost obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie pouze z toho důvodu, že vnitrostátní soud nižšího stupně položil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku ve věci podobné té, která mu byla předložena a týká se zcela totožné problematiky, ani nemusí vyčkat na odpověď na tuto otázku.
(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.
Úř. věst. C 223, 14.7.2014.
Full & Egal Universal Law Academy